Přicházím do ulice U Šumavěnky, a kromě nápisu Mateřská a jazyková škola ChinCen působí budova na první pohled běžným dojmem jako ostatní domy v okolí. „Vy jste ten reportér?“ ptá se přicházející maminka, zatímco jednou rukou drží asi dva a půl roku starou holčičku a ve druhé ruce nese obří perníkovou chaloupku.
„Ano,“ odpovídám překvapeně, a to už mi chaloupku podává s prosbou, jestli bych ji mohl vzít, aby mohla pomoct ze schodů, které do školky vedou, své dceři. Z perníkového domku domácí výroby se mi sice sbíhají sliny, ale vracím ho poslušně zpět mamince, která ho ihned předává učitelkám. „Ještě pusu a plácnout,“ instruuje následně svojí dceru a odchází ze školky.
Cizí jazyk neumí každý pátý vysokoškolák, ve věku nad 30 dokonce dva z pěti |
„S ohledem na čínštinu jsme se s manželem rozhodli sem dceru dát. Jen je to pro nás dopravně trochu z ruky, protože nejsme z Prahy. Každé ráno jezdíme asi dvacet kilometrů. Ale zatím se to vyplatí, dcera je velmi spokojená, což je pro nás důležité,“ těší Karolínu Stonjekovou, autorku perníkové chaloupky.
Popisuje, že přestože její dcera prozatím spíše nemluví než mluví, stihla za několik málo měsíců ze školky pochytit první čínský výraz. „Umí říct čínsky holčička,“ směje se a doplňuje, že by pro dceru do budoucna ráda našla i základní školu s výukou čínštiny, aby se mohla jazykově nadále rozvíjet.
Angličtina je přežitek
Děkuji za poskytnutý rozhovor a skrze šatnu přicházím do třídy. U malých stolečků sedí osm dětí. Akorát si přestávají hrát s obrázkovými kartičkami, na kterých jsou vyobrazená zvířata. Po chvíli následuje svačina, a to už jim učitelky podávají pečivo s pomazánkou, zeleninu a pití. Závěrem, coby jednohubku, dostávají každý malou dávku cukroví.
„Máme s rodiči velmi dobrý vztah. Jsme s nimi v úzkém kontaktu, a oni nám pak vždy před Vánoci nosí pro děti cukroví,“ je ráda ředitelka školy Daniela Černá.
To už přichází do šatny malý Adámek. Jeho otec Ladislav Jiskra přemítá, že angličtina je dnes přežitkem. „Více méně je dnes jako čeština. S ženou jsme chtěli něco zajímavého, jiného. V Číně jsme několikrát byli, přišlo nám sympatické, že by se syn mohl naučit exotický jazyk. V životě mu to určitě neublíží, spíš pomůže,“ míní a stejně jako Stonjeková dodává, že by se měl Adam věnovat jazykům ideálně až do konce studií. „Druhá věc je, že rozumí a něco řekne i anglicky,“ chválí školku.
Ajťákům chybí jazyky. Skoro polovinu z nich v Česku tvoří cizinci |
„Tou tinbang šiken ťang, šiken ťau, tou tinbang šiken ťang, šiken ťau. Jencing ajntou cijing,“ zpívají už děti mezitím v kruhu písničku v Česku známou jako Hlava ramena kolena palce a po ní přidávají ještě jednu skladbu.
To už je ale čas na adventní kalendář - nástěnný vánoční stromek s čísly. Učitelka vytahuje z příslušné kapsy dva lístečky a čte dětem úkoly na daný den. „Dneska je čas na vánoční výzdobu. Pomozte vyzdobit vánočně školku. Můžete vystřihnout sněhové vločky z papíru nebo udělat sněhový řetěz,“ říká a dodává: „A tady máme ještě sokolíka.“
„Sokolííík!“ raduje se malá holčička při představě pohybových aktivit. „Účastníme se projektu se Sokolem do života, rozvíjíme dětem i pohybovou stránku,“ vysvětluje Černá.
Světu vládne čínština
Následně se děti zcela automaticky rozdělují do dvou stejně velkých skupinek. Zatímco mladší děti zůstávají dole v přízemí a na chytlavou melodii se snaží hrát na dřevěné hudební nástroje, předškoláci odchází do patra.
S učitelkou nejprve řeší, jaký je den, kolik je venku stupňů a také, jaké je v Praze počasí. Shodují se, že sice nefouká ani neprší, zato je zima. Na tabuli s počasím proto do příslušného čtverečku dávají magnetickou nálepku značící zimu. Poté, co naplno vyčerpali potenciál tématu počasí, se přesouvají ke stolečku a místo koberce zaujímají místo na židlích.
Učí se básničku o Vánocích, kterou si rozebírají pomocí obrázků. Jedna z holčiček fixem na další tabuli kreslí zelený stromeček a učitelka už rozvíjí u dětí další myšlenku. „Co bychom mohli stromečku domalovat, aby vypadal jako ten vánoční? Správně, ozdoby. Tak nám je tam Evičko dokresli,“ prosí dívenku a úkoluje Adama, aby šel nakreslit veselého smajlíka, znázorňující další slovo z básničky - úsměv.
„Nebuďte nervózní, holky,“ směje se na ně ředitelka a snaží se jejich pozornost z nás přenést zpátky k předškolní výuce. Závěrem učitelka skupince tří holčiček a dvou kluků říká slova z básničky s tím, že děti mají za úkol slovo vytleskat po slabikách. „Nej ra dě ji,“ tleská Evička.
Chebská studentka se kvůli pandemii učí čínštinu online přes půl světa |
Cestou po schodech dolů mi pak Černá objasňuje, proč se její bratr rozhodl školku, která v republice nemá obdoby, založit. „Hlavním důvodem byla snaha, aby děti uměly něco navíc než ostatní. Je to trend všude jinde v zahraničí. S čínštinou se roztrhl pytel, je to druhý nejvyučovanější cizí jazyk na světě,“ vysvětluje mi.
Dodává, že o školku se zajímají i lidé v zahraničí. O práci se hlásí lektorky, které ale nyní nepotřebuje. Hlásí se jí ale i cizinci, kteří se do Česka stěhují za prací, a rádi by do školky dali své děti. „Máme velký počet zájemců. Často se nám rodiče ozývají již v půlroce života dítěte, jestli bychom ho od dvou a půl let vzali,“ přiznává.
České nebo čínské pokyny? Žádný problém
O chvíli později přichází i zbytek starších dětí. Čínská učitelka, která pracuje v tandemu s českou, položila na zem obruč. Do ní naskládala pěnové tvary různých barev. Dětí se seřadily kolem ní a poté jim učitelka v čínštině asi dvě minuty popisovala zadání úkolu.
Mladší ani starší děti nejevily známky výhradní pozornosti. Ošívaly se, bavily mezi sebou a podupávaly z nohy na nohu. Když jim ale česká učitelka sdělila, aby svým mladším kamarádům přeložily zadání úkolu, bez problémů začaly děti vysvětlovat zadání. „Wendy nám vždy řekne nějakou barvu. Vememe tvar dané barvy a ve dvojicích ho zaneseme na místo, kam nám řekne,“ vysvětlovaly.
KOMENTÁŘ: Zbytečný rozruch. Dva povinné jazyky nemají logiku |
O chvíli později už s tvary pracovaly ve dvojicích a neměly žádný problém porozumět tomu, co jim čínská učitelka Wendy říkala. „Novým dětem trvá asi tři měsíce, než začnou pochytávat nějaké čínské věty. Po roce už pak rozumí asi devadesáti procentům toho, co jim naše čínské učitelky říkají, a taky dokážou odpovídat,“ vysvětluje mi Černá, zatímco děti mezi sebou soutěží.
„Například nejmenší děti, které ještě pořádně nemluví, pak říkají svá první slova čínsky, protože jim bez problémů rozumí.“ Ředitelku dále těší, že děti díky znalosti vícero jazyků rychleji přemýšlejí, jsou bystřejší.
„Rozvíjí se jim navíc kreativita, což je dnes žádoucí. Ve školce máme umístěné i čínské nápisy jednotlivých věcí. Je to další podpora výuky jazyka. Dětem se rozvíjí kreativita, protože si znaky představují jako obrázky. Jednodušší symboly pak umí nakreslit,“ překvapuje.
Dvojjazyčné pohádky
Po cvičení se děti shromažďují na koberci a cvičí základy jógy a následně si nečekaně lehají. Učitelka jim pouští relaxační písničku, po které se přesouvají ke stolečkům, u kterých svačily. Za pomocí dvou českých a jedné čínské učitelky vyrábí avizovaný vánoční řetěz. Při práci jim hrají koledy a vzduchem kromě perníkové chaloupky voní i zapálená svíčka na komodě.
Britští školáci ztrácejí zájem o cizí jazyky, nejezdí už ani do zahraničí |
„Až řetěz doděláme, půjdeme se projít. Po obědě pak dětem čteme českou a čínskou pohádku, aby si zvykaly na oba jazyky. Kromě toho do výuky zařazujeme i základy angličtiny. Následovat bude klidový režim a odpolední program,“ vyprovází mě Černá.
