I premiérova žena má právo mít a říkat svůj názor, i kdyby jí radikální feministky za něj chtěly vyškrábat oči. Považuji ho však za "nesprávný pohled". Proč? Politika se zabývá správou věcí veřejných. Veřejnost se skládá z mužů a žen, půl napůl.
Spravuje-li veřejné věci povýtce a většinou jen půlčást té veřejnosti, není něco v pořádku. Jako by člověk používal pouze jednu polovinu mozku, na svět se díval jen jedním okem, naslouchal jedním uchem. Tak to příroda přece nezamýšlela!
Společnost uvažuje jinak. Její tradice, výchova, stereotypy, ba i předsudky způsobily, že tu stále ještě převládá "veřejný muž" a "soukromá žena".
Severské státy tohle svazující, neplodné a neinspirující rozdělení rolí rozbíjejí nejúspěšněji. Političky tam dávno nejsou bílými vránami. A mají snad "nesprávný pohled" na věc? Nezvládají "starosti mimo svoji práci"? Jsou "zaujaté"? Kdyby takové byly, strana manžela paní Paroubkové by se ke skandinávské politice určitě tak často neodvolávala.
Ostatně obyčejné starosti "mimo svoji práci" politice jen prospějí.
A naopak: Je zdejší kalhotová politika vzorem pro jiné? Je chytřejší? Operativnější? S větším nadhledem? Férovější? Cha! Ženy nejsou lepšími či horšími politiky než muži. Muži a ženy někdy uvažují jinak, mívají občas i jiné životní preference.
Ve fotbale však také nejsou důležitější útočníci než obránci či opačně - hru tvoří společně. Proto ve zdejší politice ženy povážlivě chybějí - aby hra využila schopností a zaměření všech hráčů.
Že se ženy do politiky nehrnou tolik jako muži, je věc jiná. Ale všeho do času. Vždyť "veřejný muž" do soukromí rodiny už také vstupuje oběma nohama.
