Představte si, že vašemu sousedovi Pepovi, kterého znáte jako schopného závozníka (případně taxikáře jezdícího často na letiště), přistane jednoho rána na soukromém účtu 200 milionů od firmy financované státem, tedy vlastně ze státní pokladny. Pepa peníze vybere v hotovosti a od bankomatu si je odnese v igelitce domů. Nikdo se nedozví, za co je dostal ani za co je utratil. Neexistuje papírová smlouva, účetní doklady se prý už za pět let skartují, a když se na to chce zeptat policie šéfa firmy, s vlivem větším, než jaký má většina ministrů, nepodaří se jí ho vyslechnout, protože prý rád tráví čas v zahraničí.
11. února 2020 12:00
