Místo podélného řezu celé břišní stěny je to jen sedm drobných vpichů. Lékaři je potřebují pro porty, na které za chvíli nasadí robotické nástroje.
Čtyřiasedmdesátiletý pacient, kterého budou operovat, má kombinované postižení. Jednak výduť břišní aorty a také uzavřené pánevní tepny, trpí proto úpornými bolestmi nohou, které nemají dost krve.
Než může operace začít, připravují si ještě lékaři stehenní tepny v obou tříslech, aby na ně mohli později našít ramínka protézy. Pak se pacientovo břicho začíná nafukovat.
„Je to kvůli prostoru, který při operaci potřebujeme. Nafukovat se bude CO2, který je ohřátý na 37 stupňů, aby měl pacient pořád optimální teplotu. Tlak v břiše kontroluje tamta mašinka vzadu,“ vysvětluje primář oddělení cévní chirurgie Nemocnice Na Homolce Petr Štádler, když ukazuje na operačním sále na malý přístroj za zády svého asistenta. „Když odsáváme, odsajeme i vzduch a přístroj břicho okamžitě dofoukne,“ doplňuje.
Lékaři se ale nepřipravují na obyčejný zákrok. Tým cévních chirurgů pod vedením Petra Štádlera totiž provede svoji jubilejní 500. robotickou cévní operaci. Potrvá čtyři hodiny a lékaři z Homolky tak znovu potvrdí svůj světový primát. V Čechách totiž robotickou operaci velkých cév dělají jenom oni a nikde na světě jich neprovedli víc.
Když srdce operuje robot. Neexistuje třes rukou, lékař potřebuje manuál |
Tyto operace tady zahájili v listopadu před pěti lety. „Nabízíme všechny dostupné technologie. Robotických operací jsme ale udělali tolik proto, že jsme se do toho zakousli a jsme přesvědčeni, že tato technologie má smysl,“ říká Štádler, který se jako operatér podílel na první robotické cévní operaci v americkém Memphisu a pozvali si ho třeba i do Indie či Jižní Koreje.
Dalším důvodem, proč nikdo další u nás tyto operace nedělá, jsou zkušenosti s laparoskopií (břišní operace pomocí endoskopických nástrojů pod kontrolou kamery). Pokud ji totiž lékař ovládá, přechod na robotický systém je jednodušší. „Musíte vědět, co je vlevo, vpravo, nahoře či dole. Když děláte laparoskopii, nemůžete nad tím přemýšlet, to musíte mít v krvi,“ říká Štádler, když usedá za konzoli robota s názvem da Vinci.
Několik metrů od pacienta
Pomocí miniaturních nástrojů, které ovládá několik metrů od svého pacienta, pak během dalších hodin našije na aortu protézku ve tvaru písmene ypsilon a její raménka protáhne do třísel. Takže zároveň odstraní jak výduť, tak přivede krev do dolních končetin.
„Můžete ji jakkoli ohýbat. Je v ní kolagen, tak neprosakuje,“ popisuje Štádler. Vyrobená je z dacronu, pevného materiálu odpuzujícího vodu – je odolný vůči slabým kyselinám i zásadám.
Homolka má ale ještě jeden primát. Působí i jako mezinárodní školicí centrum. „Jsme jediní v Čechách, možná i v Evropě. Teď mám na waitinglistu školence z Ruska, Anglie, ozvali se Italové,“ uzavírá Petr Štádler. Robotické cévní zákroky provádějí v Evropě lékaři také ve Velké Británii, Francii či v Nizozemí.
„Nejdřív se učíte hýbat s kroužky“
Robot s příznačným názvem da Vinci umožňuje nový rozměr operování. Svému vzniku vděčí americké NASA, která s armádou plánovala operace na dálku na mezinárodní vesmírné stanici či letadlových lodích.
Pohřeb amputované nohy byl bizarní zážitek, vzpomíná primář z Homolky |
Naučit se s robotem pracovat chce však zkušenosti. „Výhodou je dělat laparoskopické operace,“ říká Štádler. Cévní a kardiochirurgové je ale běžně nedělají.
Vy s nimi zkušenosti máte?
Sedm let jsem pracoval v nemocnici v Jičíně u docenta Suchého. Ta nemocnice byla jedna z prvních, která začala dělat laparoskopicky žlučníky, takže já jsem tam nasbíral sedm let laparoskopických zkušeností.
Pak jste přešel do Prahy...
Když jsem přišel do Prahy, byla tady laparoskopická věž původně plánovaná na žilní odběr pro kardiochirurgické operace. Přemýšlel jsem o využití i jinde a pak jsem začal dělat laparoskopicky odstranění části autonomního nervu v dutině břišní, dělali jsme i v dutině hrudní. Pak jsem objevil profesora Diona z Québecu a jeho článek o první laparoskopické cévní rekonstrukci. Podařilo se mi s ním seznámit a nakonec jsem u něj strávil tři měsíce na stáži jen kvůli laparoskopické cévní chirurgii.
Co musíte absolvovat, abyste mohl operovat robotem?
Nejdřív trénujete v „suché“ laboratoři, kde jsou různé kroužky, kužely a vy na systému da Vinci třeba přendáváte kroužek na kužel a plníte i časové limity. Pak si vezmete molitan a zkoušíte šít, uzlit. Potom je simulátor, který tady máme také, a tam jsou stovky tréninkových kroků. Musíte plnit určité počty daného kroku, minimální chybovost. Následně můžete na zemřelých začít trénovat příslušný typ operace a pak jdete do animallabu, kde si nejčastěji na prasátkách operaci vyzkoušíte na živém organismu, když už proudí krev. V posledním kroku jste na pracovišti, které má duální konzoli, vy u jedné sedíte a sledujete operaci chirurga, který operaci umí.
Za jak dlouho je možné výcvik zvládnout?
Když máte laparoskopickou zkušenost, myslím, že během tří měsíců je člověk schopen to zvládnout, protože to má takzvaně v ruce.
