„Cestování vlakem může být snadné i pro cestující na vozíku,“ hlásí České dráhy na svých stránkách. Jak snadné si na vlastní kůži zažil Tomáš Bandžuch s tělesně handikepovaným bratrem. Chtěli přejet z Pardubic do Prahy, podívat se na divadelní představení a odjet zpět domů.
„Dva dny předem jsem objednal na nádražích Pardubice a Praha - Libeň přistavení plošiny. Jasně, musel jsem hlásit i konkrétní vlak, ale chápu, že to musí připravit. Požadavek následně převzal elektronický systém a schválil. Řekl jsem si, že je to vyřízené a těšil se, jak bráchovi udělám radost. Jenže pak to začalo,“ popisuje Bandžuch ve svém příspěvku na Facebooku.
Co na tom, že je pětkrát dál
První telefonát Českých drah jej informoval o tom, že domluvený vlak z Pardubic odpadá, protože nemá přistavený vůz, ke kterému by se dalo přijet plošinou. Domluví se tedy na pozdějším vlaku - Pendolinu. Se zaměstnanci ČD pak řeší přesun místenek ještě párkrát. Zatímco v Pardubicích jej ujišťovali, že s tím problém nebude, v Praze o nich nikdo nevěděl.
Sedm hodin před odjezdem mu opět volali z Pardubic.
„Zaměstnanci ČD si prý neuvědomili, že Pendolino přijíždí na Libeň v 18:12 a zaměstnanci obsluhující plošinu končí pracovní doba v 18:00. Protože jiný na nádraží není a z jiného ho nejde přesunout, musíme jet na Hlavní nádraží. Podají nám to stylem, že je to přece dobře, protože hlavní nádraží je ’lepší’, co na tom, že je od divadla cca pětkrát dál a musí se s vozíkem přestupovat na Florenci v metru, a že máme být rádi, že nemusíme z Libně na hlavní nádraží doplácet.“
POZOR!!!
NA KONCI PŘÍSPĚVKU (NE)PRAVIDELNÉ UPDATY O CELÉ SITUACI.
Jako já takové to stěžování na facebooku opravdu nemám rád, ale tady zkrátka udělám výjimku. Protože chování Českých drah (ČD) minulý týden nemůžu označit jinak, než jako svinstvo.
Do Prahy se s bratrem nakonec dostanou. Přestože ve vlaku nakonec o jejich rezervovaném místě pro handicapované nic nevěděli a přestože nakonec skončili na úplně jiném nádraží, než původně měli. České dráhy však na sebe s dalším telefonátem nenechaly dlouho čekat. Hodinu před odjezdem vlaku mu totiž sdělili, že vůz s místy pro handicapované museli odřeknout.
„Řekli, že jestli prý chceme, můžeme jet vlakem za hodinu a půl, ale v Pardubicích nás prý „stejně už nikdo nebude s plošinou čekat.“ Vlak, kterým jsme měli jet, zatím odjel.“
„Já nechtěl dostat člověka na Mars“
Z Prahy nakonec odjeli vlakem o dvacet minut později. Bratra na vozíčku dostal do vlaku s pomocí dalších cestujících. V Pardubicích také.
„Krucinál – já nechtěl dostat člověka na Mars. Jen jet s jedním vozíčkářem z Pardubic do Libně a zpět!“ uzavírá Bandžuch svůj příběh na Facebooku. Kvůli nepříjemné zkušenosti se obrátil se stížností na ministerstvo dopravy a České dráhy.
Bandžuch přiznal, že tohle bylo poprvé, kdy se jim celý výlet takto zhroutil. „Dvakrát do roka s bratrem někam jedeme, čas od času se objevily problémy, ale nikdy ne v takové míře,” uvedl. Dodal, že sám si nedokáže představit, jak by tohle celé měl zařizovat například vozíčkář sám.
České právo i nařízení Evropského parlamentu uklídají dopravcům a provozovatelům povinnost vytvářet podmínky pro přepravu lidí s omezenou schopností pohybu a orientace - jinými slovy tedy povinnost odstraňovat bariéry lidem s postižením a omezenou schopností pohybu. |
Podle Českých drah nejde o standardní situaci. „Je nám opravdu líto, že došlo k popisované události. Rozhodně se nejedná o standardní stav. Zlepšování podmínek pro přepravu osob s handicapem se věnujeme dlouhodobě a systematicky. O to více nás celá věc mrzí a rozhodně ji nebereme na lehkou váhu,” uvedl mluvčí společnosti Radek Joklík.
Podle něj se České dráhy se neustále snaží zlepšovat podmínky pro handicapované a situaci, která se stala Bandžuchovi a jeho bratrovi, nyní České dráhy řeší.
„České dráhy zajišťují nejširší systém bezbariérové veřejné dopravy v rámci České republiky. V jízdním řádu 2020 vypravuje národní dopravce 4 845 bezbariérových vlaků a provozuje více než 400 bezbariérových souprav a vozů,” uvedl. Dodal, že České dráhy mají celkem 89 plošin, které slouží pro nástup a výstup ze souprav.
Bezbariérové Česko je utopie, obrubníky denně ztěžují život milionu lidí |
Otázka bezbariérových souprav je ovšem jen jeden z problémů, se kterými se vozíčkáři musí vypořádat. Problematické je mnohdy se dostat i na samotné nádraží. Nemluvě o tom, že vždy musí dát vědět některému z dopravců, že jsou na vozíčku.
Realita je jiná
„Česká republika uznala právo lidí s postižením na přístupnost, která je předpokladem jejich nezávislého života. Zavázala se přijmout opatření k zajištění přístupu lidí s postižením k dopravě a dalším službám, odstraňovat překážky a zavádět standardy přístupnosti. Realita je však z pohledu lidí s postižením jiná,“ uvedla loni ombudsmanka Anna Šabatová.
V rozsáhlém výzkumu železniční dopravy a přístupu k lidem s postižením poukázala na to, že k dubnu 2019 z celkem 2 578 železničních stanic a zastávek v Česku má bezbariérový přístup pouze 452 stanic, tedy ani ne 20 procent z nich. A tím výčet problémů nekončí. Neboť dostat se bezbariérově do budovy stanice a pak i k pokladně, bylo v té době pouze na 140 stanicích v Česku.
"Já sám mám zkušenosti s cestováním vlakem, kromě řekněme testovacích jízd, kde mne zajímá postup od objednání jízdenky až po výstup z nádražní budovy, využívám vlakovou dopravu, jak regionální, tak dálkovou, poměrně často. Samozřejmě to vždy neprobíhá snadno a ne vždy je komunikace se zaměstnanci příkladná, a to napříč spektrem dopravců. I já jsem zůstal, shodou okolností také v Pardubicích, ve velmi nepříznivém počasí stát na perónu a nezbylo mi než sledovat odjíždějící vlak, protože mi nebylo umožněno nastoupit. Celá procedura je vcelku snadná, pokud je vše dobře připravené. Pokud nikoli, nastává problém, který může být pro mnohé cestující téměř neřešitelný." - Václav Krása |
Na nedostatky v přepravě lidí s postižením upozorňoval v minulosti i spolek Národní rada osob se zdravotním postižením ČR. Problémů je podle nich hned několik: nedostatečně připravený a informačně vybavený personál, malé procento nízkopodlažních a bezbariérových vozů, nedostatek plošin. „Dále převažující procento bariérových nádraží a nedostatky elektronického objednávkového systému, v jejichž důsledku vzniká mnoho komunikačních šumů,“ uvedl předseda spolku Václav Krása.
Podle Správy železnic je v současné době bezbariérový přístup na nástupiště zajištěn na 54 procentech nádraží.
„V důsledku investiční výstavby Správy železnic se bude toto číslo nadále zvyšovat. Do roku 2025 až na 72 procent. V případě budov je na páteřních tratích bezbariérově přístupných 37 procent nádraží, v roce 2025 to bude téměř 45 procent,“ uvedla mluvčí Nela Friebová.
Podle ní navíc v současné době platí, že všechna nově budovaná a rekonstruovaná nástupiště musí být bezbariérově přístupná a použitelná i pro osoby se sníženou schopností a orientace. „Bezbariérově upravit všechny stanice a zastávky v nejbližší době ale není technicky ani ekonomicky možné,“ dodala.
Ke sladění požadavků na bezbariérovost nádraží a na jejich potřebné úpravy slouží od loňského roku platforma, jejímiž členy jsou Ministerstvo dopravy ČR, Správa železnice, státní organizace, všichni dopravci a CENDIS. Cílem této platformy je efektivní nastavení systému pro pohodlné využívání vlakové dopravy nejen pro osoby se zdravotním postižením, ale také pro seniory, rodiče s dětmi a lidi se zvláštními potřebami.
