Do Kamerunu se vydala doktorandka z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity Pavla Vymyslická a zoolog, dokumentarista a fotograf Tomáš Jůnek. V březnu se k nim přidá ještě bývalý ošetřovatel goril v pražské zoo Marek Ždánský.
Tým se v Africe zdrží půl roku. Za tu dobu chce prozkoumat populaci goril nigerijských, které jsou kriticky ohrožené. Projekt Diehli Initiative má za cíl stopovat jejich populaci a přispět k založení národního parku, který by ochránil území, na němž gorily žijí.
Oblast v Kamerunu není totiž dosud řádně prozkoumaná. Tamní ekosystémy jsou přitom výjimečné, mísí se zde živočichové ze západní a střední Afriky, spousta z nich je endemických, tedy nežijí nikde jinde na světě. Mezi ně patří právě gorila nigerijská, která se řadí mezi 25 nejohroženějších druhů primátů. Lesy na hranicích Kamerunu a Nigérie obývá asi 250 zvířat.
Stopování kriticky ohrožených goril a šimpanzů.
"Po týdenní aklimatizaci na úpatí Kamerunské hory v městě Buea a sestavení pracovního plánu pro následující tři měsíce jsme zamířili do vnitrozemí - oblasti pohoří Lebialem. Navrhovaná rezervace dostala jméno po jednom z nejvyšších vrcholů Tofala Hill Wildlife Sanctuary.
Její hranice jsou vytyčeny již dva roky, teprve nyní se ale podařilo zorganizovat expedici, při níž jsme ve dvou týmech obešli celé hranice," popsal z místa Tomáš Jůnek.
Ohrožená zvířata nejedí, ale chrání
Vědci spolu s pracovníky ministerstva lesnictví zkontrolovali rozlohu farem, které s lesy sousedí. "Lov a zakládání plantáží v lese je zde běžnou praxí, místní králové fonové jsou však podle osobních jednání překvapivě příznivě nakloněni ochraně těch zvířat, která jsou dnes tak vzácná, že se na seznamu bushmeatu (masa z pralesních zvířat - pozn. redakce) objevují zcela výjimečně," dodává Jůnek.
Pro nigerijské gorily, šimpanze i vzácné druhy ptáků to znamená, že budou chráněni nejen zákonem, ale i fakticky domorodci.
Před týdnem začal tým pátrat po populacích šimpanzů a goril v oblasti pralesů zvaných Fossimondi. "V extrémně náročných podmínkách strmých svahů hor dosahujících 2 tisíce metrů hledáme veškeré známky přítomnosti lidoopů, jako jsou hnízda, zbytky potravy, polámané větve, stopy, trus, srst," popisuje práci Jůnek.
Až budou mít v prosinci jasno, kde se zvířata nejpravděpodobněji vyskytují, začnou skupiny monitorovat pomocí fotopastí a přímého stopování.
"Zatím nejčerstvější nalezené stopy byly staré zhruba týden. Včera jsme ale obdrželi zprávu, že v banánovníkové plantáži jen pár kilometrů na sever od nás objevili dobrovolníci pouhý den staré gorilí hnízdo. Jsme blízko," uzavřel Jůnek.
Afričané znají lidskou sounáležitost
Pavla Vymyslická odjela v listopadu na půl roku do Kamerunu. Společně s týmem vědců a dobrovolníků hledá stopy po kriticky ohrožených gorilách nigerijských. Cílem je tato zvířata ochránit a dát o nich vědět. Gorily nigerijské totiž doposud nebyly nikým vyfoceny nebo nafilmovány.
Jak můžete být místním nápomocni, co je účelem vaší cesty?
Založili jsme Diehli Initiative na podporu činnosti nevládní kamerunské organizace ERuDeF a jejich snahy v oblasti pohoří Lebialem založit rezervaci, na jejímž území žijí gorily nigerijské. Je to kriticky ohrožený, nejvzácnější a nejméně známý poddruh gorily vůbec. Neexistují prakticky žádné fotky ani pořádná videa z přírody. Zajímá nás také nejméně známý poddruh šimpanze Pan troglodytes ellioti a spousta ptačích endemitů jako například kukačka turako Bannermanův.
Naše podpora ERuDeFu spočívá v mediální a vůbec jakékoliv prezentaci organizace a jejího zviditelnění, i tím, že se snažíme o pořízení prvních fotek a filmů i pomocí automatických kamer rozmístěných v lese. Pomáháme jim shánět peníze a sponzory pro vybavení a platy jejich terénních pracovníků, stopařů. Pomáháme také s metodikou sběru dat v terénu a zajišťujeme odbornou spolupráci s vědci a studenty.
Proč je potřeba gorily nigerijské chránit?
Jsou na nejlepší cestě zmizet, aniž bychom se o nich stihli něco více dozvědět. Gorily jsou jen nepatrnou, zato dobře viditelnou součástkou celého zdejšího pralesa, který je třeba zachovat.
S jakými pocity jste do Afriky odjížděla?
S nadšením i s respektem.
Kde přespáváte, čím se stravujete?
V pralese ve stanu, v obcích býváme ubytovaní v domech domorodců, kteří mají vždy nějaký pokoj pro hosty. Mobilní operátoři zde fungují poměrně dobře, ve větších městech využíváme cyber café.
Jíme většinou rýži, různé pokrmy z manioku, yamů, případně brambor. K tomu omáčku s různými rybami nebo i kostmi a kůžemi koz či hovězího či jiného těžce identifikovatelného masa. Ve vesnicích často k dostání bushmeat – to jsou chocholatky, osináci, různé druhy krys, ovšem ty jsme ještě neměli možnost vědomě ochutnat.
Čím vás Kamerun nadchnul?
Zelení, přírodou, prostorem. Těžko se to dá popsat slovy.
Co v Africe mají a nám zoufale chybí?
Pocit vzájemné lidské sounáležitosti na úrovni komunit.
Stýská se vám?
Svým způsobem ano. Ovšem v dnešní době, kdy jsou možnosti v cestování a komunikaci téměř neomezené, ten pocit není tak silný. Pokud se něco stane, vím, že jsem schopná kontaktovat rodinu, případně se v rámci několika dní dostat domu. Mrzí mě ovšem, že nevidím, jak roste neteř a postrádám přítomnost svého psa.
|