Kde všude Semtex skončil, lze nyní už těžko zjistit. Podle odhadů se ale až 1000 tun trhaviny dostalo do nepovolaných rukou. Podle odborníků se přitom Semtex příliš neliší od jiných plastických trhavin, například známé C4. Rozdíl je jenom v barvě a speciální látce, která zajišťuje její plastičnost.
Co dělalo Semtex zajímavým bylo právě to, že se vyráběl v komunistickém Československu, státu, který podporoval státy bojující proti imperialismu. Nebyl také nijak značen pro vyhledávání detektorem. S touto praxí se začalo až v roce 1991.
SemtexVíceúčelová plastická trhavina. Byl vyvinut v 50. letech 20. století v Československu ve VCHZ Synthesia (dnes Explosia), která ji začala vyrábět v 60. letech. Používá se jako komerční trhavina, při demolicích a pro vojenské účely. Původně se pro využití v armádě vyráběl pod označením B 1. Později jako SEMTEX 1A, od roku 1967 jako SEMTEX H a od roku 1987 jako SEMTEX 10. Semtex je velmi plastický pro velké rozmezí teplot od asi -40 °C do +60 °C. Je také voděvzdorný. |
Obhájci průmyslové trhaviny tvrdí, že už v letech 1974 až 1981 nemohl Semtex oficiálně odejít do takzvaných rizikových zemí. Problém je ale v tom, jaké země byly rizikové pro komunistické Československo. Právě v destinacích, kam pravidelně odcházel, byla pravidla pro obchod s výbušninami často velmi benevolentní.
Zjistit přesné údaje kam a kolik Semtexu bylo z ČSSR vyvezeno, je obtížné, protože řada dokumentů již byla zničena. Podle některých odhadů ale podnik zahraničního obchodu Omnipol vyvezl od poloviny 60. let až 1400 tun Semtexu do Severního Vietnamu a 900 tun do Libye.
iDNES.cz se podařilo získat dokumenty, které potvrzují, že zřejmě poslední kontrakt na velkou dodávku Semtexu do Libye byl podepsán v roce 1980. Podrobné dokumenty k tomuto obchodu ale už byly skartovány.
750 kilo Semtexu pro USA
Listiny také potvrzují, že v letech 1984 až 1989 byl Semtex po desítkách tun vyvážen především do NDR a Maďarska. Jedna dodávka putovala také na Kypr. Zda ale trhavina v těchto zemích také skončila, nebo putovala dále, již nelze zjistit.
Překvapením je pak odběratel trhaviny z roku 1990 - velvyslanectví USA. To si objednalo 750 kilo Semtexu, údajně pro porovnání. Šlo zřejmě o zkoušky, zda právě Semtex nestál za některými výbuchy v USA.
"Velvyslanectví se k věci nebude nijak vyjadřovat," vzkázal velvyslanec USA Norman Eisen přes své tiskové oddělení na dotaz, kde Semtex skončil a zda přinesl pro americké orgány nějaké zásadní informace. Podle zdrojů iDNES.cz se ale dodávka opravdu uskutečnila a zajišťovali ji lidé kolem tehdy čerstvě zvoleného prezidenta Václava Havla.
O vzorky Semtexu byl přitom zájem i před rokem 1989. Dokazují to dokumenty StB popisující rozruch, který rozpoutala havárie nad Lockerbie. V březnu 1989 požádal ministr průmyslu České socialistické republiky svého kolegu v čele resortu zahraničního obchodu o 100 kilogramů Semtexu k expertním zkouškám pro Velkou Británii.
Po Lockerbie byla StB opatrná
Aféra Lockerbie21. prosince 1988 explodoval nad skotským městečkem Lockerbie, v kraji Dumfries a Galloway, letoun společnosti Pan American směřující z londýnského letiště Heathrow na newyorské John F. Kennedy International Airport. Jako důvod je označován Semtex, který do letadla umístil libyjský agent. Zahynulo 270 lidí z 21 států. |
"Přichází zde v úvahu možnost zneužití těchto vzorků v kampani proti ČSSR v souvislosti s dřívějším vývozem této plastické trhaviny z ČSSR," konstatuje v zamítavém stanovisku ministr. Československé úřady včetně tajné policie se náhle k vývozu začaly stavět velmi opatrně.
V prosinci 1988 tak StB pečlivě zkoumá žádost jakéhosi J.A.Ralpha, údajně britského obchodníka, žádajícího o dodávku Semtexu. "V daném případě může jít o provokaci ze strany V. Británie, neboť tato země vede v zahraničí kampaň proti ČSSR v souvislosti s dodávkami plastické trhaviny Semtex do zahraničí," uvedl tehdy kapitán Jiří Horák.
V lednu 1989 také StB monitorovala podivný telefonát pracovníkovi Omnipolu. Tomu volala údajná novinářka z Mezinárodní organizace novinářů a "rezolutně žádala informace o výrobě průmyslové trhaviny pod označením Semtex a dodávkách této trhaviny do zahraničí", píše se v hlášení StB.
Zpráva StB o zájmu o informace o výrobě a dodávkách Semtexu
Zajímalo ji také, zda ČSSR vyšle do Anglie své experty, aby se podíleli na vyšetřování havárie letadla nad Lockerbie. "Pramen ženě neustále říkal, že si mohla základní informace přečíst v deníku Rudé právo," interpretovala StB tento zájem.
Jen několik dní poté dorazil na Federální ministerstvo zahraničního obchodu redaktor stranického listu Rudé právo, který chtěl udělat o Semtexu rozhovor. Kromě jiného ho zajímalo, zda je podnik ochoten zveřejnit veškerý vývoz trhaviny do zahraničí . "Generální ředitel souhlasil v případě, že tyto informace zveřejní všichni světoví výrobci plastických trhavin," uvedl referent tajné policie.
Legenda o vynálezci a podivná smrt
Se Semtexem je spojen také příběh spojující pravdu i fikci, který výbušnině dodává na tajemnosti. Semtex údajně vynalezl Bohumil Šole, který v 60. letech při výbuchu utrpěl zranění a následkem toho měl psychické problémy. V roce 1997 pak spáchal sebevraždu. Způsob, jaký si zvolil pro odchod ze světa, popisuje například kronika obce Jeseník.
"Rok 1997 byl bohatý na události. Lázeňská sezona byla poznamenána výbuchem v Priessnitzových léčebných lázních, kde ve foyeru sanatoria Priessnitz spáchal sebevraždu pomocí výbušniny bývalý zaměstnanec firmy Synthesia Semtín Bohumil Šole. Zároveň byl navždy zničen památný obraz Vincenze Priessnitze. Při výbuchu bylo zraněno několik osob a lázním vznikla velká škoda na majetku."
Podle informací společnosti Explosia, ale bylo vše poněkud jinak. Šole sice v továrně pracoval, ale na vývoji Semtexu se nepodílel. Jeho ideou bylo využití Semtexu při řízené destrukci letadel pro civilní účely.
