Princezna Anna miluje divadlo a přispěla sto tisíc korun na charitu. Královská garda přesedlá na bicykly, protože Její královská výsost má smysl pro ekologii a její přání je gardistům rozkazem. A kdopak je ten šťastný, s kým se tak důvěrně bavila na návštěvě galerie? Má království naději na následníka?
Nevypovězené listiny
|
Počkat. Jaké království? Přece to české.
"Právníci a historici jsou v akademických debatách ochotni připustit, že české království nebylo zrušeno, protože nebyla nikdy jmenovitě vypovězena Zlatá bula sicilská ani Pragmatická sankce," říká předseda monarchistické strany Koruna česká Václav Srb.
Těmito slovy rozvíjí dokument z cyklu Co by kdyby, který začíná vysílat Česká televize (první díl dnes ve 21:20 na ČT2). Třináctidílný dokument hledá, kudy by kráčela historie, kdyby se zlomové dějinné momenty odehrály jinak.
Vznik republiky nebyl samozřejmý
V roce 1918 totiž vznik republiky nebyl zdaleka samozřejmý. "Dopadlo to tak víceméně díky konstelaci na konci světové války, kdy se do popředí ve spojeneckém táboře dostaly dvě republiky, USA a Francie, zatímco Británie byla upozaděná," soudí spisovatel a historik Petr Placák, působící nyní na vládním portálu Euroskop.cz.
V té alternativní historii odjíždí z grilovačky poblíž hradu Brumov diplomat Edvard Beneš s pověřením vybrat novou českou královskou dynastii. O dosazení prince z nějaké spojenecké země přece před pár lety uvažoval i Masaryk...
AutořiAutory dokumentárního cyklu jsou Peter Kerekes (režie) a Eva Vojtová (scénář). Kerekesův dokument Jak se vaří dějiny získal zvláštní cenu poroty na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Hot Docs Toronto 2009. |
Beneš projíždí celou Evropu, českou korunu nakonec přijme Henry Windsor (jméno je s ohledem na dobu fiktivní). Nevadí, že je z ciziny, jeho příbuzenstvo totiž do Čech beztak sahá a třeba Jan Lucemburský také neuměl česky.
Zastánci monarchie soudí, že by se království lépe než mladá republika mohlo vypořádat s odstředivými nacionalistickými tendencemi, vzor přitom mají v Rakousko-Uhersku, kde soužití mnoha národů dlouho fungovalo.
"Nedovedu si představit monarchu, který by přistoupil na Mnichov," přidává Placák argument z klíčového bodu českých dějin 20. století. "Prezidentova vize většinou nepřesahuje jedno až dvě volební období, kdežto panovník je odpovědný celému národu, svým předkům a potomkům," rozvádí toto tvrzení Srb.
Inspirováni příkladem britské královské rodiny pak tvůrci dokumentu operují s tvrzením, že by při německém bombardování Prahy král z metropole neodjel, ale zůstal se svým lidem a vojáky.
Ve světle událostí posledních týdnů však nutno říci, že by odpadla volba prezidenta, ať už přímá, či nepřímá. Královská rodina by prostě byla taková, jaká by byla.
Královská rodina pod drobnohledem
Princeznou Annou výlet do alternativní historie začíná i končí. Nikde totiž není psáno, jaká by ona rodina byla a jak by si dokázala naklonit či znepřátelit média. Jisté ale je, že případné výstřelky by pozornosti novinářů neunikly. Své by o tom mohl po večírku, na který si z hloupé legrace oblékl nacistickou uniformu, vyprávět například britský princ Harry.
Pravda, princezna by se patrně - na rozdíl od Harryho - nepřipravovala na to, že bude nad nebezpečným Afghánistánem pilotovat obrněný vrtulník.
Ale podle tvůrců dokumentu nelze vyloučit, že bychom si v bulváru četli o tom, jak si užívala se svým řidičem na jachtě. A že většinu času tráví na divokých večírcích a žádný půllitr piva si před ní nemůže být jistý svým obsahem.
Tak či tak ovšem zůstává obnovení monarchie v říši snů. Koruna česká získala v posledních sněmovních volbách 0,07 % a úspěšnější strany se za království nebijí.
