Smejkal inicioval vytvoření informačního portálu ČČK s názvem Zvladnemeto.cervenykriz.eu, který v době koronavirové epidemie obsahoval potřebné informace z oblasti prevence. Součástí portálu byla též nabídka služby Zavoláme zpátky, cílem které bylo pomoc i seniorům překonat jejich sociální izolaci v době pandemie.
Byly pro vás poslední měsíce s koronavirem, tedy zejména ty jarní, náročné?
Byly určitě náročné. Ale tu náročnost jsem si ordinoval já sám. Jinými slovy jsem si dobrovolně vytvořil podmínky tak, aby to bylo náročné (smích).
Co je tedy provázelo?
V jazykové škole, kde pracuji, jsme měli také lockdown, byla karanténa. Nemohli jsme tedy učit. Veškerý čas, který se mi uvolnil, jsem se rozhodl věnovat Českému červenému kříži. Paradoxně tedy ve chvíli, kdy v práci nebylo co dělat, tak u dobrovolnictví těch možností bylo nekonečně mnoho.
Například?
Pomáhat můžete hmatatelně a materiálně, ale pomoc může být i virtuální. A do té jsem se pustil já, neboť u Českého červeného kříže jsem už dlouho a materiální pomoc jsem dělal mnohokrát. Využil jsem možnost zapojit se do projektů, které jsou více virtuální. Jednalo se o různé kampaně a projekty.
Richard Smejkal
|
Měli jsme kampaň Zvládneme to, která byla spuštěná prakticky okamžitě při vyhlášení nouzového stavu. Potom jsme měli druhou výraznou kampaň Zavoláme zpátky, která se zaměřovala především na seniory, kteří žijí osamocení a nemají si s kým popovídat. Třetí činnost, která mě zaměstnávala, byla koordinace dobrovolníků.
Jak vás napadlo, že zřídíte linku pro seniory?
Služba vznikla tehdy jako reakce na konkrétní příběhy a situace. Na začátku jsem si nemysleli, že něco takového bude potřeba. Uvědomili jsme si to až ve chvíli, kdy naši dobrovolníci v Praze chodili a roznášeli seniorům nákupy, nebo venčili mazlíčky.
V té době se najednou stalo, že kromě této pomoci jim začali také několikrát týdně telefonovat. Takže to nebylo jen o tom předat nákup u dveří, ale také také se dvakrát za týden třeba zeptat, jak se ten člověk má a co dělal. My jsme tomu v konečném důsledku dali jen nějaký organizační rámec.
Jsou někteří dobrovolníci se seniory stále v kontaktu?
Vím, že mnozí se domluvili se svými seniory na tom, že až skončí nouzový stav, tak spolu zajdou do cukrárny, nebo někam ven do přírody. A to se v mnoha případech stalo. Někteří se nyní stále navštěvují.
Bude v současné době obnovovat některou z daných služeb?
Přesně o těchto věcech nyní přemýšlíme v souvislosti s aktuální situací. Neřídíme se však podle počtu nakažených a počtu testů, ale spíše podle opatřeních, která se přijímají, a jejich dopadů na život lidí. To spíše budeme vyhodnocovat, máme podzim ještě před sebou.
Připravujete ještě něco dalšího na podzim?
My se zaměřujeme na slabá místa, která mohou s nastupujícím podzimem nastat. Od začátku září se snažíme trénovat a připravovat dobrovolníky, kteří chtějí projít kurzem pečovatele. Tito lidé pak budou pomáhat v sociálních zařízení v případě, že v nich dojde k personálnímu výpadku. Tedy že by zaměstnanci šli do karantény, nebo nebudou schopni nastoupit do služby, což se dělo třeba na jaře.
Byl jsem v nemocnici až 20 hodin denně, říká primář, který dostane medaili |
Zároveň aktivně navštěvujeme sociální zařízení a snažíme se lidi edukovat o správném používání ochranných pomůcek. To nejsou samozřejmě jen respirátory, roušky a rukavice, ale je to kompletní ochrana, která umožňuje personálu fungovat i v infekčním prostředí.
Na jaře se vám přihlásilo až 5 tisíc dobrovolníků, a to jen v Praze. V současné době máte okolo 250 lidí, kteří se vám přihlásili na jaře a stále pomáhají. Překvapil vás takový takový zájem o dobrovolnictví?
Vlna solidarity a ochoty pomáhat byla obrovská. Myslím si, že takovou jsme ještě nezažili. V každém případě to bylo velmi nové a velmi příjemné zjištění. Každopádně byl větší počet zájemců než potřeb, které bylo nutné uspokojit. Ale takto to funguje všude na světě. Když nastane nějaká mimořádná událost, katastrofa, tak ochota lidí pomáhat je ohromná.
Vybavíte si z posledních měsíců nějaký moment, na který budete ještě dlouho vzpomínat?
Co mě mile překvapilo a potěšilo bylo, když jsme hledali v nejtěžší době, tedy někdy v dubnu letošního roku, dobrovolníky, kteří by byli ochotni jít do koronavirem zasažených sociálních zařízeních. Tehdy přišli ti, do kterých byste to v tramvaji, v autobuse, v metru normálně neřekla. Byli to často velmi tiší lidé, kteří nepůsobili na první pohled jako hrdinové. A pak nás překvapili tím, že byli ochotni jít pomáhat do rizikového prostředí.
V neděli dostanete od Českého červeného kříže medaili za nadstandardní osobní nasazení během epidemie. Těší vás to?
Pro mě je to samozřejmě velká pocta. Na druhou stranu se mi tu medaili ani nechce přijmout, protože jsem kolem sebe viděl obrovské množství nadstandardních výkonů, které by zasluhovaly ocenit. Seznam by byl hodně dlouhý a vlastně i neúplný, protože spousta krásných příběhů nám zůstává skryta. Covid-19 zasáhl celou naši společnost a každý, kdo aktivně pomáhal si zaslouží velké poděkování.
Medaile za pomoc při covidu-19Český červený kříž v neděli 13. září předá stovce osobností ocenění za nadstandardní osobní nasazení během jarní epidemie koronaviru. Ti vybraní dostanou pamětní medaile se slovem „Děkujeme“ v několika jazycích na líci a znakem Červeného kříže a portrétem Florence Nightingalové, patronky moderního ošetřovatelství na rubu. Komise vybírala z celkem 124 návrhů na ocenění. Jedná se o první takovou akci, který Český červený kříž pořádá. „Rádi bychom, aby se z toho stala každoroční tradice, aby se děkovalo těm, kteří pomáhají ostatním, ať už jde o věci, které se týkají sociálních nebo pečovatelských služeb,“ uvedla mluvčí ČČK Miroslava Jirůtková. |
