Na jaře 1918 úspěšně vyvrcholilo úsilí Milana Rastislava Štefánika o založení československých legií v Itálii. V dubnu 1918 Štefánik podepsal s italským premiérem Vittoriem Emanuelem Orlandem smlouvu o vytvoření jednotky. O měsíc později, 24. května 1918, proběhla na římském Benátském náměstí slavnost, při níž byl legionářům předán první bojový prapor. Odpoledne pak Římem prošel průvod, v jehož čele byla nesena „československá vlajka“.
Příběh české vlajky. Porušení federálního zákona prošlo, klín se na ní „zapomněl“ |
Při této příležitosti totiž nevznikl jen bojový prapor pro legionáře, ale také jedna z nejstarších vlajek nového státu, ještě neexistujícího Československa. První použití vlajky, nebo spíš vývěsky, jak říkají odborníci, když je vlajka pouze jednostranná, je doloženo právě 24. května 1918. Historikům se ji podařilo loni objevit v Nepomucenu, univerzitní koleji, kde žijí v Římě čeští bohoslovci, tedy studenti na některé z papežských univerzit.
Štefánikova vlajka
Stejně jako v případě předávaného prvního bojového praporu italských legií, byl autorem námětu vlajky přímo Štefánik. O definitivní podobu se pak zasloužil český malíř Oskar Brázda a jeho manželka, švédská aristokratka a spisovatelka Amelie Posse-Brázdová. Právě Oskar Brázda se patrně podílel i na návrhu nejznámějšího praporu používaného v letech první světové války Československou národní radou a československými legiemi, tzv. Štefánikova praporu. Ten představoval jeden z prvních návrhů budoucí československé státní vlajky a je téměř tou uchovávanou v Nepomucenu.
„Nalezená unikátní vlajka bude nyní restaurována a veřejnosti se představí na nejdůstojnějším možném místě – v připravované expozici věnované historii státních symbolů v Národním památníku na Vítkově,“ říká brigádní generál Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu Praha. Nová expozice by měla být otevřena pravděpodobně na podzim letošního roku. Návrh nové expozice s umístěním vlajky nepočítal, podle Knížka je ho proto potřeba přepracovat a doplnit, protože vlajka z Říma je tak mimořádným artefaktem české historie, že ho určitě chtějí vystavit. Ale je nejprve potřeba ho zrekonstruovat.
Těžké začátky vlajky s modrým klínem: Masaryk chtěl pruhy a hvězdy, jiní kalich |
Návrh vycházel podle ředitele odboru muzeí Vojenského historického ústavu Michala Buriana ze staré české zemské vlajky. „Bílý pruh symbolizuje stříbrného lva, červená jeho štít. K němu přibyla na vlajce modrá barva. Až po vzniku republiky se začalo řešit, jak bude symbol nového státu vypadat. Tahle vlajka je krásným předchůdcem té současné, Štefánik na ni prosadil modrou barvu ze slovenského znaku,“ popisuje historik. Vlajka je ušita ze lnu, zlatá písmena jsou z jiného materiálu. Právě symbol ČS vlajce dominuje, stejné symboly se používají dodnes, jsou třeba na knoflících hradní stráže. Jak se vlajka v Nepomucenu ocitla, je předmětem zkoumání v tamním archivu.
„Nevíme, jakou cestou se tam dostala, to se zatím nepodařilo dohledat,“ říká Burian. „Slyšeli jsme několikrát z Nepomucena, že je tam uložen původní prapor italských legionářů. To jsme věděli, že tak není. Ten je uložen v našich sbírkách,“ popisuje Burian. Teprve loni měli vojenští historici možnost se seznámit s tím, co se v nenápadné krabici v Římě skrývá, dohledat historii vlajky, zjistit, kdo ji šil, a získat ji do sbírek.
Vlajka a hymna poprvé spolu
K vlajce se podle Knížka váže ještě jeden příběh. Když byla poprvé představena v Římě, zpívala se u toho píseň Kde domov můj, poprvé jako hymna ještě neexistujícího státu. Zazněla veřejně před velvyslanci a představiteli italské vlády. V expozici na pražském Žižkově přechovává Vojenský historický ústav i další staré vlajky. Nejslavnější z nich je ta, která vlála na lodi President Grant. Ta připlula do Vladivostoku 22. dubna 1920 a evakuovala odsud legionáře. Když se legionáři dozvěděli cestou domů, že stát má novou vlajku, nechali si ji na lodi ušít. Zajímavostí je, že má modrý klín pouze do třetiny své délky.
