Tváří v tvář nebývalé humanitární krizi, způsobené vlnou uprchlíků až příliš často umírajících ve vlnách Středozemního moře, nabízí Česká republika agentuře Frontex šedesátku expertů a deset milionů korun. Tedy nějakých 370 000 euro. Je to hodně, nebo málo?
Evropská unie má problém. Na jejich hranicích stojí fronty migrantů a uprchlíků, vytvářejících hrozbu nejen pro současný sociální systém, ekonomiku a politiku zaměstnanosti, ale představujících i vážné bezpečnostní riziko. Míra otevřenosti a propojenosti současného světa je ve zjevném nesouladu s odpovědností a uměním některých vlád, které ve svých zemích zbytečně vyvolávají války, ekonomické a bezpečnostní krize. Příliš mnoho zemí je ovládáno nekompetentními a zkorumpovanými elitami, různými šílenci a diktátory, pro které nemá lidská důstojnost ani život člověka žádnou cenu.
Vlny chudých migrantů a zoufalých uprchlíků proto opouštějí státy, kde se cítí ohroženi, a hledají místo pro lepší život. Směřují přirozeně do zemí, kde doufají najít bezpečí pro sebe a své rodiny. Bezpečí fyzické, sociální, ekonomické. Čím jsou zoufalejší, tím méně přitom hledí na lidské zákony nebo na ekonomické priority cílových zemí.
Vladimír VotápekAnalytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. |
I když počty uprchlíků setrvale rostou, ještě před dvěma lety byl počet (ekonomických) migrantů nesrovnatelně vyšší než počet uprchlíků snažících se zachránit holý život. Z celkem 231,5 milionů lidí žijících mimo svou zemi bylo za uprchlíky považováno pouze 15,5 milionů.
Pro někoho možná překvapivě pocházelo nejvíc migrantů (135 milionů) z vyspělých zemí, z toho z Evropy 32,8 milionů. Tomu také odpovídaly relativně bezpečné způsoby, jak dosahovali cílové země, stejně jako jejich vysoká schopnost integrace. V loňském roce se ale prudce zvýšil počet uprchlíků, kteří jsou ochotni vyzkoušet i ty nejriskantnější cesty, a vlny Středozemního moře si začaly vybírat svou daň. Počty utonulých začaly hrozivě růst už v květnu 2014 a letošní duben je zatím nejhorší. Za prvních dvacet dnů našlo v moři smrt více než 1 200 lidí.
Hledání rychlého řešení
Tváří tvář takové krizi hledá Evropa jakákoli jen trochu účinná a přijatelná opatření. Protože strategické řešení, tedy změnu podmínek v místech původu uprchlíků, lze prosadit jen obtížně a rozhodně ne v krátkodobém horizontu, Brusel se chce soustředit na několik rychlých, operativních kroků. Evropa chce postihovat převaděče, zabavovat jejich peníze a potápět jim (prázdné) lodě. Chce také zlepšit svou schopnost nacházet a zachraňovat uprchlíky, kteří již sedí v lodích a směřují do Evropy. Posílit kapacitu organizací zabývajících se migranty a uprchlíky, jako je Frontex.
A v neposlední řadě hledá také způsob, jak vlnu migrantů zvládnout v humanitárním a ekonomickém smyslu. Tedy jak uprchlíky rozdělovat mezi jednotlivé členské státy, aby tíhu jejich přílivu nenesly jenom země, kam směřují čluny pašeráků lidí, tedy především Itálie, Řecko a Španělsko. Naráží přitom na neochotu. Jak poznamenal německý vicekancléř Sigmar Gabriel, více než tucet členských zemí EU se odmítá na přerozdělování uprchlíků podílet.
Co na to Česko?
A co na to Česká republika? Slovy svého premiéra se vláda rozhodně staví za to, aby si jednotlivé státy ponechaly plnou svobodu v rozhodování o tom kolik, a jakých, uprchlíků přijmou. Jinými slovy – evropskou solidaritu s postiženými zeměmi chce Praha redukovat na dobrovolné závazky těch, kteří jsou migrační vlnou zasaženi mnohem méně než státy Středomoří.
Obrázek o tom, co to může znamenat v českém případě, si můžeme udělat z počtu uprchlíků, o které jsme se dokázali postarat v loňském roce. Zatímco jenom v Itálii přistálo 170 000 migrantů, v České republice jsme poskytli azyl 1 156 uprchlíkům. Z toho bylo 516 lidí z Ukrajiny, 106 ze Sýrie a 66 z Vietnamu. A nyní plánuje česká vláda přijmout 16 vybraných rodin ze Sýrie.
Evropská unie má problém a Praha by se neměla tvářit, že se jí to netýká. Žádná symbolická gesta, jako je současná nabídka pomoci, nemohou zakrýt skutečnost, že se Česko už zase chová jako černý pasažér. Jistě, uprchlíci z Afriky musí cestou k nám překonat několik zemí, které pro ně asi budou lákavější než krajina kolem Řípu. Můžeme proto oprávněně doufat, že nás tato vlna citelně nezasáhne.
Pokud ale dnes popřeme princip evropské solidarity, kdo nám pomůže v nějaké budoucí krizi? Kdo nám poskytne bezpečnostní záruky? Kdo nám pomůže řešit ekonomické problémy? A v neposlední řadě – kdo nám podá pomocnou ruku, pokud se na cestu vydají desítky milionů migrantů z bývalého Sovětského svazu?
Uprchlíci míří hlavně na Maltu a do Itálie:
