Existenci zatím nepopsané planety naznačovala data z vesmírného teleskopu Kepler. Další pozorování však vědce zpočátku zklamalo. „Naše měření ukázala, že tento objekt má hmotnost zhruba poloviny Slunce. To už je v rozmezí pro hvězdy, tedy vyšší, než by odpovídalo jakékoli planetě,“ říká Marek Skarka z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, který projekt vedl. Takových dvojhvězd už však bylo objeveno dost a dost.
Jenže zklamání z objevu dalšího červeného trpaslíka je brzy přešlo. Ukázalo se, že hvězda HD 99458 je zajímavá sama o sobě. „Chová se neobvykle. Jevy, které u ní pozorujeme, bychom vedle sebe pozorovat neměli,“ říká Skarka.
Záhadou je například to, jak se na povrchu rychle rotující hvězdy vytvořily skvrny těžkých kovů. „Ty na povrch hvězdy dokáže vyzvednout tlak záření. Hvězdy, u kterých je pozorujeme, k tomu potřebují klid. Mají klidnou atmosféru, rotují pomalu,“ říká Skarka. Tedy pravý opak toho, co předvádí hvězda HD 99458.
Na hvězdě probíhají záhadné procesy
Záhadná hvězda HD 99458 patří mezi takzvané chemicky pekuliární. Pro tento druh je typické neobvyklé složení povrchových vrstev, tedy právě skvrny s vysokou koncentrací těžkých kovů.
„U hvězd je obvyklé rovnoměrné chemické složení s podobným zastoupením helia, vodíku a těžších prvků,“ vysvětluje Skarka. Místa na povrchu, kde se prvky, jako je stroncium, křemík či chrom, vyskytují v tisícinásobně vyšších koncentracích, dokážou astronomové odhalit ze změn v záření hvězdy.
Síla záření (zářivá difuze), která vyzdvihuje tyto prvky k povrchu, je ale velmi nepatrná. Například naše Slunce je pro tento jev příliš divokou hvězdou. „V podpovrchových vrstvách dochází k proudění, chladnější materiál klesá, teplejší je vyzdvihován na povrch, vznikají turbulentní proudy,“ vysvětluje Skarka. A podle toho, co zatím o hvězdách víme, by zářivá difuze neměla mít šanci ani na hvězdě HD 99458.
Třeba už proto, že s dobou oběhu 2,7 dne patří mezi vesmírné rychlíky. „U chemicky pekuliárních hvězd není až tak vzácná perioda deset a více dní, toto je ale teprve druhá známá hvězda tohoto typu s periodou pod tři dny,“ říká vědec.
Navíc hvězda pulzuje, což opět není znakem stabilní a klidné atmosféry, která je pro vyzdvižení těžkých kovů do povrchových vrstev hvězdy nezbytná. „V atmosféře by opravdu měly být velmi stabilní podmínky,“ říká vědec.
Záhadou je i to, jak na HD 99458 vzniklo silné magnetické pole, bez kterého by se skvrny neudržely. Na neklidném Slunci se magnetické pole vytváří v důsledku neustálých pohybů plazmatu pod povrchem. U klidných hvězd jedna z vědeckých teorií vysvětluje vznik magnetického pole jako důsledek srážky se sesterskou hvězdou.
Tato teorie vychází i z toho, že tyto hvězdy bývají osamocené. Jenže ani to u HD 99458 neplatí.
„Budeme muset revidovat naše představy a najít jiné cesty, které existenci takového vesmírného objektu vysvětlí,“ říká Skarka s tím, že možná náhodou narazili na první z mnoha hvězd tohoto typu.
Temná hmota, temná energie
Kam až další zkoumání hvězdy HD 99458 posune chápání vesmíru, se zatím odhadnout nedá. Astronomie je ale podle Skarky i bez ní na počátku velkého otřesu.
„Před několika lety jsme zjistili, že hmota složená z atomů, elektronů a protonů, ze které jsme i my, tvoří pouze čtyři procenta vesmíru. Přes dvacet procent vesmíru tvoří temná hmota, o které mnoho nevíme. Zbytek je takzvaná temná energie, o které nevíme vůbec nic. Jejich zkoumání bude znamenat kompletní změnu všech našich představ,“ dodává vědec.
