Mnozí z oslovených, kteří napsali útočné komentáře na adresu uprchlíků prostřednictvím sociálních sítí, posléze v soukromých zprávách své výroky mírní. „Válku si nepřeji. Nejsem ani na jedné straně. Je mi líto dětí a seniorů,“ začíná velká část jejich odpovědí.
Lidé, kteří českou pomoc statisícům ukrajinských uprchlíků odmítají, jako důvod uvádějí, že mají strach o práci pro méně kvalifikované. Poukazují také na to, že Ukrajinci neumí česky nebo jim vyčítají volný vstup do zoo či na hrady a zámky. „Já mám za naše památky platit, zatímco oni je mají zadarmo? Přitom vstupné není levné ani pro Čechy,“ uvedla padesátiletá Jana. Na dotaz, proč jí taková forma pomoci vadí, pouze zopakovala, že Češi zadarmo nic nemají.
Někteří z dotazovaných rovněž zdůrazňují, že by uprchlíkům pomáhali, ale například tím, že by do jejich země posílal jídlo či oblečení. „Měli bychom se postarat o největší chudáky, to neříkám, že ne,“ říká například invalidní důchodce Milan. „Ale ne o ty, kteří přijedou mercedesem. Policie ani jedno auto nezkontrolovala. Představte si, co se sem přivezlo načerno peněz a zlata,“ stěžuje si člověk, který má podle svých slov všechno ověřené. „Umím googlit,“ zdůraznil k původu informací, které zmiňuje.
Na to, proč nepodloženým informacím věří či proč se odkazuje na „známý říkal, že...“ už, ale neodpověděl.
Chovají se jako čuňata
Svá předchozí slova zveřejněná na sociálních sítích v debatě s novinářem mírnili i další dotazovaní. „Jsem člověk s rukou připravenou pomoci. Měli jsme připraveny dvě bytové jednotky pro dvě rodiny uprchlých rodin. Ale odmítli nás, protože ‚oni‘ chtěli být ubytováni v hotelu. Takhle si někoho, kdo je v zoufalé situaci, nepředstavuji,“ říká paní Jana, kterou právě tento moment podle jejích slov rozčaroval.
Pomáhá náš stát Ukrajincům na úkor Čechů?
„Řekl mi to manžel dotyčné. A víte co? Jestli chcete na toto téma odpovědi, smluvte si se mnou schůzku,“ reagovala na otázku, jak přišla na to, že chtějí být uprchlíci ubytováni v hotelu.
Ještě před odmítavou odpovědí však na dotazy uvedla, že není proti pomoci potřebným. „Jak to, že najednou jsou městské byty k dispozici a matky s dětmi v tíživé situaci, často bez prostředků s dvěma třemi pracemi ‚na černo‘, bydlí v azylových domech?“ ptala se paní Jana. „Ať chodí třeba i zadarmo do zoo,“ dodala.
Jana také přiznala, že je třeba roztrpčená z toho, že se uprchlíci podle jejích slov v Česku „chovají jako čuňata“. „Nikde není žádná pokora. Informace naštěstí nečerpám pouze z našich médií. Vlastní zkušenost je nadevše,“ podotkla žena, která ani příliš nechápe zviditelňování ukrajinské vlajky: „Vždyť naše vlajka měla také výročí a nikde o tom ani písmenko,“ dodala.
Žluto-modré šílenství?
Redakce iDNES.cz se spojila také s paní Alenou, ta hned v úvodu rozhovoru uznala, že válka je hrozná a vždy to odnesou civilisté, především děti, ženy a staří a nemocní lidé. „Vadí mi ale, jak se všude i na veřejných budovách vyvěšují ukrajinské vlajky. Pokud vím, jsme v České republice, takže by zde měly vlát vlajky Česka,“ dodala. Na otázku, proč ji například vyvěšení ukrajinských vlajek vadí či odkud čerpá informace, reagovala slovy, že jsme v České republice, takže tu mají vlát české vlajky. „Sympatie s Ukrajinou a odsouzení toho, co se tam děje, mohu projevit jinak, například humanitární sbírkou nebo přispěním penězi na účty,“ dodala.
Rusové o zabíjení v Buči mluvili přes vysílačky, Německo rozhovory zachytilo |
„Lidé, kteří cestují po Evropě, v jiných státech nevidí tohle žluto-modré šílenství jako u nás. Nikdo mne nepřesvědčí, že to symbolizuje podporu Ukrajině. Ta se dá projevit i jinak. A také mi vadí, jak česká vláda už přestává být vládou Česka, ale jaksi se pasovala do role exilové vlády Ukrajiny,“ popsala Alena další věc, která ji vadí.
„Nesetkala jsem se s nimi doposud, ale nelíbí se mi, jak má vláda otevřené ruce a počítá přijmout 500 až 600 tisíc uprchlíků. Hrozí kolaps zdravotnictví, školství, ubytovacích kapacit, nemluvě o tom, že se vůbec uprchlíci netestují na covid-19, takže není vůbec známo, jak zdraví jsou,“ uvedla.
„Ukrajinci se nebudou mít kam vrátit, takže tu zůstanou a seberou nám práci. Obsadí řemeslné a méně kvalifikované práce, bohatí si je do kanceláří brát nebudou,“ postěžoval si třeba řemeslník Jaroslav.
Klimaaktivisté blokují Prahu „pro Ukrajinu“. Jdou na to špatně, míní experti |
Ten své postoje ospravedlnil tak, že k nim nemá žádný podklad. „Mám prostě obavy. Ukrajinci musí něco dělat, aby se uživili, a proto bude obecně méně míst pro ty, kteří nedělají kvalifikované profese,“ obhajoval svůj názor Jaroslav.
„Nejlépe u nás bylo, když jsme se všech těch rusky mluvících po roce 1989 zbavili. A teď si je sem nataháme zase zpět? To snad ne!“ vyjádřila se další z dotazovaných.
Široké spektrum názorů
„Ve společnosti najdete vždycky široké spektrum názorů. Je třeba říci, že to není většinový postoj, jde naopak o menšinový,“ říká ředitel výzkumné agentury STEM Martin Buchtík. „Lidé jsou různí, k tomu je potřeba takhle přistupovat,“ dodává. Samozřejmě tyto názory využívají některá politická uskupení, která je ráda přiživují. Rovněž jsou to názory, které vzbuzují emoce, a proto získávají mnoho pozornosti,“ podotkl Buchtík.
Ředitel STEM má také za to, že už před ruskou agresí na Ukrajině byla v Česku zhruba 4 procenta lidí, kteří by rádi viděli Českou republiku orientovanou na východní partnerství s Ruskem.
„To je naprostá menšina. Když si to přepočítáme na populaci, jsou to nízké stovky až tisíce lidí. Je vidět, že takový názor tady byl i před ukrajinským konfliktem. Odpovědi respondentů hodně vypovídají také o tom, že máme utvořenou nějakou představu. Vznikne situace, dám si dohromady nějaké argumenty a pravděpodobnější scénář z behaviorálního hlediska je, že mám z předchozích zkušeností nějaký názor a podle něj si vybírám argumenty, které mi pasují. To je přesně takhle situace,“ uzavírá Buchtík.
