Nejnověji do mozaiky plánů ze srpna 1961 přispěl Jaroslav Láník z Vojenského historického ústavu. Zjistil, že československé úřady počítaly kvůli jaderné hrozbě ze Západu s neobyčejně masivní evakuací velkých měst.
Přípravy k válceČeskoslovensko si v roce 1961 bylo vědomo nedostatku ochranných masek - pro dospělé jich mělo jen 4,2 milionu. Spolu s ochrannými filtračními rouškami mohly masky ochránit 84 % populace. Chyběly ale dozimetry, spojovací technika, výbava Civilní ochrany, léky i krev, uvedl server Aktuálně.cz. |
"Zcela měly být evakuovány Praha, Brno, Ostravsko, Bratislava, Plzeň, Kladno, Pardubice, České Budějovice, Gottwaldov (dnes Zlín), Olomouc a Ústí nad Labem," řekl deníku Aktuálně.cz Láník. Evakuace by se týkala 2,5 milionu lidí, úřady ji plánovaly stihnout velmi rychle - do osmi hodin.
"Bez provedení evakuace se zdravotnické ztráty v prvních dnech konfliktu odhadovaly na 1,2 milionu lidí, což představovalo téměř jednu desetinu obyvatel státu," citoval portál Láníka.
Nejlepší obrana je útok
Na dosud netušenou situaci se v roce 1961 museli připravovat i vojáci. Ve druhé polovině 50. let se počítalo s válečnou armádou o síle 650 tisíc mužů a celkem 16 vševojskových divizí. Armáda měla především bránit Československo a protiútok zahájit až po příchodu sovětských posil. Převážně konvenční boj měly jako doplněk doprovázet jaderné údery.
Československá armáda v roce 1957 (zdroj: Československý voják)
V lednu 1960 přišla ale nová sovětská doktrína, která stavěla na záplavě raket nesoucích jaderné hlavice. "Moderně vybavená armáda - za využití účinků jaderných zbraní a výsadků v operační hloubce obrany protivníka - poskytovala předpoklady pro vedení operací ve vysokých tempech a přenesení bojů již v prvních dnech války do co největší hloubky území protivníka," uvádí publicista Pavel Minařík z Vojenského ústředního archivu.
Válečné hryO optimismu sovětských maršálů svědčí i záznamy z "válečných her" v polské Legnici. Vojska Varšavské smlouvy na nich dosáhla hranic Španělska za 30 až 35 dní od začátku války. V roce 1966 se konalo cvičení Vltava, při němž si československý front se západními vojsky "vyměnil" 252 jaderných úderů o celkové mohutnosti 59 MT (ekvivalent čtyř tisíc hirošimských bomb). Podle propočtů by zahynulo 57 tisíc vojáků a 2,5 milionu civilistů. |
Napření pozornosti k útoku se projevilo i v naší armádě. Tehdejší náčelník generálního štábu Otakar Rytíř v prosinci 1960 podle Minaříka řekl, že "nový poměr sil dává reálnou možnost v případě rozpoutání války agresorem odpovědět mocným raketonukleárním úderem, který zabezpečí okamžitý přechod k rozhodným útočným operacím".
O pět let později Rytíř upřesní, že válka bude konečným zápasem socialismu a imperialismu, který zničí jednu soustavu a upevní druhou. A že je třeba obsadit přístavy na březích Atlantiku, aby Američané nemohli přisunout posily...
Za týden ve Francii, za měsíc ve Španělsku...
Sovětští maršálové, jimž se celá Varšavská smlouva podřizovala, se po přechodu k útočné strategii přestali krotit. Československá lidová armáda měla hned po začátku války postupovat na západoněmecké území - v prvním sledu a za strašlivých, ale pro sovětské velení bezproblémových ztrát.
"Jestliže se v roce 1960 plánoval za pět dnů postup do Bavorska na hloubku 100 až 120 km, tak plán z října 1964 kalkuloval s překročením Rýna a ovládnutím čáry Langeres - Besancon vzdálené více než 500 km od československé státní hranice za osm dnů od zahájení operací," uvedl Minařík.
S pomocí sovětské 8. gardové armády měla československá armáda podle sovětských plánů projet jižním Německem jako nůž máslem. Mapa převzata z http://armada.vojenstvi.cz.
Cílem československých vojsk pak mělo být zničení sil NATO v Bavorsku, ovládnutí průmyslově vyspělého Norimberku a okolí a po překročení Rýna další útok na francouzské území. Při tom všem by československá armáda v bojích s Němci, Američany a Francouzi prakticky vykrvácela a byla zničena.
...nebo v moři krve
Rozhovory s generályPřepisy rozhovorů nejen s generálem Zachariášem si můžete přečíst na stránkách mezinárodního vědeckého Projektu paralelní historie o bezpečnostní spolupráci. |
"Měla by velké ztráty a ohromné problémy se zásobováním. Tím spíše, že by pohonné hmoty, munice či potraviny proudily k Rýnu přes totálně zničenou a neprůchodnou krajinu. S příchodem k Rýnu by to byl její konec," řekl před pár lety MF DNES generál Mojmír Zachariáš, který koncem 80. let velel Západnímu vojenskému okruhu.
S dodatkem, že pochybuje, že by naše armáda Rýna vůbec dosáhla. K úspěšnému proražení obrany nepřítele podle něj byla potřeba tří- až čtyřnásobná převaha, kterou tehdejší poměry sil neumožňovaly.
"Nebylo kde provést takové soustředění vojsk. Neumožňovaly to prostory, nebylo kudy je přisunout, nebylo kde je rozvinout. Prostě nešlo to. A provádět to na území protivníka? Stejně musíte projít přes příhraniční prostory, které by byly zničené, rozbité. No, považuji to téměř za nereálné. Reálné by to bylo až někde v hloubce na těch 100 kilometrech od hranice, tak tam snad ano, ale stejně je tam musíte nějak dostat. A my jsme v té době tolik vojsk neměli," vzpomínal generál.
Generál Jaroslav Vinkler, v roce 1961 náčelník štábu divize, souhlasí. "Osud naší armády by se odehrál někde tady," ukázal dokumentaristům na mapě s čarami postupu pásma, jichž měla armáda dosáhnout prvního a druhého dne. "Dále ne."
