V Dubaji se Sobek aktuálně podílí na správě obchodněprávních sporů, které mohou převyšovat miliardy korun. Zbytek pandemie tak prožívá v naprosto odlišném prostředí na Blízkém Východě.
Nyní pracujete jako právník a zabýváte se hlavně mezinárodními arbitrážemi, tedy mimosoudním řešením mezinárodních obchodních a investičních sporů. Co jste vystudoval, abyste tuto profesi mohl vykonávat?
Arbitrážemi se často řeší ty nejsložitější mezinárodní obchodní a investiční spory. Proto jde o velmi konkurenční obor. Od těch, kteří ho praktikuji, se běžně očekává, že budou ovládat několik právních systémů a světových jazyků.
Vystudoval jsem gymnázium Matyáše Lercha v Brně, kde jsem se naučil francouzsky. Poté jsem odcestoval do Francie, kde jsem získal magisterský titul v obchodním právu na pařížském Institutu politických věd (Sciences Po). V průběhu tohoto studia jsem také absolvoval programy na Leidenské univerzitě v Nizozemí a na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, kde jsem se zdokonalil v mezinárodním a anglosaském právu. Dále jsem pokračoval studiem na London School of Economics v Británii, kde jsem se zaměřil především na mezinárodní arbitráže. Sedmileté univerzitní studium jsem následně završil složením advokátních zkoušek na pařížské škole pro advokáty.
Po škole jste odletěl pracovat rovnou do Dubaje?
Ne, předtím jsem pracoval v mezinárodních advokátních kancelářích v Londýně a Paříži, které se specializují především na arbitráže a mezistátní spory před Mezinárodním soudním dvorem. V tomto období jsem měl možnost získat zkušenosti od předních právníků v oboru a obhajovat státy a mezinárodní korporace v investičních, energetických a stavebních sporech. Pracovní zkušenost to byla náročná, ale profesně velmi obohacující. V době první vlny koronaviru jsem se rozhodl, i s ohledem na velmi zajímavou pracovní nabídku v Dubaji, svoji smlouvu v Paříži dále neprodlužovat.
S právničinou máte zkušenosti hlavně z Francie a Velké Británie. Jak vás napadlo si hledat práci zrovna ve Spojených Arabských Emirátech?
Blízký Východ a jeho kultura mě zajímali už dlouho. Mám pocit, že arabský svět se v Evropě často démonizuje, proto jsem ho chtěl poznat zblízka a udělat si svůj obrázek.
Rozhovory s Čechy v zahraničí |
Z profesního hlediska dávají Dubaj a Emiráty smysl. Dubaj je jedno z nejrychleji rostoucích arbitrážních center na světě, které již dnes může konkurovat v této oblasti tradičním centrům jako jsou Paříž nebo Londýn.
Emiráty obecně pak mají velký potenciál. I přesto, že disponují obrovskými zásobami ropy a zemního plynu, snaží se být vždy o krok napřed. Investují do energetické transformace a čím dál tím více se zabývají udržitelným rozvojem a ochranou životního prostředí. To mi od začátku imponovalo.
Ovlivnil i covid nějak vaše rozhodování spjaté s novou prací?
Řekl bych, že jsem se pro změnu svého působení rozhodl mimo jiné i díky pandemii. Přes lockdown jsem v Paříži pracoval na dálku a měl mnohem více času na sebereflexi a úvahy nad tím, co budu dělat dál. Chtěl jsem získat nové zkušenosti a odborné kompetence, naučit se nový jazyk a rozšířit si své obzory. Když se pak náhle naskytla pracovní nabídka v Dubaji, byl jsem na tuto životní změnu připraven.
V té době bylo jen pár lidí ochotných za dané situace riskovat a odcestovat. I z tohoto důvodu jsem v Dubaji získal již poměrně seniorskou, arbitrážní pozici, která mi umožnila profesní růst.
V Paříži byly při první vlně covidu, tedy od poloviny března, velmi přísná opatření. Jak jste to psychicky zvládal?
Překvapivě velmi dobře. Díky práci na dálku jsem byl mnohem flexibilnější a měl jsem i více prostoru pro své zájmy. Nicméně jak říkáte, opatření v té době byla značně omezující: vycházky byly více méně možné jen na nákup či k lékaři. Navíc byla implementována ze dne na den bez jakékoliv veřejné diskuse. Jakožto právník si tudíž přirozeně kladu otázku, zdali byla tato opatření proporcionální a zdali se dalo postupovat jinak a efektivněji.
Očkovat se nechal i kvůli práci
I když jste žil na různých místech na světě, pořád to bylo v zemích západního světa a najednou jste se stěhoval na Blízký Východ. Jak Dubaj vnímala rodina?
Moje rodina mě v mých rozhodnutích vždy podporovala. I když pro ně Emiráty byly trochu překvapením, jsou otevřeni cizím kulturám. Nyní se chystají mě v Dubaji navštívit a těší se, že poznají, jak se tady žije. Ostatně se domnívám, že člověk cizí kraj skutečně pozná až poté, co jej nejen navštíví, ale stráví tam i nějaký čas.
Antonín Sobek
|
Přiznám se, že já sám jsem do Emirátů přiletěl s několika předsudky a stereotypy. Většina z nich se záhy ukázala jako nepravdivá. Arabové jsou obecně velmi zdvořilí a nápomocní. Věřím, že se od nich i my můžeme mnohému naučit.
Z Francie jste pak odletěl v září. Jaká byla situace, v porovnání s Paříží, v Dubaji?
Když jsem přiletěl do Dubaje v září 2020, proticovidová opatření byla oproti Paříži minimální. Mimo nošení roušek jsem žádná výrazná omezení nepociťoval. Kupodivu jsem se cítil v autokratických Emirátech svobodněji než v demokratické Evropě.
Nicméně covid tady měl velmi negativní dopad na místní ekonomiku, která do značné míry závisí na cestovním ruchu a zahraniční pracovní síle. Navíc hrozilo, že by světová výstava Expo mohla být opět odložena. Zdá se, že i z těchto důvodů začala tento rok místní vláda vehementně propagovat plošné očkovaní. Z posledních statistik vyplývá, že 99% obyvatel Dubaje již dostalo alespoň první dávku vakcíny.
V České republice se kvůli vakcinaci vytvořily dva tábory lidí, které se na jednom názoru neshodnou. Jak očkování vnímají lidé v Dubaji?
Lidé, se kterými jsem v kontaktu, přijali vakcínu velmi dobře a mnozí z nich šli na očkování ze své vlastní iniciativy. Je tady i velká poptávka po preventivní, posilovací dávce vakcíny. Já jsem se naočkovat nechal letos v létě. Kvůli práci jsem de facto neměl na výběr. Navíc jsem plánoval navštívit rodinu v Evropě, běžet pařížský maraton a procestovat země Perského zálivu. Bez vakcíny by to vše bylo velmi složité.
Jak sám říkáte, situace je v Dubaji, zdá se, pod kontrolou a počty nově nakažených rapidně nerostou. Vy jste se ale i přes to covidem nakazil. Víte, kde jste s nakaženým přišel do kontaktu?
Vzhledem k rozvolněné situaci v Dubaji to mohlo být prakticky kdekoliv. V každém případě nikdy nejde zcela vyloučit možnost nákazy covidem, ať už je člověk očkovaný, nebo dodržuje sebepřísnější opatření. Proto si myslím, že se musíme naučit žít s covidem beze strachu.
Uplatnění skoro po celém světě
Přední arbitrážní instituce DIFC-LCIA, u které pracujete, se bude kvůli dekretu místní vlády do půl roku slučovat s dalšími. Víte, zda tam budete moci pracovat i po těchto změnách?
Cílem tohoto dekretu je vytvořit silné arbitrážní centrum a posílit tak atraktivitu Dubaje v oblasti mezinárodních arbitráží. Sloučit několik institucí tímto způsobem je nicméně zcela bezprecedentní. Vzniklo tak právní vakuum, které se bude muset nějakým způsobem vyplnit. Náš tým však o práci nepřišel, i nadále máme na starosti skoro 200 aktivních arbitráží. Navíc se domnívám, že tento vládní manévr mi tady na Blízkém Východě může paradoxně otevřít nové možnosti.
Nechtěl byste se po tolika letech v zahraničí vrátit zpět do rodné země?
V Česku je jen velmi málo advokátních kanceláří, které se věnují mezinárodním arbitrážím. Najít tam uplatnění v oboru by pro mě tudíž nebylo snadné. Nicméně jedna z možností by byla pracovat v budoucnosti pro arbitrážní oddělení našeho ministerstva financí. Obhajovat Českou republiku v mezinárodních sporech je pravděpodobně sen každého obchodního právníka českého původu.
Kde byste se tedy chtěl usadit?
Těžko říct. Často se rozhoduji intuitivně a podle okolností. Nicméně kromě Česka mám silné pouto k Francii, je to prakticky můj druhý domov. Pravidelně se tam vracím za přáteli a přednáším o arbitrážích na pařížském Institutu politických věd. Je tedy možné, že se jednou usadím natrvalo právě tam.
