Původní dluh 2 248 korun uhradil Tomáš V. ještě před exekucí. Přesto měl nakonec zaplatit přes 130 tisíc korun.
Náhrada nákladů nalézacího řízení byla asi 18 500 korun, náklady věřitele v exekučním řízení 34 200 korun a náklady exekuce 78 000 korun. Součet nákladů tedy skoro šedesátkrát převýšil vymáhanou jistinu.
Na vině bylo především vymáhání dluhu exekutorkou z úřadu Plzeň-město po jednotlivých položkách. Ústavní soudci ale míní, že by exekutoři měli související věci spojovat, a to kvůli hospodárnosti řízení i kvůli minimalizaci zásahu do vlastnických práv dlužníků. V mužově kauze se to však nestalo.
Ústavní soud potvrdil mužovo podezření, že důvodem mohl být prospěch exekutora a oprávněného, tedy věřitele, na úkor povinného, tedy dlužníka. "Tyto okolnosti svědčí pro šikanózní výkon práva oprávněným za účelem jednoduchého získání příjmů prostřednictvím náhrady nákladů řízení," uvedli soudci v nálezu.
Muž požadoval i změnu zákona. V tom mu ale Ústavní soud nevyhověl. Podle něj lze obě vyhlášky vykládat v souladu s ústavou i bez rušení konkrétních paragrafů.
