Michal Kašpar onemocněl psychickou nemocí v roce 1999. „Rodiče se hodně zajímali o to, jak mi pomoci, protože nevěděli, co se mnou je. Volali do různých služeb, až jim řekli, aby zavolali do Bohnic,“ nastínil Kašpar.
V Psychiatrické nemocnici Bohnice ho hospitalizovali. „Byl jsem na uzavřeném oddělení a nemohl jsem ven. Najednou jsem tam byl izolovaný a nebylo možné se snadno dostat třeba na procházku, i třeba kolem pavilonu nebo po areálu Bohnic. To trvalo docela dlouhou dobu,“ doplnil Kašpar.
Protože se jeho stav nelepšil, lékaři mu navyšovali dávky léků. Vinou vysokých dávek antidepresiv se mu později rozvinula cukrovka. „Jak jsem se dozvěděl od doktora Pastuchy, ten lék skutečně přispívá k rozvoji cukrovky,“ vysvětlil Kašpar. Nemoc se u něj objevila už ve 44 letech – o dvacet let dříve než u jeho matky či dědečka
I přes vysoké dávky léků se však jeho psychický stav výrazně nelepšil. „Neměl jsem dostatečnou péči, kterou dneska může poskytnout například centrum duševního zdraví,“ doplnil Kašpar. Díky spolupráci s centrem, které už několik let funguje při nemocnici v Bohnicích, se mu podařilo postupně snížit dávky léků. „Když je té péče dost, tak má člověk šanci snižovat i to velké lékové zatížení,“ nastínil význam terapie.
Důležitá je terénní práce
Ve čtvrtek ministerstvo zdravotnictví otevřeno pět takových center. „Centra duševního zdraví začnou psychicky těžce nemocné pacienty vracet do běžného života, do jejich přirozeného prostředí,“ nastínil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Jsou určena pro pacienty s vážným duševním onemocněním – například s psychózami a bipolárními nebo afektivními poruchami.
V každém centra působí zdravotníci, sociální pracovníci a peer konzultant, tedy člověka s vlastní zkušeností s duševním onemocněním.
Podle psychiatra CDZ pro Prahu 8 Miroslava Pastuchy je z hlediska činnosti center zásadní především terénní práce. „Důležité je trávit s lidmi čas v komunitě, doprovázet je na úřady, k lékařům, k čemukoliv, co by se jim mohlo líbit nebo co potřebují někde zařídit,“ doplnil Pastucha. Návštěvy terénních týmů nebo docházení do centra pacientům umožní samostatně bydlet nebo i pracovat.
„Pokud se objeví nový klient, často je s ním ze začátku hodně práce. Můžou to být celé dny strávené jedním nebo dvěma členy týmu. Postupně se však intenzita té práce snižuje,“ doplnil Pastucha.
Do roku 2021 by mělo vzniknout 30 center
CDZ na Praze 9 funguje už od prvního července. Má zatím přibližně třicet pacientů, do budoucna však počítá se 150 až 200 klienty. Navštěvuje ho i Kašpar.
„Jsem šťastný, že můžu chodit tady do centra duševního zdraví na devítce. Mám to nějakých deset minut od baráku, do Bohnic mi to trvá přinejmenším půl hodiny, možná tři čtvrtě,“ doplnil Kašpar. Do zdejšího centra dochází především za svým psychiatrem.
V Česku v současnosti funguje zhruba deset podobných center. Pět z nich vniklo v rámci reformy psychiatrické péče, kterou třemi miliardami korun financuje Evropská unie.
Příští rok by se jich mělo otevřít šestnáct, do roku 2021 celkem třicet. „Pro všech třicet je garantováno udržitelné financování zdravotními pojišťovnami, po ukončení té doby osmnácti měsíců. Bylo sepsáno memorandum mezi zdravotními pojišťovnami a ministerstvem,“ doplnila Dita Protopopová z Národního ústavu duševního zdraví, která je gestorem probíhající psychiatrické reformy.
V ideálním případě by podle Vojtěcha mělo vzniknout sto center, která by byla rovnoměrně rozmístěná po celém Česku. Odlehčila by tím ambulantní sféře do pacientů, kteří by jinak museli být v psychiatrických léčebnách. Letos zahájila provoz centra v Brně, Přerově, Havlíčkově Brodě a na dvou místech v Praze – ve Strašnicích a na Proseku.
