Jak Jirka přiznává, ke konci klání byl trošku nervózní, nakonec ale zvládl i dva nejtěžší soupeře. Kluci z Ázerbájdžánu a Íránu zůstali o půl bodu za ním.
„V sedmém kole jsem měl horší pozici, tak jsem si představoval pohár doma na poličce. A povedlo se, teď si ho tam můžu dát,“ vítězně se usmívá osmiletý kluk, když po návratu přijímá v pardubickém šachovém klubu Polabiny gratulaci svého trenéra.
„Mým největším vzorem je šachový velmistr Hikaru Nakamura, Japonec, co žije v Americe. Koukal jsem na videa s ním a hodně mi to pomohlo,“ referuje rozšafný blonďáček, který se začal s šachovými figurkami seznamovat už v pěti letech.
Jízda na delfínovi
Rapid je zrychlenou variantou šachu, v Minsku se partie hrála deset minut s přídavkem pěti sekund za každý tah. Podle maminky synovi právě tahle dynamická forma vyhovuje zatím nejvíc.
„Má v sobě nadbytek energie,“ vysvětluje Erika Boušková, která i s manželem talentovaného potomka na mistrovství světa doprovodila. Kromě vítězství nadchla chlapce v Minsku návštěva delfinária.
„Mamka mi za odměnu zaplatila i jízdu na delfínovi. To bylo něco! Ležel jsem mu na břichu, pro jistotu s vestou. Překvapilo mě, jak úžasně hebkou kůži delfíni mají. Bavilo by mě být jejich cvičitelem,“ nadšeně líčí Jirka.
Vždy všechno dělá naplno
Jinak je to vlastně úplně obyčejný kluk, který ve škole v Hlinsku ze všeho nejvíc miluje tělocvik a rád hraje fotbal. Žádný div, že je tento budoucí třeťák premiantem třídy, a jelikož mu učení opravdu jde, do školní lavice se už těší.
I když kvůli šachu zameškal za poslední pololetí nějakých 160 hodin, pokaždé látku hravě dožene. Podle rodičů totiž dělá naplno všechno, do čeho se pustí. Což však nemusí být vždy jen k jeho prospěchu: „Když jsem si na jaře na šachovém soustředění zlomil levou ruku, pan doktor se divil, jak se mi to mohlo na takové akci stát. Jenže já hrál fotbal s velkýma klukama a chtěl jsem jim stačit. Jako levák jsem pak při šachu musel tahat figurkama pravou rukou,“ popisuje malý šampion nedávný značně nepříjemný zážitek.
Nyní se už chystá na mistrovství České republiky v rapidu do Třeště. Doma má ještě desetiletého bratra a skoro osmnáctiletou sestru. Šachy hraje celá rodina. „Všichni ovšem jen zájmově, zato Jirku to zcela pohltilo. Kolikrát nemůže ani dospat rána, jak se na turnaje těší. Má radost ze hry a dnes v pohodě poráží i manžela,“ pyšně prozrazuje Erika Boušková, která synovi na turnajích obětavě vytváří zázemí. Dříve podle svých slov vůbec netušila, jak jsou šachy spojené s cestováním a poznáváním světa. Dnes synovy turnaje určují místa rodinné dovolené.
Šachy rozvíjejí také osobnost
Jirkův osobní trenér Josef Vařejčko, který s talentovanými dětmi pracuje už léta, vyzdvihuje chlapcův obrovský tah na branku. „Scházíme se jednou týdně a obvykle začínáme rozcvičkou na papíře, kdy mi musí říct řešení z hlavy. Mezitím trénuje doma na počítači. Má v sobě velkou chuť vyhrávat,“ vypráví muž.
Jak prokázala řada studií, šachy rozvíjejí nejen myšlení, ale také osobnost a sociální dovednosti. Zlepšují koncentraci a děti se pak i lépe zorientují v záplavě informací. Trenéři ze šachového klubu Polabiny vedou šachové kroužky na devíti pardubických školách. Jiří Vařejčko doporučuje začít se s figurkami seznamovat už v „mateřince“.
Šachy jsou součástí školních osnov už ve více než 30 zemích světa. Také v Česku od roku 2013 funguje projekt Šachy do škol, jehož cílem je zavést hru přímo do vyučování.
