O posledním květnovém dopoledni roku 2003 se před katedrálou svatého Klimenta na Starém městě pražském shromáždil dav demonstrujících řeckých katolíků, převážně Ukrajinců žijících dlouhodobě v Česku.
Demonstraci vedl kněz Antonín Eliáš Dohnal, který měl již v té době za sebou dlouholetou službu na farnostech ve Slušovicích, Zlíně či v Prešově. Když se k dómu přiblížil jeho košický kolega Ladislav Hučko, který zde měl přijmout biskupské svěcení, zablokovali demonstranti vchod a do svatostánku jej nepustili.
Hučka totiž o měsíc dříve jmenoval papež Jan Pavel II. apoštolským exarchou pro řecké katolíky v Česku (nejvyšším představitelem řeckokatolické církve v ČR, pozn. red.). Dohnalovy příznivce to popudilo, neboť Hučkův pohled na svět podle nebyl dostatečně konzervativní. Novým exarchou se podle nich měl stát právě Dohnal - charismatický obroditel „zkažené církve“. Skupina rozzlobených věřících tak chtěla zabránit alespoň tomu, aby se nenáviděný Hučko stal biskupem.
To se jim nepodařilo. Hučko a jeho delegace totiž odešli do pár kroků vzdáleného kostela kostela Nejsvětějšího Salvátora, kde svěcení dle plánu proběhlo.
Pro Antonína Eliáše Dohnala a jeho přívržence tento incident znamenal definitivní odklon od oficiální řeckokatolické církve. „Moderní klérus prohrál šanci, jak věřící získat. Církevní politikaření otupilo své ostří o hradbu ukrajinských dětí, mužů a žen z exarchátu,“ napsal tehdy jeden z Dohnalových podporovatelů, Myron Lubinecký.
Satan hraje na elektrickou kytaru a pěstuje konopí
Dohnal, rodák z Hluku na Slovácku, procházel postupnou radikalizací dlouhá léta. „Jeho vnitřní proměna začala koncem osmdesátých let, kdy se dostal do kontaktu s hnutím charismatické obnovy, které neoficiálně působilo v rámci římskokatolické církve. Toto hnutí, stejně jako Dohnal, kladlo silný důraz na zázraky a nadpřirozené jevy, na boj proti ďáblu a dalším nepřátelským duchovním silám,“ vysvětluje religionista Zdeněk Vojtíšek.
Zdatný řečník, který často pronášel plamenné projevy o nutnosti očištění církve a hrozící apokalypse, si brzy získal malý okruh příznivců.
„Mezi členy charismatického hnutí byl jako ryba ve vodě, brali ho, takže měl ohromnou šanci získávat lidi a inspirovat je. Jeho zbožnost z něj udělala skutečně vlivnou osobnost, která je přesvědčena, že má dary Ducha svatého. Získal jistotu, že má nejen právo, ale i povinnost vykonat duchovní obnovu v církvi,“ popisuje Vojtíšek.
V roce 1991, po téměř dvou desetiletích ve službách římskokatolické církve, přestoupil Dohnal k řeckokatolické církvi. Spolu se svými nejvěrnějšími, mezi něž dosud patří například Metoďěj Špiřík, vstoupili do řehole tzv. basiliánů. Střídavě působili v Polsku, na Slovensku i v Česku, zejména v klášteře na Sázavě.
Dosud jsou tam k vidění doklady Dohnalova pobytu, například obraz sv. Prokopa, který na řetězu vede ďábla hrajícího na elektrickou kytaru. Démon je obklopen konopným listem, lotosovým květem, symbolem jing a jang a dalšími „ďábelskými“ atributy.
Obraz v sázavském klášteře
Satana viděli zbožní kněží téměř všude. Skrýval se v hudbě, zejména v technu, v homosexualitě, ve věštění z karet, hypnóze i v horoskopech. Satanův řád se prý snažily nastolit mezinárodní instituce jako OSN či Evropská unie. „Architektem tohoto antibožího zlořádu je Satan a jemu zasvěcení ilumináti, světoví bankéři, kteří ovládají OSN a všechny celosvětové organizace,“ píše Dohnal v jedné ze svých mnoha úvah.
Odchod na východ
Dohnalova skupina se postupem času dostala do konfliktu s oficiálními církevními představiteli. „Zatímco hnutí charismatické obnovy je i přes svou radikálnost v církvi vítané, jelikož se drží v určitých mezích, Dohnal se ‚utrhl ze řetězu‘. Charismatické charakteristiky, jako je vnímání duchovního boje mezi Bohem a ďáblem, u něj dosáhly extrémních až patologických rysů,“ podotýká Vojtíšek. V devadesátých letech se z Dohnala stal tvrdý bojovník proti „ďábelským“ sektám, okultismu a hnutí New Age, které podle něho prosakovaly do katolické církve.
Řeckokatolická církevŘeckokatolická církev je souhrnné označení východních katolických církví. Řeckokatolici úzce spolupracují s církví římskokatolickou. Mají stejnou dogmatickou nauku a uznávají autoritu papeže. Rozdíl je především v liturgii. Řeckokatolické církve ji narozdíl od římskokatolíků neslouží v latinském ritu, nýbrž v ritu byzantském. Řeckokatolické církve působí zejména ve střední a východní Evropě - v Polsku, na Slovensku, Ukrajině atd. Jde zejména o část původně pravoslavných církví, která se v polsko-litevském státě na základě brestlitevské unie roku 1596 odštěpila od pravoslaví a podrobila Římu. Některé další církve se k řeckokatolictví dodatečně připojily později. V Česku řeckokatolici spadají pod Apoštolský exarchát v ČR. Současným apoštolským exarchou je Jeho Přeosvícenost vladyka Mons. ThDr. RNDr. Ladislav Hučko. Hlavním chrámem exarchátu je pražská katedrála svatého Klimenta |
Když byl za nejvyššího představitele řeckokatolíků v roce 2003 vybrán již zmíněný Hučko, došlo Dohnalovi, že šanci „reformovat“ církev zevnitř nedostane. „Musel tehdy prožít ohromné zklamání. Od této doby se datuje jeho radikalizace až do neuvěřitelných podob,“ míní Vojtíšek.
Dohnal se proto rozhodl zaútočit na církevní struktury zvenku. Ještě téhož roku jej řád basiliánů pověřil duchovní službou v kláštěře v ukrajinském městečku Pidhirci nedaleko Lvova. Tam se jeho radikalizace dovršila. Dohnal a jeho pobočníci začali jako o závod vyhlašovat klatby na představitele řeckokatolické i římskokatolické církve, kteří podle nich do církve vnášeli sektářské a pohanské prvky.
Do klatby uvrhli mnohé biskupy, kardinály a nakonec i poslední tři papeže. „V bývalých křesťanských státech jsou prosazovány antihumánní gender zákony, které schvalují a privilegují homosexualismus, transsexualismus, pedofilii, zoofilii a morálně ničí jedince, rodinu i společnost. Jednotlivé ‚křesťanské‘ státy jsou tím vtaženy do procesu morální, duchovní a fyzické autogenocidy. Tragedií je, že Vatikán a jemu podřízená církevní hierarchie pokrytecky mlčí a de facto schvaluje tuto cestu časného i věčného sebezničení,“ stojí v jednom z mnoha jejich textů.
Katolické církvi s kroužkem radikalizovaných kněží došla trpělivost až roku 2008, kdy prohlásili, že ukrajinská řeckokatolická církev odpadla od víry, a informovali, že Dohnal a několik jeho věrných prošlo tajným biskupským svěcením. Jelikož bylo z kanonického hlediska neoprávněné, byli všichni exkomunikováni.
„Jejich destruktivní činnost v naší církvi již trvá delší dobu a je spojena s velkými skandály z jejich strany,“ napsal tehdy v dopise adresovaném Ministerstvu kultury ČR a biskupovi Hučkovi vrchní arcibiskup ukrajinských řeckokatolíků Svatoslav Ševčuk.
Dohnalova tiráda proti papežovi Františkovi:
„Shromáždili kolem sebe jistý počet fanaticky naladěných stoupenců, které ovládli za pomoci lstivé manipulace a nadále pokračují na území Ukrajiny ve své destrukční činnosti, vnáší rozkol do našich farních společenství a zasévají náboženskou nenávist a podněcují k obsazení kostelů a církevních objektů,“ varoval Ševčuk.
„Neuznávají dnes žádného katolického biskupa na světě a ani Svatého otce. Žel, neposlušností, domýšlivostí a nezdravou ambicí skončila tato skupina mimo církev a stala se z ní sekta,“ napsal tehdy generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub.
Samozvaný patriarcha
Na vyhnání z církve Dohnal a jeho blízcí zareagovali v roce 2009 založením vlastní, Ukrajinské pravověrné řecko-katolické církve. Začali také jako na běžícím pásu exkomunikovat ostatní katolické duchovní (došlo i na papeže Jana Pavla II., Benedikta XVI. a Františka) Brzy na sebe přitáhli pozornost ukrajinských médií, která o nich začala psát jako o sektě dohnalitů, otcích z Pidhirici či Černém bratrstvu.
Tučným soustem pro novináře byla například bitka ve městě Čortkiv, kde se chtěli zmocnit místního chrámu. Když o nich lvovský deník Expres napsal, že unášejí děti, vtrhli řeckokatoličtí heretici do redakce a dvě hodiny ji okupovali. Vpádu se zúčastnilo také několik dohnalitských jeptišek.
Pokus o registraciDohnal se třikrát pokoušel svoji církev oficiálně zaregistrovat - dvakrát v Česku a jednou na Ukrajině. Pokaždé neúspěšně. (Organizace se nazývala Ukrajinská řeckokatolická církev, poté Ukrajinská pravověrná řecko-katolická církev a nakonec Byzantský katolický patriarchát, pozn. red.) „Návrh na registraci Ukrajinské řeckokatolické církve byl Ministerstvem kultury zamítnut v roce 2004 a návrh na registraci Ukrajinské pravověrné řecko-katolické církve byl zamítnut v roce 2014. V obou případech bylo důvodem zamítnutí nesplnění podmínek pro registraci církve a náboženské společnosti stanovených zákonem,“ uvedla pro iDNES.cz mluvčí ministerstva kultury Simona Cigánková. U Dohnalových přívrženců se však toto vysvětlení neshledalo s pochopením. „Ministerstvo v podstatě nedokáže říct, proč návrh zamítlo. Všechny jejich připomínky jsme vyvrátili,“ řekla redakci Vlasta Jeníčková, která podklady pro registraci připravovala. Podle ní není vyloučeno, že se v budoucnu pokusí o oficiální registraci znovu. Aktuálně to však neplánuje. |
Na podzim 2013 v Kyjevě vypukly protesty proti prezidentovi Viktoru Janukovyčovi a Dohnalovi následovníci se otevřeně postavili proti sbližování země s Evropskou uniií, která je v jejich očích říší zla a pedofilie.
V té době si agresivní sekty všiml i americký deník The New York Times, který ve svém článku konstatoval, že její kázání odsuzující demonstranty na Majdanu jako cizí agenty a teroristy se na západě Ukrajiny s velkým pochopením nesetkala.
Dohnal, který se tou dobou už skrýval před úřady, dokonce poslal otevřený dopis ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a běloruské hlavě státu Alexandru Lukašenkovi, aby vyslali na Ukrajinu vojska.
Není tedy divu, že ukrajinské úřady po Janukovyčově pádu došly k závěru, že Dohnalova skupina šíří ruskou propagandu a snaží se řeckokatolickou církev rozštěpit. Někteří odborníci dokonce hovořili o tom, že je placena ruskou tajnou službou FSB.
Těmto hypotézám nahrávají i nejasnosti kolem financování sekty, která nakoupila několik nemovitostí ve Lvovské oblasti a renovovala je na své chrámy. Ukrajinská média v souvislosti se spekulacemi kolem role tajných služeb upozorňovala i na fakt, že Dohnal je v Archivu bezpečnostních složek veden jako důvěrník StB. Církev nicméně tvrdí, že Dohnal má od ministerstva vnitra potvrzení, že s komunistickou tajnou policií nikdy nespolupracoval.
V klášteře v Bruchnovyči nedaleko Lvova nakonec loni v létě provedla ukrajinská rozvědka SBU razii (na záběry se můžete podívat zde), při níž zadržela tři čelní představitele sekty pocházející ze Slovenska a deportovala je (více čtěte zde). Dohnal mezi nimi nebyl. Proti jejich zadržení a vyhnání demonstrovaly před sídlem SBU ve Lvově desítky žen včetně jeptišek dohnalitek v typických hranatých čepcích. Ukrajinské úřady po zátahu činnost Dohnalovy organizace zakázaly.
Co se s vůdci Byzantského katolického patriarchátu (BKP), jak si dnes Dohnalova sekta říká, po razii stalo, není zcela jasné. Na svém webu uvádějí, že jsou v „exilu“ v Praze a Doněcku. Podle zpráv z loňského řijna požádali doněcké separatisty o pozemek pro stavbu chrámu. Sám Dohnal byl údajně viděn v Doněcku už před akcí SBU.
Dohnalitky demonstrují za registraci Ukrajinské pravověrné řeckokatolické církve.
Samozvaný patriarcha na dotazy iDNES.cz po jeho současném působišti neodpověděl. Ani jeho bývalí kolegové nic nevědí. „Nekomunikujeme s ním. Je to chlapec, který je mimo,“ odvětil stručně současný farář ve Slušovicích, kde Dohnal dlouhá léta působil.
Sebevražedný majdán
Přestože dohnalité už nejméně třináct let působí na Ukrajině, stále jim leží na srdci i duchovní život Čechů. Každý týden zaplavují emailové schránky církevních představitelů i médií svými vyjádřeními k rozličným tématům. Většina z nich obsahuje varování před blížící se apokalypsou, homosexuály či čipováním lidí.
Ruské sektyPENZA: Půl roku pod zemí VISARION: Kristus žije na Sibiři RŮŽE SVĚTA: Smrt modelky SKOPCI: Kastrace je cesta ke spáse KAZAŇ: Podzemní chalífát |
Letos v srpnu uspořádali v centru Prahy pozoruhodný rituál. Za pomoci svěcené vody, kuřidla a modliteb vymítali „homosexualismus“ na trase, kterou o týden dříve prošel průvod Prague Pride (více čtěte zde). O dva měsíce později Dohnal při příležitosti 28. října rozeslal do světa modlitbu za český národ. Zde je úryvek:
„Můj Pane, Ježíši Kriste, můj národ je ukřižován spolu s Tebou. Ti maličcí a prostí lidé jsou jako děti, které se mezi sebou hašteří a nejsou za sebe a svou záchranu schopni bojovat v jednotě. Duch lži a smrti, který způsobil Tvé ukřižování, má i v Česku svá média. Jsou placena dolary ze Západu. Různé neziskovky, tedy tisíce organizovaných, podvedených a uplacených bezpáteřních Čechů-zrádců, bylo oklamáno. Vytvářejí falešné veřejné mínění a prezentují se, jako by byli mluvčími většiny národa. Na rozdíl od prostých občanů jsou organizováni a placeni polotajným zákulisím nadnárodních elit. Chtějí tento den, 28. říjen, realizovat ze Staroměstského náměstí sebevražedný majdán. Slouží jim i vysokoškolští rektoři, část podplacené inteligence i kulturních pracovníků a pracovníků médií.“
Proti HalíkoviV poslední době se dohnalité ostře pouští například do kněze Tomáše Halíka či kardinála Vlka. „Halík je členem zednářské Rady moudrých v EU. Jeho snem je usednout na Pražském hradě v křesle prezidenta či alespoň pražského arcibiskupa. Kardinál Vlk vždy schvaloval jeho heretickou činnost a přidělil mu k tomu pastoraci vysokoškolské mládeže, kterou Halík systematicky infikoval duchem buddhismu,“ píší sekretáři patriarchátu Metoděj a Timotej. |
Kolik lidí se k BKP přesně hlásí, není zcela jasné. Oni sami tvrdí, že v Česku i na Ukrajině to jsou stovky lidí. Vojtíškovy odhady jsou střídmější. „Jsou to maximálně desítky lidí, nepřekvapovalo by mě, kdyby jich bylo jen do dvaceti. Svým konzervativismem a konspiračními teoriemi jsou ale bezpochyby schopni oslovovat tisíce lidí z katolické i pravoslavné církve, kteří je pravděpodobně finančně udržují při životě,“ domnívá se Vojtíšek.
BKP stále přijímá nové členy. Kdokoli se může přidat pod podmínkou, že vyzná „základní pravdy“ a podepíše „formulář vyznání“, který obsahuje sliby jako například: „Odříkám se Satana a démonů, především těch, kteří dnes působí skrze skryté formy magie, věštění a spiritismu (homeopatie, akupunktura, hypnóza, věštění kyvadlem, proutkem...),“ nebo „Považuji homosexuální aktivitu za ohavnost a smrtelný hřích.“
„Myslím, že tento typ pohledu na svět bude mít vždy své zastánce, zvlášť v době, která se zdá být nejistá. Cynicky řečeno, kdyby to nebyl Dohnal, byl by to možná někdo jiný. Je zde poptávka po obraně před novotami, před rozpadem a zpochybnění tradičních hodnot. A Dohnal této poptávce vychází vstříc v naprosto bizarním duchu,“ shrnuje Vojtíšek.
Bytantský katolický patriarchát 30. prosince 2016 zveřejnil reakci na tento článek. Přečíst si ji můžete ZDE.
