Tři mrtvé ženy. Dvě další, které smrti unikly jen o vlásek. To všechno zaměstnávalo pražskou mordpartu na jaře 1985. Sexuálně motivované vraždy měl vyřešit vyšetřovatel Jiří Markovič.
Od 16. května, kdy byl spáchán poslední z uvedených zločinů, čelil nepředstavitelným tlakům svých nadřízených, aby případ co nejdříve dovedl do zdárného konce. Tím spíš, že se blížily letní prázdniny a také dlouho očekávaná spartakiáda, která měla do Prahy na konci června přivést tisíce mladých cvičenek z celé Československé socialistické republiky.
Vzrušovalo ho násilí, útočil zezadu a ženy škrtil. Kdo byl spartakiádní vrah Jiří Straka |
Nepravděpodobný pachatel
Stovky prověřovaných svědků, podezřelí z řad známostí zabitých žen ani pátrání v okruhu recidivistů nepřinesly kýžené výsledky. Když se ale Markovič s kolegy zaměřili na další pražské případy napadení žen v posledních týdnech, získali cenná svědectví.
Silné podezření směřovalo k mladému klukovi, jistému Jirkovi, z učiliště ve Stochově na Kladensku. Znělo to ale až neuvěřitelně: může být pachatelem tak závažné trestné činnosti dosud netrestaný mladík, věkem skoro ještě dítě? Pavel Zemek, který vypracoval psychologický profil vraha, odhadl věk na 17 až 35. Co dalšího o pachateli uvedl?
Jednalo se podle něj o útočného sadistu, který napadl ženy, které ho sexuálně přitahovaly. Cítil se přitom jako lovec. „Je nepochybné, že jde o psychopatickou, agresivní, bezcitnou osobnost s anetickým, disociálním chováním a delikventními tendencemi, čemuž nasvědčuje okrádání obětí,“ ocitoval znalcův závěr spisovatel Viktorín Šulc v jedné ze svých knih o zločinech. Zda takovým člověkem může být učeň ze Stochova, se rozhodli vyšetřovatelé zjistit přímo na místě.
Když se z kluka stane monstrum. Před 40 lety řádil v Praze spartakiádní vrah |
Cesta do Stochova
22. května ráno vyjeli do Stochova čtyři operativci. Hodlali vyhledat Jiřího z hornického učiliště a vyptat se ho na případ Ludmily Š. Dívky, kterou hodlal znásilnit a zabít, ale nakonec mu utekla. Právě její popis pachatele nejvíce Markovičovi pomohl. Ludmila si vzpomněla, že se jí Jirka svěřil, že je v druhém ročníku a že dostal čtyřku z chování. Podle těchto indicií ředitel školy policistům snadno našel konkrétního učně.
Jiřího Straku policejní návštěva z Prahy překvapila. Bez vytáčení přiznal napadení Ludmily. Dokonce dodal i to, že ve skříňce má pořád ještě schovanou její občanku, kterou jí ukradl i s dalšími věcmi. Zavedl je na pokoj 506, kde otevřel skříňku a průkaz jim vydal.
K zadržení spartakiádního vraha došlo hned poté, v 10:15. Jenže v tu chvíli policisté ještě nevěděli, zda dopadli skutečně toho správného pachatele. Je pohledný mladíček s hezkýma tmavýma očima, jak ho popsala jedna z poškozených, opravdu vrahem tří žen? Nebo sice poněkud nejapně, ale nakonec neškodně vtipkoval s Ludmilou, ale s dalšími případy nic společného nemá?
Operativci měli rozkaz, aby se nesnažili Jiřího Straku vyslýchat k dalším zločinům. Do toho se chtěli pustit až jejich nadřízení v Praze, kteří znali detaily všech případů. Už v autě cestou do Prahy se ale to nejzákladnější dozvěděli i ti, co pro učně pouze přijeli: Zadržený se jim sám od sebe přiznal k vraždě jiné mladé ženy. On sám její jméno neznal. Šlo o Alici P., matku dvou mladých dětí. Jeho první oběť.
Noční výslech
Události po Strakově zadržení a převozu do Prahy popsal ve své knize o případech vyšetřovatele Markoviče Viktorín Šulc. Výslech podle něj začal až v 17:30, za přítomnosti obhájkyně Elišky Kadlecové a státního zástupce Jana Vidrny. Přes tři hodiny trvalo, než se Straka dostal k tomu, co vyšetřovatele zajímalo nejvíc. K prvním závažným napadením.
Ve 21:00 měl obviněný nárok na pauzu a svačinu. Přinesli mu dva rohlíky se salámem. Jeho rodiče tou dobou ještě netušili to, co vyšetřovatelé: že jejich syn je vrah. Večer trávili v divadle. Ve chvíli, kdy se bezstarostně vraceli domů, vyprávěl Straka Markovičovi, jak zardousil a zadusil v lesíku u Novodvorské ulice první ženu.
Hodinu a půl po půlnoci 23. května měl výslech další pauzu. Tentokrát si pachatel řekl o čaj. Po něm začal mluvit o dalších vraždách. Ve 3:30 následovala další chvíle oddechu: kriminalisté se museli obviněného zeptat, zda už není příliš unavený, zda plně vnímá, o čem vypovídá a na co se ho ptají. Straka bez zaváhání přikývl. Výslech pokračoval. Zhruba ve 4:00 byl s vyprávěním u konce. Záznam jeho výpovědi měl 15 hustě popsaných stran. Konečně přišel čas na odpočinek. Aspoň pro pachatele.
„Trojnásobný mladistvý vrah, vraždící nikoli v afektu a v jednom sledu událostí, ale opakovaně a ze sexuálních pohnutek, to bylo něco skutečně mimořádného. Něco jako bílý tygr... Myslím, že nic podobného se před Strakovou kauzou neudálo, ani neopakovalo. Naštěstí,“ zaznamenal Šulc vzpomínku vyšetřovatele Markoviče.
Kanibala Hojera chtěl pozvat na kafe. Jiří Markovič ve vzpomínkách své ženy |
Rekonstrukce na místě činu
Pro Straku začala další „práce“ hned 24. května v 8:00 ráno. Zatímco v předchozím výslechu ho vyšetřovatelé nechali spontánně vypovídat a kladli mu hlavně věcné dotazy, tentokrát se obhájkyně i přítomná prokurátorka snažily z něj dostat jeho motivaci a pocity. Hlavní otázka, na kterou chtěly najít odpověď, zněla: Vraždil proto, aby zamezil svému odhalení, nebo to byl jeho úmysl už od počátku?
Za fasádou klučiny se skrýval deviant, uvedli znalci„Obraz otevřeného, sympatického, živého klučiny byl jen fasádou,“ napsali znalci Vladimír Študent, Karel Hynek a Pavel Zemek. „Za ní se skrývaly kompletní vlastnosti popisované u společensky nebezpečných psychopatů,“ pokračovali. V posudku mluví o agresivitě se sklonem k nejzávažnější pohlavní deviaci, sadismu a nekrosadismu. Připomínají chybějící morální zábrany, bezcitnost a bezohlednost k druhým, chybějící strach a pocit viny, lačnost po sexuálním uspokojení. „Jeho velmi dobré inteligenční schopnosti, rychlá orientace, pohotové jednání, nebojácnost, dobré tělesné vybavení a klamný zevnějšek ještě zvyšují jeho nebezpečnost,“ popisovali. Straka vytrvale odmítal, že by ho škrcení žen uspokojovalo. „Násilí mě nijak nevzrušovalo, uspokojil jsem se souloží, a ne tím škrcením. Kdyby se mnou šly ty ženy dobrovolně, tak bych jim nic neudělal,“ tvrdil. Jediným důvodem, že zabíjel, podle něj byl strach, aby ho nepoznaly. Znalci však tato tvrzení odmítli. Upozornili, že sám o první oběti vypověděl, že se mu snažila vyjít vstříc, ale nebylo jí to nic platné. U třetí oběti si pak byl jistý, že ho vůbec nespatřila. I ji však zabil. Odborníci uvedli, že se jeho deviace vyvíjela a vražda se postupně stala automatickou součástí jeho útoků. Pozn.: Převzato z článku z r. 2005. |
Strakovy odpovědi nebyly v tomto ohledu zcela jednoznačné a také znalci se později na jeho motivaci úplně neshodovali. Zatímco policejní lékař Karel Vomáčka tvrdil, že si chtěl pachatel především zasouložit, znalci Vladimír Študent, Karel Hynek a Pavel Zemek byli toho názoru, že násilí a usmrcení žen přináší Strakovi sexuální vzrušení.
Prokurátorka se z něj při výslechu snažila vydolovat aspoň náznak toho, že svých činů lituje. „Ale jo, lituju,“ odpověděl lakonicky. Výslechy pokračovaly ještě v červnu a po prázdninách znovu v říjnu. Kromě zmíněného Jiřího Markoviče pracovali na případu také vyšetřovatelé Josef Doucha a Eduard Kropáček a dále více než 200 policistů.
Výslechy doplňovaly rekonstrukce na místě činů. Straka se na tyto chvíle zřejmě těšil a podrobné předvádění, jak kterou ženu zabil, si užíval. Vše se nahrávalo na video, což byla tehdy ve vyšetřování novinka. Pachatel si pamatoval podrobnosti, vše líčil jaksi s odstupem a bez citu. „Trestnou činnost líčí bez změny emočního doprovodu,“ popsali tuto chladnost znalci.
Při rekonstrukci první vraždy, která byla svou brutalitou nejhorší, si vyšetřovatelé neodpustili dotaz, zda neměl náhodou na dotyčnou ženu vztek. „Vztek? Ne, to jsem neměl,“ odpověděl jim Straka lehce udiveným tónem.
Markovič později uvedl, že z rekonstrukcí měl později strach. Chodilo na ně totiž čím dál víc lidí, kteří chtěli Straku lynčovat. Na Straku různě křičeli, ten jim často odpovídal... Policisté s sebou vodili i služební psy, aby zabránili případným střetům. Nejhorší situace nastala u domu, kde Straka zavraždil lékařku Věru F. Všichni tam dotyčnou znali, její rodiče bydleli ve 3. patře a její tělo našel soused Linhart. Jeho manželka Alexandra Linhartová později v reportáži iDNES.cz popsala, jak Straka na přítomné ženy zakřičel: „Vy krávy, s vámi bych si taky poradil!“
Zkoumání vrahovy duše
Při jednom z výslechů vrah přiznal, že kdyby ho nedopadli, v trestné činnosti by pokračoval. „Kdyby mě nechytili, tak jsem jich udělal deset nebo dvacet,“ uvedl. V některých situacích byl prý „nadrženej jako stepní koza“. Co se v něm době vražd odehrávalo, si prý nezapamatoval, po souloži se ale obvykle uklidnil.
Výčet zločinůZa co byl Straka nakonec odsouzen?
|
V rámci shromažďování důkazů a znaleckého posudku prodělal Straka také takzvané falopletysmografické vyšetření. Při něm se zkoumají objemové změny penisu během toho, co jsou vyšetřovanému ukazovány různé obrázky s erotickou a sexuální tematikou. Vyšetření prokázalo silnou reakci u obrázku svázané ženy, ale také u pobodaných, krvácejících nebo zohavených těl. Je až k nevíře, že tento pachatel ve volném čase psal také romantické básně a maloval. I když – zobrazované motivy mu v očích znalců také nepomohly. Šlo o kresby krvavé sekery, lebky s vyceněnými zuby, válečné výjevy nebo obraz ženy, hledící na rozvaliny města.
Mimochodem, takové kresby jsou pro určitou část sériových vrahů typické, jak vyplývá například z Psychologie sériových vrahů Andreje Drbohlava. Podobné motivy si vybírali například američtí sérioví zabijáci ze 70. let John W. Gacy nebo Arthur John Showcross.
Asi největší vhled do vlastního nitra popsal Straka následovně: „Je to, jako by byli ve mně dva. Ten jeden, ten všechno ví, registruje to, a ten druhej, ten je uvnitř, ten to prožívá.“ Podle Markoviče se záměrně snažil setřást ze sebe roli racionálně jednajícího vraha a působit raději jako mladík, kterým cloumají pudy silnější než on sám.
Definitivní konec případu
Podle Šulce byl Straka dopaden 68 dní po první vraždě. Od prvních méně závažných napadení se jeho počínání stihlo vystupňovat k promyšlené brutalitě nezvykle rychlým tempem. Znalci to popsali jako „překotný vývoj psychopatických a sexuálně deviantních dispozic“, který z něj udělal mimořádně nebezpečného pachatele. Další zvrácený sexuální vývoj byl podle nich takřka nemožný, protože v podstatě už dosáhl toho nejhoršího, co si lze představit. A že by se během několika let sám od sebe napravil, se očekávat nedalo.
Znalci proto doporučili kastraci a také operaci mozku. Straka později svolil pouze k prvnímu bodu z tohoto návrhu. Vyšetřování jeho případu skončilo v říjnu 1985. Spis čítal 11 svazků. V listopadu podal prokurátor Vidrna obžalobu k Městskému soudu v Praze. A ten vydal 17. prosince v 9:30 odsuzující rozsudek.
10 let vězení a dále ústavní ochranná léčba je maximum, které lze za takto závažnou trestnou činnost vyměřit pachateli, který ještě nedosáhl plnoletosti. Když byl Straka v roce 2004 z ochranné léčby propuštěn, změnil si jméno a odstěhoval se na severní Moravu. Podle psychiatra Milana Vilče z opavské léčebny, která byla posledním místem pobytu Straky před jeho propuštěním, nebyl v té době o nic nebezpečnější než kdokoli jiný. V roce 2015, kdy vznikla reportáž iDNES.cz o jeho kauze, byl o jeho napravení konečně přesvědčen i Jiří Markovič.
Vražedné útoky Jiřího Straky2. dubna 1985 - Škrtil a pokusil se znásilnit osmnáctiletou Ludmilu Š. Když upadla do bezvědomí, pokusil se o umělé dýchání. Dívka se probrala a slíbila, že s ním půjde do sklepa. Zazvonila však na sousedy a Straka utekl jen s její kabelkou. 8. dubna 1985 - První vražda. Na zalesněném místě napadl dvaadvacetiletou Alici P. Škrtil ji a když upadla do bezvědomí, tak s ní souložil. 3. května 1985 - Přepadení čtyřiapadesátileté Vlasty Š. Straka přiznal, že se spletl. Když zjistil, že je starší, než si myslel, ženu v bezvědomí „jen“ okradl a tělo hodil pod plachtu na nákladní vůz. 4. května 1985 - Druhá vražda. Obětí byla třicetiletá lékařka Věra F. Zneužil ji a uškrtil ramínkem od podprsenky. 16. května 1985 - Třetí vražda. Obětí byla osmadvacetiletá zaměstnankyně ministerstva vnitra Marta M. Tentokrát měl už před činem Straka připravené škrtidlo. |
Pozn.: V článku jsme hojně vycházeli z knihy Markovič, J. - Šulc, V.: Lovec přízraků. Vraždy, které šokovaly republiku, 4. vydání, Epocha, Praha 2023.
