Její rodina vlastnila v Praze před válkou dva činžovní domy s prosperujícím velkoobchodem s čokoládou, bonboniérami a kávou. Po obsazení Československa se Pavla Kováčová i s manželem ihned zapojili do protinacistického odboje. Do továren roznášeli zprávy přísně zakázaného vysílání československé exilové vlády v Londýně.
"Pak k nám do bytu vtrhli gestapáci a začali si brát vše, co bylo jen trochu cenné - šperky, obrazy, koberce i stříbrné obřadní nádobí - a dali nám jen několik dnů na vystěhování," vzpomíná Kováčová.
Krátce nato jí přišlo předvolání k transportu do koncentračního tábora Terezín. Proto s manželem Pavlem Weiszem i s dětmi uprchla na Slovensko, kde oba vstoupili do partyzánského oddílu parašutisty kapitána Jegorova. Pavla působila jako kurýr, její manžel byl snajpr.
Vyvraždili celou rodinu
Často unikla smrti jen o vlásek. Když například ve třicetistupňovém mrazu a ve čtvrtém měsíci těhotenství šla s dětmi v lednu 1945 korytem zmrzlého potoka pod tratí, kterou zleva dobývali rudoarmějci a zprava wehrmacht. Vlastně se kvůli hvízdajícím kulkám a výbuchům minometných granátů neustále plazili. "Pavel byl v horách s oddílem a my z toho pekla unikli jako zázrakem," vzpomíná Kováčová.
Až po válce zjistila, že celá rodina byla vyvražděna. A rozkraden byl i rozsáhlý rodinný majetek.
Schwarzenberg: Štve mne to
"Nemalé odškodnění, které nám přiznala Nadace německého průmyslu a vyplatit ho měla Mezinárodní organizace pro migraci, nám ukradl nějaký zloděj," myslí si Kováčová.
Nejvíc jí na tom všem vadí arogance ženevského ústředí Mezinárodní organizace pro migraci (IOM). Před lety demonstrovala před německým velvyslanectvím, aby se Nadace německého průmyslu konečně rozhoupala k odškodnění, a teď to chce šestadevadesátiletá žena udělat znovu v červnu. Premiér Mirek Topolánek totiž na tento měsíc svolal do Prahy konferenci o holokaustu, které se zúčastní 46 zemí. Akce má upozornit na chyby v odškodnění obětí nacismu.
"To, jak se IOM chová k paní Kováčové, mne štve," přiznává Schwarzenberg a dodává: "Lidé, kteří bojovali proti nacismu, dostávají často kopanec. A ti, co se k odboji jen přichomýtli, tak z toho těží. Znovu se na případ paní Kováčové podívám, abych zjistil, kde to vázne."
Tomáš Jelínek z České rady pro oběti nacismu připomíná, že IOM se stejně chová k Petru Loužilovi. "A další desítky již starých lidí vyčerpávající doprošování raději vzdaly," míní Jelínek.
I šéfka české pobočky IOM Lucie Sládková přislíbila, že okamžitě zavolá do Ženevy, aby křivdu napravila.
