Kdyby Věra Fina z Týniště nad Orlicí byla méně rázná žena, mohla být už po smrti. O svůj život musela zabojovat i se samotnými lékaři.
Na gynekologické potíže jí lékař v Žamberku předepsal silná antibiotika. Když objevila ve stolici krev, objednala se na koloskopii, ale termín dostala až za dva měsíce. Nevydržela čekat. S pomocí známých si zařídila vyšetření a na sklonku roku 2014 se vlastní urputností dobrala k drtivému faktu - má agresivní karcinom konečníku.
„Jen náš pes tehdy věděl, že mám rakovinu. Pořád za mnou chodil a štěkal. Vzdor diagnóze mi v královéhradecké nemocnici řekli, že se za dva dny ozvou. Neozvali a nádor rostl dál,“ začíná vyprávění sedmačtyřicetiletá matka tří dětí.
Tehdy se stalo něco, co dnes považuje za zázrak. Během marného čekání na telefonát z nemocnice si v zoufalství zadala do vyhledávače na internetu heslo „přední český onkolog“. Ukázalo se jméno Jiří Vorlíček. Už ani neví, jak na něj našla mobil. Onkolog vzal telefon překvapivě uprostřed přednášky a slíbil za dvě hodiny zavolat.
„Já tomu nevěřila, ale stalo se. Do smrti budu profesoru Vorlíčkovi děkovat, protože mi zachránil život. V hodině dvanácté jsem se ocitla v brněnském Masarykově onkologickém ústavu a absolvovala tam chemoterapii současně s ozařováním. Od té doby nemám normální intimní život, ozařování mi totiž poškodilo ženské orgány. Museli mi amputovat konečník, ale žiju. Každý den je teď pro mě dar,“ podotýká Věra Fina.
Dnes bojuje s posudkáři
Bývalá manekýnka, která se poté živila jako sekretářka, a nyní invalidní důchodkyně se o svůj krušný příběh podělila v autobiografické knize Velká máma. A píše další „knížky s duší“. Se zpěvákem Laďou Kerndlem, který je jejich kmotrem, pořádá i charitativní akce pro nemocné.
Jejím protivníkem dnes už ale není nemoc, nýbrž úřady. Přestože má po operaci vývod a musí nosit stomický pytlík, sebrali jí loni v únoru průkazku ZTP a letos jí snížili stupeň invalidity z třetího na druhý stupeň.
„Je to pro mě neskutečná komplikace. Bez průkazky ZTP nemohu například ihned zaparkovat na vyhrazených místech pro invalidy, když selže stomický pytlík a já ho musím okamžitě vyměnit. Náročná je i jeho výměna na veřejných toaletách bez blízkosti umyvadla, neboť nemám euroklíč na toalety pro handicapované. Žít s umělým vývodem tlustého střeva mimo tělo totiž klade zvýšené nároky na hygienu. Také se mi rozhodnutím lékařské posudkové komise zhoršila finanční situace. Řekli mi, že mi nemusí nic zdůvodňovat, a poradili, ať si najdu práci,“ zlobí se Věra Fina.
Své rozčarování z chování úřadů si nenechala pro sebe a její blog Příběh krále Jelimána nedávno zaplavil sociální sítě. Po krušných zkušenostech s posudkovými lékaři v Rychnově nad Kněžnou a pak i v Ústí nad Orlicí sepsala petici.
Během pár dnů nastřádala přes pět set podpisů. Ohlasy jí ucpaly mailovou schránku. Žasla, kolik zdravotně postižených se potýká s podobnými potížemi, píšou jí prý lidé z celého světa.
„Každý může být mezi nimi“
Její roztrpčení sdílí i její partner Petr, v němž má velkou oporu. „Když jsem Věru doprovázel na léčbu do Brna, s hrůzou jsem zjistil, kolik onkologických pacientů se tam léčí. Každý z nás může být mezi nimi, jen posudkáři se tváří, jako by se jich to netýkalo. V mých sedmapadesáti letech nevycházím z údivu, jak absolutní moc u nás tihle posudkoví lékaři mají,“ tvrdí Věřin partner.
Věra Fina je jako rozjetý vlak. Podle ní rakovina většinou postihne hodné lidí, kteří se hodně stresují a svoje pocity drží v sobě. Teď ví, že emoce musí ven, a také se tím řídí. Petici tento týden ukončila a objednala se s ní na návštěvu k ministryni práce a sociálních věcí Jaroslavě Němcové.
Mezi stovkami podpisů lidí, kteří ji podpořili, jsou i jména známých osobností. V petici jsou podepsáni kromě rodiny Kerndlových i příbuzná Karla Gotta. Také například maminka supermodelky Pavlíny Pořízkové.
„Sociální aparát takto šikanuje spoustu lidí. Moje dvě starší děti už jsou dospělé, ale máme ještě devítiletou holčičku. A člověk málem aby se omlouval, že ještě neumřel,“ podotýká nakonec.
