Vaše jméno se v posledních týdnech skloňovalo v souvislosti s možnou kandidaturou na pražského primátora. Chvíli nato jste vydal prohlášení, že kandidovat nehodláte. Ale vážně vás to ani na chvíli nenapadlo?
Napadlo. Úvahám na toto téma jsem se neubránil. (čtěte o spekulacích o kandidatuře)
Kdo vás oslovil? A proč to nevedlo k úspěšnému konci?
Oslovilo mě hned několik stran a uskupení, ale protože jsem je odmítl, nebylo by korektní je zveřejňovat. Naopak potvrzuji, že mezi ně nepatří TOP 09. Zprávy o mé kandidatuře za tuto stranu byly fáma, ke které jsem nedal žádný podnět. Ostatní jednání probíhala vždycky osobně a velmi slušně. Uvědomuji si, že brzy může přijít doba, kdy mi nikdo nic nabízet nebude. Vzal jsem si čas na rozmyšlenou, zodpovědně zvážil všechna pro a proti, včetně rodiny, a vypadla ze mě zamítavá odpověď. A život jde dál.
Možnost stát se pražským primátorem jste tedy zavrhl. Nelákal by vás třeba víc Senát?
Pracoval jsem pro Prahu přes dvanáct let. Znám její problémy víc než dobře. Pokud bych měl možnost uplatnit v komunální politice manažerský přístup k věci, byl bych v ní asi dobrý. Myslím ale, že bych v ní nebyl šťastný. Senát jako pole mé eventuální působnosti mě nezajímá.
Kterou stranu vlastně volíte?
Při posledních volbách jsem volil zelené.
Když jste si nedávno odskočil z New Yorku do Prahy, stihl jste se zajít podívat do zoo, jak si vede váš nástupce Miroslav Bobek?
V zoo jsem zatím nebyl. Slíbil jsem to sobě i zahradě tak minimálně na rok, abych byl schopen se na ni dívat s odstupem. I šmírování jejího webu jsem si zakázal. Informace tak mám pouze z médií nebo od návštěvníků a zaměstnanců, kteří mi píší. Od nich vím, že pan Bobek vyměnil pár dní po svém nástupu celý můj management. Ekonoma, stavaře, šéfy provozu i zoologie, účtárnu, mluvčího, interního auditora, sekretariát... A nahradil je lidmi vesměs z Českého rozhlasu. To mě šokovalo. Nastoupil do úspěšné firmy, která šlape jako hodinky. Plně využívá jejího úspěchu, cestuje, investuje do nákladných projektů. Ale lidí, kteří mu léty tvrdé práce naservírovali tento úspěch pod nos, se po pár dnech zbaví, aniž by se snažil je poznat. Velmi mě to trápí, neboť se cítím za osud těch lidí spoluodpovědný.
Petr FejkNarodil se 1. září 1964 v Mostě. Vystudoval Filozofickou fakultu UK, obor český jazyk a historie. Do roku 1992 učil na gymnáziu. Další čtyři roky byl majitelem a manažerem hudebního klubu. Je ženatý, má dvě děti. Ředitel pražské zoo Ředitel národní budovy v N. Y. Kandidát na primátora? |
Zbavit se závislosti na zoo je těžké a terapie zatím není stoprocentně úspěšná. Léčba šokem byl určitě dobrý krok a New York v tomto smyslu funguje. Je to obrovská změna pro celou rodinu. Prací v budově už si však nejsem tak jist. Převládá tu rutina.
Jak tráví své dny ředitel něčeho tak vzdáleného, jako je národní dům v New Yorku?
Česká národní budova v New Yorku má obrovský potenciál být společenským a kulturním centrem pro všechny, kteří se zajímají o naši zemi. K dispozici má kino, galerii, knihovnu, velký společenský sál, krajanské patro, generální konzulát, prostor pro restauraci... A deset milionů potenciálních návštěvníků. Mým úkolem je oživit, provozovat a finančně udržet toto centrum a jeho aktivity.
Daří se vám to? Když jsme domlouvali tento rozhovor, optimismus z vás zrovna nečišel.
Bohužel musím potvrdit, že se mi vizi, se kterou jsem vyhrál výběrové řízení, nedaří prosadit. Měl jsem ideu, že nebudeme závislí pouze na státních dotacích a budovu začneme pronajímat. A vydělané peníze budeme používat také na podporu kulturních projektů. K této změně tu ale není vůle. Vytratila se v neuvěřitelném kompetenčním propletenci, kterým provoz budovy v reálu je. Z něj nevycházím jako ředitel s prostorem pro rozhodování, ale jen jako jakýsi moderátor, který stále někam bez výsledku posílá své názory a zprávy. A budova podle mě nežije, jak by mohla.
K čemu slouží Česká národní budova? Má její provozování s rozpočtem 30 milionů korun smysl?
V budově sídlí generální konzulát, který je stoprocentně funkční. Dále místní krajanská organizace, což je původní vlastník objektu, který tu má i dnes po právu rozsáhlá užívací práva. A České centrum, organizující kulturní programy. Zejména ty však trpí nedostatkem financí. Smysl má přitom podle mého názoru pouze aktivní budova, a to jak po stránce programové, tak i rozpočtové.
A co máte na programu například v těchto týdnech?
Pouze kino a výstavu. A Dvořákovu operu Rusalka nastudovanou místními umělci ze společnosti, která se v New Yorku specializuje na výuku interpretace slovanských operních děl v originále. Je to zajímavý projekt, ale není náš. Je to pronájem.
Jaká část budovy je tedy nejvýdělečnější? Není to nakonec čepování českého piva a prodej utopenců v místní hospodě?
Restaurace v naší budově teprve bude, po dokončení rekonstrukce příslušných prostor. A protože její nájemce pomáhá hradit náklady na rekonstrukci, první roky provozu bude mít bez nájmu. Největší příjmový potenciál tak má v budově jednoznačně pronajímání společenského sálu. Ten je schopen vydělat až padesát procent nákladů na budovu i České centrum. Muselo by se však změnit právně-daňově založení domu.
Z vašich slov to na velké nadšení nevypadá. Tušíte, jak dlouho v New Yorku ještě vydržíte?
Přiznávám, že současným stavem nejsem motivován. Úvahy o návratu jsou ale předčasné. Stále věřím, že se mi podaří svou vizi prosadit.
Letos v únoru jste řekl: "Hlavní výhoda přesunu do New Yorku spočívá v tom, že se rodina přesune do velmi drahého města na státní náklady. To říkám otevřeně. Platí mi tu za život včetně bytu a školy pro děti." Byla to nakonec vážně taková výhoda?
Ano. Život v New Yorku je drahý. Bez toho, že mi tu stát pomůže táhnout náklady na byt a školu, bych tu žít nemohl. Především je však třeba říct, že jsem sem přijel pracovat. Kdyby vše běželo podle mých představ, státu by se náklady na můj pobyt mnohonásobně vrátily.
Vaše žena do USA chtěla, děti ne. Jak je to u vás doma dneska?
Jiný než pracovní důvod k nespokojenosti tu není.
Pracovní plány vám v New Yorku nevycházejí, vyšel vám aspoň ten, že budete denně běhat podél pobřeží z domu na Jedenatřicáté východní ulici do práce na Třiasedmdesátou?
Běhám tu pravidelně, jen po jiné trase. Podél East River je bohužel dálnice. Přesunul jsem se do Central Parku. Mám pocit, že je to opravdová Mekka kondičních běžců. Jsou jich tu denně stovky všech možných národností a kulisa je jedinečná. Neuvěřitelně mě to nabíjí.
