Nedávno jste se vrátil z Etiopie a tento týden letíte do Namibie. V čem je čištění africké vody jiné než tady?
Lidé jsou tam sice chudí, ale mají velmi dobře poskládané hodnoty a váží si především zdraví. Jednou dokonce uspořádali taneční večer na moji počest, protože díky čisté pitné vodě ženy nepotrácí, děti nemají vyrážky a muži průjem. To je pro mě úžasná lidská satisfakce. V Evropě máme všechno, ale stejně pořád chceme víc.
Jak se Vám daří fungovat v tak odlišných podmínkách?
V Africe se občas cítím jako snob, protože jsem vlastně vládní host. Takže třeba dostanu ochranku a jezdím v autě se samopaly. Jednou jsem bydlel v typické kulaté dřevěné chýši, kde bylo příjemně. Chtěli mi ale udělat laskavost a ubytovali mě v hotelu, kde se kvůli rozžhaveným zdem nedalo vydržet. Klimatizaci jsem zapínat nechtěl, protože místním lidem fungovala elektřina jen dvě hodiny denně. Chtěl jsem žít jako oni.
Pracujete pro Akademii věd, Masarykovu univerzitu, Světovou banku, hodně cestujete. Dá se to vůbec stíhat?
Ve skutečnosti mám aktivit ještě víc, to je zkrátka úděl nás diagnostikovaných workoholiků. Ale doba je zlá a život krátký, takže málo spím a rodina se mě občas ptá, jestli to mám zapotřebí. Cestování je sice hezké, ale nese s sebou spoustu rizik. Teď už asi čtyři měsíce pokulhávám, protože jsem v Etiopii cosi chytil a bolí mě chodidla.
Jaké jsou vaše nejčerstvější úspěchy?
Toto pondělí za mnou přiletěli lidé ze Sao Paula, protože je zaujala moje květnová přednáška. Kolem aglomerace mají dvanáct nádrží a chtěli vidět, jaké technologie jsem použil k vyčištění Brněnské přehrady. Vůbec jim nevadilo cestovat za mnou až z Brazílie. Můj projekt je v zahraničí známější než tady. Brňané mají vše přímo pod nosem, ale moc je to nezajímá.
