Přesné počty bezdomovců nikdo nezná. Tři roky staré údaje ministerstva práce a sociálních věcí hovoří o 68,5 tisících lidech bez vlastní střechy nad hlavou, tedy i těch, kdo přebývají v ubytovnách či azylových domech.
„Bezdomovci se sice několikrát v rámci různých výzkumů počítali, ale odhaduje se, že se jich zachytilo padesát až šedesát procent,“ říká Jan Kubačák z Maltézské pomoci, která pomáhá lidem na ulici vyřizovat doklady či dávky. V Praze je podle něj asi 10 až 15 tisíc bezdomovců.
Bezdomovectví v číslech
|
Jakou část tvoří mladí do třiceti let, lze pouze vyvozovat z údajů organizací, které lidem z ulice pomáhají. Třeba mezi klienty Armády spásy je ve všech krajích kromě Prahy dlouhodobě dvacet procent lidí této věkové kategorie.
„V Praze je mezi lidmi v sociálních službách třináct procent mladších třiceti let. Vysvětlením může být širší paleta sociálních služeb nebo více pracovních příležitostí,“ uvažuje oblastní metodička Armády spásy Lucie Pouchová.
Přibývá mladých bezdomovců?
I když přesná čísla chybí, někteří odborníci tuší, že se podíl mladých na ulici za poslední roky zvyšuje. Všímá si toho třeba zakladatel neziskové organizace Naděje Ilja Hradecký. Nic na tom podle něj nemění fakt, že se ekonomice daří a zaměstnanost je rekordně nízká.
„Pád do bezdomovectví má větší setrvačnost, je příliš brzy posuzovat vliv těchto faktorů. Nejde o nic dramatického, ale mírný nárůst podílu mladých do třiceti let lze v průběhu posledních let vysledovat. Pozorujeme jej však i u lidí nad padesát,“ sdělil Hradecký. Stále víc seniorů totiž nemá nárok na důchod.
Souhlasí i Jan Kubačák z Maltézské pomoci. „Celkově se podle našich zkušeností počet lidí bez domova zvedá,“ říká s poznámkou, že o věkovém složení se můžeme jen dohadovat.
Jsou však šťastnější regiony, které jdou proti trendu. Denní centrum Armády spásy v Praze navštěvovalo ročně zhruba 2,5 tisíce lidí, loni jich bylo o třetinu méně. „Sociální pracovníci udávají, že vlivem vysoké míry zaměstnanosti je pracovní trh více otevřen a příležitost získat zaměstnání se nabízí třeba i lidem s trestní minulostí,“ uvádí jedno z možných vysvětlení Lucie Pouchová.
Mráz žene bezdomovce do azylových domů. Aspoň „teplou židli“ dostane každý |
Lépe jsou na tom třeba také východní Čechy, naopak nejvíce jsou sociálními problémy ohrožené severní Čechy a Ostravsko.
Ulice zdaleka nehrozí jen mladým z ústavů
Podle ministerstva školství mládeže a tělovýchovy každý rok opustí dětské domovy zhruba tisícovka dětí. Že skončí na ulici, však zdaleka nehrozí jen jim.
„Děti z dětských domovů jsou jen zlomkem skupiny, která v osmnácti letech nemá rodinu a musí se o sebe postarat. Další minimálně stejné množství živoří v nefunkčních rodinách například s rodiči alkoholiky a jsou na tom úplně stejně špatně,“ upozorňuje Michaela Wicki, zakladatelka Domu otevřených možností (DOM), který pomáhá mladým bez zázemí stavět se na vlastní nohy.
Že by svůj skok mezi dospělé bez pomoci zřejmě zvládl mnohem hůř, připouští i osmnáctiletý student jednoho z pražských gymnázií - díky programu DOM už skoro dva roky žije v domě, který poskytuje útočiště mladým v obtížné situaci. Pamatuje dokonce už na šestnáctileté.
„Máma byla ve vězení, sestra v diagnostickém ústavu, přespával jsem po kamarádech. Asi měsíc jsem strávil v dětském domově, když jsem se na doporučení sociálky dostal do Domu na půli cesty,“ přiblížil mladík pod podmínkou anonymity iDNES.cz.
Dvě třetiny mladých nezvládnou odchod z dětského domova, chybí podpora |
Od té doby už postoupil do jiného programu sociálního bydlení, který dává dospívajícím větší svobodu. „Naučili mě samostatně jednat s úřady, dodali mi sebedůvěru, předtím jsem měl trému z čehokoli, co jsem měl zařizovat sám,“ připouští mladý muž, který by chtěl po maturitě a odchodu do samostatného bydlení skloubit práci se studiem ekonomiky na vysoké.
Podle Michaely Wicki je schopna začlenit se do běžné společnosti zcela bez pomoci odborníků zhruba jen pětina čerstvě dospělých bez rodinného zázemí. „Takto heroického výkonu jsou schopni pouze ti velmi talentovaní a zdatní. Vyžaduje to předpoklady, jako je silná vůle a skutečně veliká dospělost,“ říká.
Další pětina až třetina propadne kriminalitě a drogám. „Velmi často mají vážné potíže, pokusí se o sebevraždu a končí na psychiatriích. Zbytek je střed, který živoří, nadělá dluhy, ale nepadne na úplné dno. Někde spí, nárazově pracují po agenturách. Pro tuto skupinu je zátěž do budoucna šílená, pokud se jí nepomůže. Pomoc však potřebují všichni,“ vysvětluje Wicki.
Chybí obecní byty a zákon o sociálním bydlení
Čerstvá zpráva Charity ČR označuje za klíčové problémy související s chudobou a sociálním vyloučením mladých zadluženost a nedostupné bydlení. Do dluhů je přitom často uvrhnou sami rodiče. Ze zhruba 4,6 milionu v Česku vedených exekucí připadá 14 tisíc na mládež do osmnácti let.
„Od zavedení institutu exekutorů se například náklady za vymáhání pokuty za šestikorunovou jízdenku vyšplhaly v letech 2006 až 2012 až přes 20 tisíc korun. Soudy exekuce vedou třeba i proti osmiletým dětem,“ uvedla advokátka Alena Vlachová, která vede projekt Děti bez dluhů.
V Chebu sčítali bezdomovce. Není jich méně, jen se přesunuli jinam |
I Michaela Wicki upozorňuje, že ve skupině lidí od 18 do 25 let se ve společnosti tvoří jakási šedá zóna mladých, kteří mají statisícové dluhy a už nikdy nechtějí normálně pracovat, protože by jim většinu příjmu spolkly exekuce a na oddlužení nedosáhnou.
„Tato populace je hodně skrytá a hrozně by pomohlo, kdyby existovaly dostupné byty. Minimálně půlka z nich by si byt najala, když je člověk naučí, aby chodili do práce a zodpovědně hospodařili. Teď si ale nemají co najmout, takže využívají spolubydlení či podivných podnájmů, protože nemají na kauce, je to začarovaný kruh,“ upozorňuje.
Charita ČR upozorňuje také na častou diskriminaci při získávání bydlení. Ta se podle sociálních pracovníků týká kromě Romů třeba také samoživitelek s více než dvěma dětmi. „Kromě opatření na snížení zadluženosti vidíme řešení v rozvoji obecního bytového fondu a sociálního bydlení,“ doplnila sociální analytička Charity ČR Martina Veverková.
