Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPodle statistik žije v současnosti v České republice bez domova kolem 24 000 lidí. „To jsou lidé, kteří skončili opravdu na ulici. Co ale není evidované, je zóna nestabilního bydlení nebo situace, kdy jsou lidé těsně před ztrátou bydlení,“ říká Zajacová.
To znamená rodiny, které žijí od výplaty k výplatě, a pokud přijde nenadálý výdaj, musí si vzít půjčku. Pak se spirála událostí, které člověka dostanou na ulici, může rozběhnout poměrně rychle. „Představa bezdomovce jako ztraceného alkoholika je většinou stereotyp. My máme příběhy běžných žen i studentů. Sama si vzpomínám na pána, který nám popisoval, jak se po rozpadu vztahu a zároveň výpovědi z práce ocitl na ulici.“
Po ztrátě zaměstnání si vzal půjčku, ručil bytem a do toho přišla nehoda. Sešlo se to tak, že dluh nebyl schopen splácet a o bydlení přišel. První den chodil s několika taškami celý den městem. Vůbec nevěděl, co má dělat. Nachodil asi 18 kilometrů. Večer řešil, kde a jak bude spát a co bude jíst. Věděl jen, že se pohybuje v nějakém teritoriu lidí, kteří už jsou na ulici delší dobu. Jsou to někdy silné příběhy,“ popisuje Zajacová.
Řešení sice jsou, ale musí přijít včas
Záchytná síť v podobě sociálních pracovišť v České republice sice existuje, postižení se ale do ní musí dostat včas. Ideálně ještě před tím, než se ocitnou na ulici. Ve chvíli, kdy už přišli o domov, práci a rostou jim dluhy, je velmi těžké se do systému vrátit. „Máte exekuce, dlužíte na sociálním a zdravotním pojištění a veškerý váš výdělek jde na splátky.“
Zajacová popisuje, že z toho, co takovému jedinci zbude z výplaty, se zpátky do bytu nedostane. Podle výzkumů lidé ztrácí pracovní a sociální návyky zhruba po dvou letech na ulici. „Adaptují se a čas jim začne plynout jinak. Pak už se z toho velmi těžce dostávají.“
Snažíme se mít důvěru v člověka a zatím se to vyplácí
Základní idea a princip výzkumného projektu New Leaf Česko pochází z Kanady. Bezdomovci od 19 do 80 let jsou rozděleni do tří skupin. Jedna dostane k dispozici finanční obnos, druhá finanční obnos a sociálního pracovníka, třetí pouze pracovníka. Čtvrtá skupina je kontrolní. „Sledujeme je po celou dobu a cílem je zjistit, která intervence jim nejvíce pomohla dostat se zpět do ‚normálu’.“
V kanadské verzi strávil člověk bez domova s penězi v azylovém domě o 89 dní méně než člověk bez financí. Úspora v domech tedy činila v přepočtu 186 000 korun na člověka. „V Kanadě měli dobré výsledky, byl to vlastně první vysokopříjmový stát, který otestoval nepodmíněný finanční transfer. Předsudky nebo obavy, že ti lidé peníze utratí za alkohol, drogy a další neřesti, se tam nepotvrdily. Já vidím průběžně, že se to nepotvrdí ani u nás. A ukázalo se, že ti lidé strávili méně nocí na ulici, nalezli stabilnější bydlení a zvýšila se jim kvalita života.“
Jak se s bezdomovectvím vypořádávají jiné evropské státy? A jaké jsou reakce na projekt New Leaf u politiků? I o tom mluví Melanie Zajacová dále v Rozstřelu.
