Pokud si členové a příznivci ODS před týdnem připadali jako v hororu, o sedm dní později následovala Oranžová lavina II. Dvojka je prý vždy horší než jednička, říkají o akčních filmech znalci, a i když ztráta moci v krajích představuje daleko větší oslabení než ztráta většiny v senátu, lze na ODS tuto poučku filmových gurmánů víceméně vztáhnout.
Zdá se, že porážka v senátních volbách de facto znamená konec současné vlády, otázkou pouze je, kdy dojde ke změně, jak, a hlavně: jakou bude mít nová mocenská konstelace podobu.
Nová mocenská konstelace však pravděpodobně nevznikne jako nějaký samovolný výsledek propadu ODS v krajských a senátních volbách, neboť volební porážku občanských demokratů do značné míry zapříčinil vnitrostranický boj a zákulisní kříšení duchů opoziční smlouvy, jež by se dle představ některých měla tentokrát realizovat v opačném gardu.
Křištálová lupa Těmi "některými" jsou hlavně první místopředseda strany Pavel Bém a čestný předseda Václav Klaus. Tak dlouho šli "falešnému a prázdnému" Mirkovi Topolánkovi po krku, až ho mají nyní (skoro) na lopatkách.
Mirek Topolánek jistě není bezchybný lídr strany ani skvělý předseda vlády, nicméně jeho vize "rozkročené" ODS spolupracující s křesťanskými demokraty a s politickým středem představovala dle všeho hlavně do budoucna životaschopný projekt – pojem "křesťanská demokracie" přece nemusí navěky splývat s lidovci stejně tak jako "politický střed" s Bursíkovou Stranou zelených.
Zákulisní pleticháři musí ukázat, co umí
Ale nyní patrně udeřila jiná hodina. Svým způsobem je to vlastně dobře – konečně se zákulisní pleticháři budou muset "vytasit" s vlastní konstrukcí. Co však teď mohou Bém a Klaus dělat, když v zájmu zničení Mirka Topolánka notně přispěli k destrukci mocenské pozice ODS v krajích? Moc možností nemají a žádná z nich není dobrá.
Jako první možnost se nabízí velká koalice (či opoziční smlouva) s ČSSD. Bude ale Jiří Paroubek tak hloupý, aby jim v tom vyšel vstříc? Není pro něj lepší nechat obě hlavní křídla ODS takříkajíc škvařit ve vlastní šťávě a v parlamentních volbách, konaných někdy v roce 2009, předvést Oranžovou lavinu III? Po dobytí krajů má možnost, jak nakrmit hladové lobbistické skupiny, a nemusí se kvůli nim mermomocí drát k centrální moci.
Možností druhou je tzv. úřednická vláda. Zde však název hodně klame. Myslí se tím vláda, v níž zasednou hlavně nestraníci s puncem odborníků, avšak s pevnými vazbami ke stranám, jež takovouto vládu podpoří.
V tuto chvíli si Jiří Paroubek nemůže přát nic lepšího. Dosadil by si do vlády své lidi, oranžové jen uvnitř, ne navenek, pomocí takto držených resortů obšťastňoval lobbisty a mafie v pozadí, všechny dobré výsledky úřednického kabinetu by si připsal na své konto, ty špatné by shodil na ostatní, a ještě by ve finále předvedl mobilizační kampaň proti "vládní" ODS.
Možností třetí je výrazná obměna současného kabinetu, možná i s ponecháním politické mrtvoly Mirka Topolánka ve funkci premiéra, který získá podmíněnou podporu ČSSD po dobu předsednictví (do předčasných voleb), ovšem pod podmínkou odvolání všech reforem, a tedy rezignace na programové prohlášení původní trojkoaliční vlády. Z čehož bude opět profitovat Jiří Paroubek, a Klaus s Bémem z toho nevytěží skoro nic, neboť svou velkou hru nerozehrávali kvůli tomu, aby Pavel Bém seděl na Jánském vršku v roli mdlého opozičního lídra.
A jakým výsledkem asi mohou skončit volby, do nichž bude ČSSD startovat v roli opozice a ODS jako strana, jež předvedla vládnutí bez pozitivních výsledků, a nyní ji vede do rozhodující bitvy Pavel Bém, muž, jenž nemá ani mezi příznivci ODS zrovna nejlepší pověst?
Tak to dopadá, když ješitnost a nezřízené ambice převáží nad zdravým rozumem a loajalitou k celku. "Doleva, nebo s Klausem!" znělo volební heslo ODS ve volbách 1998. Krátce po nich, po podepsání opoziční smlouvy, se změnilo v hořkou realitu "Doleva, a s Klausem!" Co teď, ptáčci modráčci, kam vás teď Klaus vede?
Josef Mlejnek jr.
politolog
