Z mojí zkušenosti na minulé demonstraci byla velká část lidí, kterým krize – zatím – nezpůsobila žádné existenční potíže. Co je podle vás faktorem, že i právě takoví lidé se nyní radikalizují?
Mnoho lidí jen využívá právo vyjádřit svůj názor, a to z rozmanitých důvodů. Nemusí se jednat nutně o radikalizační fázi. Spouštěčem k aktivismu mohou být různé události či faktory, ať již osobní či zapříčiněné množstvím protichůdných informací, které přijímají ze zpravodajství, sociálních sítí či nejbližšího okruhu známých.
Odolnost vůči zátěži různého druhu je také velmi individuální a každý jednotlivec reaguje na tento tlak specifickým způsobem. Je důležité si ovšem uvědomit, že ne všechny informace v online prostředí se zakládají na pravdě a některé mohou být zavádějící či manipulativní. Toto může být posléze spouštěčem neadekvátních reakcí i sklonu podléhat spikleneckým tvrzením, hoaxům a dezinformacím.
V lednu chci „masakr“, vzkázal lídr protestů proti vládě, chudobě i válce |
Je třeba možné říci, že velkou část tvoří lidé, kteří se jen bojí, případně jsou prostě nespokojeni?
Neznám jednotlivé příběhy a motivaci zúčastněných, takže nelze zcela jednoznačně odpovědět. Ovšem strach, mnohdy i neopodstatněný, či vycházející z nedostatku informací, může být příčinou vzdoru, ukvapených soudů, agrese. A někdy i násilí. Je velmi důležité o zásadních tématech současné doby diskutovat a informovat veřejnost o rizicích manipulace s informacemi a konspiračních teoriích různého druhu.
Existenční obavy či neúměrná dramatizace vybraných událostí na sociálních sítích a veřejném prostoru obecně může zapůsobit na některé jedince velmi silně a pod vlivem sociálních bublin či jiných mechanismů se může prohloubit jejich frustrace a stres.
Apel na vlastenectví, zanícený patriotismus a vyvolávání obav o budoucnost českého národa patří k využívaným narativům různých alternativních hnutí a mnohdy i extremistických skupin.
Jaké skupiny obecně jsou nejnáchylnější k radikalizaci? Třeba co se týče věku, politické orientace nebo světonázoru obecně?
Soudobé poznatky nám ukazují, že radikalizovat se může za určitých okolností prakticky každý. Zobecňování či paušální profilace určitých skupin podle sociálního statusu, politického přesvědčení, genderu, věku či vzdělávání by byla spíše kontraproduktivní.
V širším kontextu lze ovšem říci, že tendence k radikalizaci mohou mít lidé, které prožívají určité složité chvíle v životě hypersenzitivně, jsou z různých příčin frustrovaní, trpí psychickými problémy nebo se neorientují v současné přemíře informací. Je nutné tyto stavy napříč různými sociálními skupinami nepodceňovat a věnovat jim patřičnou míru pozornosti.
doc. PhDr. Barbora Vegrichtová, Ph.D., MBA
 |
Myslíte, že Ladislav Vrabel a další tomu, co lidem tvrdí, skutečně věří, nebo jen využívají situaci?
Nemám natolik detailní informace o pohnutkách jednotlivých lidí či skupin. Historie i odborné poznatky ovšem ukazují, že rozjitřená nálada ve společnosti a jistá míra destabilizace hodnotového systému může posloužit různým hnutím, včetně těch radikálních, jako příležitost k expanzi a celkové mobilizaci. Flagrantní ukázkou bylo rozšíření nespočtu konspiračních teorií v souvislosti s pandemií covidu nebo s migračními vlnami uplynulých dvou dekád.
Efektivním nástrojem k zmírnění těchto nálad je apel na ověřování informací a rozvoj zdravého kritického myšlení napříč veřejností. To je v současnosti velká výzva především pro představitele státu, různé odborné instituce, bezpečnostní aparát i akademickou komunitu.
Je to horší než před 1989, tvrdí muž, jehož vidí v čele vlády „dobyvatel ČT“ |
Funguje podle vás Vrabel jako postava vůdce? V čem je jeho charisma, kterému lidé věří, přestože je o něm známo tolik kompromitujících věcí?
V průběhu historie České republiky se v rámci radikálního spektra, ale i reálné politické scény, objevilo mnoho vůdčích osobností a rétorů různých skupin, které využily společenské situace či určitých témat, která obecně znepokojují veřejnost. Ve veřejném prostoru to nepředstavuje nic nového. Bylo by spekulativní hodnotit, jaké má konkrétní osobnost charizma či vliv. To ukáže spíše dlouhodobé pozorování, charakter jednání takové osoby a vývoj v následném období. V krizových situacích ovšem může veřejnost mít tendenci k radikálním názorům či alternativním skupinám, které vybočují ze společenského mainstreamu, operují s lidskými emocemi a strachem.
Demonstranti podporující iniciativu „Česko na 1. prvním místě“ před budovou České televize. Na snímku je svolavatel akce Ladislav Vrabel. (17. listopadu 2022)
Je podle vás Chcípl PES nebo třeba SPD už „málo radikální“?
Radikální názory se v současné době objevují napříč společností, přičemž doménou se stává online prostředí. Ale příležitostí pro ventilaci nespokojenosti či frustrace mohou být právě i veřejná shromáždění.
Nelze hodnotit konkrétní organizaci či uskupení, ale vždy je zapotřebí se zaměřit na konkrétní případ či člověka a projevy hodnotit ve vzájemných souvislostech. Objektivita, ověřování pravdivosti výroků a veřejně prezentovaných informací je zásadní pro nezaujaté posouzení každého subjektu.
Roli hraje i osobní situace
Demonstrující se často přiklání k podpoře Ruska, například ve válce na Ukrajině, přestože mnoho z nich socialistický režim zažilo. Jako by si na to ale už vůbec nepamatovali. Je toto podle vás součást cílené manipulace?
Účastníci obdobných demonstrací představují zpravidla velmi různorodou skupinu. Takže i motivace jejich účasti může být specifická. Může se jednat o osoby tíhnoucí k levicovému i pravicovému politickému smýšlení či světonázoru či jiné jedince prožívající jisté události s vyšší senzitivitou. Osobní situace též sehrává podstatnou roli.
Prožívání a vnímání historických souvislostí je také velmi subjektivní. Individuální paměť může být ovlivněna či zkreslena zahlcením rozporuplnými informacemi i propracovaností spikleneckých teorií. Ty se často tváří jako odhalení skutečné pravdy. Démonizace určitých událostí, takzvané „hraní na city“ či obsedantní hledání viníka určitých situací navzdory reálným zjištěním a faktům je tradiční výbavou propagandy extremistických hnutí i dalších hybridních uskupení různého druhu.
Proč právě heslo „Česko na prvním místě“ a české národní symboly u radikalizujících se uskupení tak dobře fungují?
Apel na vlastenectví, zanícený patriotismus a vyvolávání obav o budoucnost českého národa představuje a stále patří k obecně využívaným narativům různých alternativních hnutí a mnohdy i extremistických skupin.
Zkušenost ukazuje, že je to efektivní nástroj, který může zafungovat jako mobilizační mechanismus pro mnoho lidí. Z tohoto důvodu je často využíván v rétorice podobných veřejných shromáždění, symbolice i diskusích na sociálních médií a komunikačních platformách.
Státní symboly hojně využívají také extrémistická pravicová hnutí. Právě proti údajnému „nacismu“ na Ukrajině se však velká část lidí vymezuje a ospravedlňuje jím chování Ruska. Kde je podle vás ta pomyslná dělicí čára, kdy se od „vlastenectví“ názory přehoupnou k extremismu?
Dělící čára je jednoznačně vymezena ústavním pořádkem a platnou legislativou. Lidská práva a svobody končí tam, kde začínají lidská práva a svobody druhého jedince. Jakákoli rétorika či výzvy ospravedlňující násilí různého druhu ve jménu ideje či jakkoli interpretovaného světonázoru jsou v demokratickém státě neakceptovatelné.
Zpochybnění role ČT může vést k radikalizaci
Proč je podle vás pro demonstranty tak klíčová Česká televize?
Česká televize představuje klíčového arbitra nezávislého zpravodajství a veřejnoprávní médium garantujícího objektivitu informací. Zpochybnění její role by mohlo posloužit k aktivizaci či radikalizaci širšího společenského spektra. Tento zájem radikálních hnutí na snižování objektivity veřejnoprávního zpravodajství bylo možné pozorovat i v předcházejících letech.
Ladislav Vrábel a Jiří Rajchl, stejně jako další demonstranti, tvrdí, že se ČR zase ocitla v době, „kdy platí jenom jedna jediná pravda a kdy dochází k omezování svobody slova a projevu“. Je však zjevné, že to tak není. Proč je ale takový narativ tak populární?
Názory založené na stereotypech, předsudcích a konspiračních teoriích obskurního charakteru přitahují pozornost osob procházejících stresem nebo náchylnějším k neobjektivním soudům a černobílému vidění světa.
Realita dnešních dnů ukazuje, že je čím dál obtížnější těmto problémům čelit a je třeba zásadních systémových řízení. Klíčovými kroky musí být systémové změny včetně reformy školství, celoplošné osvěty, výchova k digitální gramotnosti, práce s informacemi, jejich ověřování, a především schopnosti změnit své postoje, pokud byly založeny na klamu, lži či toxické manipulaci.
