Osmadvacetiletý Matouš V. před čtyřmi měsíci zmlátil svého otce. Bil ho hlava nehlava a řval, že mu do jídla sype prášky, jimiž ho chce zabít. Otec se ho od té chvíle bál. Vyhodil ho z domu, ale neměl srdce nechat ho na ulici, neboť byl stejně jako zbytek rodiny přesvědčen, že syn potřebuje pomoc psychiatra. Dal mu proto aspoň peníze „do života“, na lepší start.
Matouš je utratil po svém – udělal si zbrojní průkaz a koupil pistoli.
Tři dny před koncem roku přepadl banku na náměstí v Příbrami a devět lidí vzal jako rukojmí. Prý proto, aby na sebe strhl pozornost a mohl podat trestní oznámení, které však blíže neupřesnil.
Jeho příběh přináší ještě jedno závažné zjištění – jak snadno a legálně získají zbraň i lidé, kteří mohou být pro okolí nebezpeční.
„Táta se bráchy bál. Po tom incidentu zavolal policii, přijela policistka, ale řekla, že dokud nic neprovedl, nemohou nic dělat. Stejně jako když jsme říkali, že se musí léčit, jít k psychologovi nebo psychiatrovi, všichni krčili rameny, že dokud tam nepůjde sám, nic nezmůžou. A on se léčit nechtěl,“ vzpomíná Matoušův bratr Miroslav. „Já jsem už dlouho říkal, že má sklony k agresivitě a že to špatně skončí. Nechápu, jak mu mohl někdo dát zbrojní průkaz,“ kroutí hlavou. „Je jen štěstí, že to přepadení banky neskončilo tragédií,“ dodává.
Matouš pochází z osady u Milína na Příbramsku. Všichni ho tu znají. Jako podivína. Jeho švagrová líčí, jak vydržel dlouhé hodiny stát na zahradě a upřeně se dívat do jednoho místa. „Klidně pět šest hodin,“ říká. Také ona je přesvědčena, že mladý muž má psychické potíže, že trpí paranoiou či schizofrenií.
Bratři Miroslav a Matouš se posledních deset let téměř nestýkali, byť bydleli jen tři kilometry od sebe ve vedlejších vesnicích.
Matouš bydlel s otcem a babičkou v domě na konci vesnice. Žil však ve svém vlastním světě. Stranil se lidí a kamarády, které měl z dospívání, kdy se učil automechanikem, postupně ztrácel. „Podle něj byli všichni zlí a špatní, trpěl představou, že mu chtějí ublížit,“ popisuje Miroslav a dodává, že bratrův už tak špatný psychický stav ještě zhoršovalo časté kouření marihuany.
„Pak přišel s tím, že si dělá zbrojní průkaz, dostat ho ale musel, až když odsud (z domu) odešel. A to bylo před čtyřmi měsíci. Na co ho potřeboval, nechápu. Stejně jako nechápu, proč přepadl tu banku, vrtá mi to hlavou. Nekomunikuje se mnou a advokátovi to také zakázal,“ vypráví otec Miroslav. O synovi mluví ochotně, ale dušuje se, že pořádně neví, čím se poslední roky na údajných brigádách živil, zda opravdu pracoval v kovohutích v Příbrami, jak tvrdil, nebo kde po odchodu z domu poslední čtyři měsíce žil.
Trestaný a také konfliktní?
Matouš už jednou skončil před soudem, bylo to za krádež, kterou spáchal v roce 2011. Dostal podmínku. Jeho agresivita narůstala. Matoušův otec připouští, že ho syn napadl. Příbramská policie odmítla prozradit, zda řešila konflikty v této konkrétní rodině. Nicméně potvrdila, že v Milíně zasahovala.
„Za loňský rok řešili policisté na Milínsku celkem osm přestupků proti občanskému soužití, kdy šlo o napadání mezi rodiči a dětmi. A z toho dva případy jsou v Milíně a okolí,“ uvedla mluvčí příbramské policie Monika Schindlová.
Matouš vešel do UniCredit bank na náměstí T. G. Masaryka v Příbrami 28. prosince v půl třetí odpoledne. V tu chvíli bylo v bance kromě něho devět lidí – dva zaměstnanci a sedm klientů. Jednoho propustil, zbylých osm zadržoval s pistolí v ruce několik hodin. Podle svědků dokonce pro výstrahu vystřelil do stropu (jak ho zásahovka zadržela, se podívejte zde).
Nikdo netuší, proč šel do banky
Motiv byl nejasný. O peníze mu nešlo, vyjednavači řekl, že chce na sebe upozornit a podat jakési trestní oznámení. Když později přestal s policií mluvit, komando Útvaru rychlého nasazení vtrhlo dovnitř. Bankou zaduněly silné exploze rozbušek a policisté muže zneškodnili. Teď mu hrozí dvanáct let vězení. Ani soudci, který rozhodoval o vazbě, důvody svého činu nevysvětlil. „Využil svého práva a nevypovídal,“ řekl předseda soudu v Příbrami Miloslav Boudník.
Jak je možné, že měl Matouš V. zbrojní průkaz a mohl legálně nosit zbraň? Zvlášť když už byl trestaný a podle příbuzných je psychicky nemocný a agresivní?
„Od odsouzení v případu trestného činu spáchaného v roce 2011 uplynulo více než pět let, proto byl muži jeho trest dle zákona zahlazen. V tuto dobu muž splňoval podmínky trestní bezúhonnosti, a tak splnil i zákonné podmínky k držení zbraně,“ řekl mluvčí středočeské policie Zdeněk Chalupa.
Kromě bezúhonnosti se zjišťuje i to, jestli žadatel v posledních třech letech nespáchal více než jeden přestupek proti občanskému soužití nebo veřejnému pořádku, jestli příliš nepije nebo nebere drogy. Jenže když nejsou incidenty hlášeny, úřady se o nich nedozvědí.
Zjišťuje se také zdravotní způsobilost. Zdá se však, že prohlídka alespoň u některých obvodních lékařů a si končí zjištěním, jestli dotyčný dobře vidí. Přečte pár písmen z podsvícené tabule a má potvrzení o zdravotní způsobilosti držet a nosit zbraň. Psychotesty povinné nejsou. Na ty obvodní lékař může poslat jen žadatele, u něhož má pochybnosti, nebo toho, kdo se už léčí s psychickými potížemi. Jenže Matouš V. se neléčil.
Pokud by navštívil psychiatra a ten odhalil duševní poruchu nebo poruchu chování, byl by to důležitý faktor, jenž omezuje zdravotní způsobilost. Překážkou přitom nemusí být jen diagnostikovaná schizofrenie nebo paranoia, ale třeba i poruchy sociálního přizpůsobení, „sklon k přestupování norem, předpisů a zákonů, opakující se konflikty s autoritami, sklon k vyvolávání konfliktů s druhými“. Matouš V. k psychiatrovi nešel. Nikdo ho k tomu nedonutil; ani příbuzní. A lékař tudíž o jeho chování a sklonech nevěděl.
Povinné psychotesty
Už roky mluví politici o tom, že tuto praxi je potřeba změnit. Diskutují vždy, když dojde k neštěstí. Třeba po střelbě muže v Uherském Brodě, který v únoru 2015 v restauraci Družba zastřelil osm lidí a pak spáchal sebevraždu. I on měl zbraň legálně.
Psychiatři jsou pro zavedení povinných psychotestů. „Když je musí podstupovat řidiči nákladních aut nebo ti, kdo porušili dopravní předpisy, měli by na ně chodit i žadatelé o zbraň,“ míní psycholožka Hana Honzíková. „Můžou pomoct hned na začátku selektovat lidi, kteří jsou impulzivně agresivní a nezvládají emocionální výkyvy,“ dodává psychiatrička Tereza Sejkorová Benešová.
Ministerstvo vnitra je však jiného názoru. Povinná psychologická vyšetření pro všechny nezavedlo a ani to neplánuje. „Považujeme stávající úpravu za dostatečnou,“ říká Jiří Korbel z ministerstva vnitra.
