Venku je ještě šero, na silnicích namrzlá břečka a sněží.
"Nic balit nebudeme, ani když sněží," hlásí rezolutně Jiří Valach. "Hanzelka se Zikmundem taky nic nebalili," dodává s úsměvem.
Vedoucí renovačního týmu přitom ukazuje na stříbrošedou Tatru z roku 1939. Je nablýskaná, má tmavě rudé polstrování i palubní desku a bílý volant. A bude patřit mezi nejrozměrnější exponáty budoucího Baťova institutu.
Zatím stojí v muzeu veteránů ve firmě Samohýl ve Zlíně-Loukách. Kolem sebe má další historické skvosty. Třeba typicky modré bugattky, černé předchůdce taxíků od firmy Laurin a Klement nebo luxusní staré Mercedesy.
Zatímco ony zůstanou v muzeu, Tatru čeká stěhování do budoucího Baťova institutu. Návštěvníkům tam bude připomínat, s jakým automobilem se vydali na cestu po Africe světoznámí cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund.
"Je to ale jen dočasné," upozorňuje Valach. Natrvalo by v expozici měla stát tatra, která bude více autentická. Tedy podobná té, se kterou cestovatelé zvládli většinu cesty.
"Měli tam třeba střešní okno, které tento vůz nemá," vysvětluje odborník.
Krátce před osmou hodinou do veteránu sedá řidič a další dva muži ho tlačí ven z haly. Je sice funkční, ale startování je v tomto případě zbytečné.
Tatru je potřeba přemístit z haly po rampě dolů, kde už čeká nakládací vůz. Tatra zvládá stěhování v pohodě.
"Jak se v ní sedí? Normálně," konstatuje pobaveně Petr Novotný, který sedí za volantem.
Veterán zůstává další půlhodinu odkrytý a naložený na autě. Čeká se na papíry kvůli pojištění.
Po deváté hodině dorazí přes hlavní silnici ke 14. svitovské budově. Na auto staré přes semdesát let permanentně sněží. Znovu se čeká. Tentokrát na speciální jeřáb, který už měl dorazit před půl hodinou.
Nakonec se ukáže, že žádný jeřáb ani není potřeba. Na stroj podobný vysokozdvižnému vozíku dávají stavebníci dvě dřevěné palety, na které staví auto.
Tatra pomalu stoupá do třetího patra. Kdyby byla vrata ve stěně jen o pár centimetrů menší, už by museli stavebníci vymyslet jiné řešení.
Po půl jedenácté stojí vozidlo v hale, ve které ho uvidí i návštěvníci. Na zemi je černý kaučuk a zatím se po něm chodí jen v ponožkách.
"Nechceme, aby se to před otevřením moc pošlapalo," vysvětluje Petr Mikulec z firmy, která má interiérové zařizování na starosti.
Po pár minutách stojí před 14. budovou i auta se dvěma historickými letouny. Dorazit měla před dvěma hodinami. Tatru proto dělníci odsunují od vrat a dělají místo pro letadla.
Jako první visí na popruzích ve vzduchu modrý letoun Z 12. Připomíná vůbec první typ letadla vyráběný v baťových závodech.
Celý ho vyrobil Miroslav Rakušan z Kroměříže se svým synem. Druhé letadlo přijelo rozebrané na kusy. To naopak ukazuje typově poslední větroň vyráběný u Baťů.
"Obě letadla budou v expozici zavěšená nad tatrou," ukazuje Mikulec. "Jen nevíme kdy to bude," dodává.
