Proč si myslíte, že Evropská kosmická agentura vybrala do svého týmu právě vás? Jaká měla kritéria?
Ten výběr byl velice komplexní, měl šest různých fází a každá byla zaměřená na něco jiného. Jednotlivé části byly zaměřené na výkonnostní testy, práci pod časovým tlakem i v kolektivu při řešení komplexních úloh. Moje zkušenosti rozhodovaly především o tom, abych vůbec prošel prvním screeningem. Tam spíše bylo plusem to, že mám operační zkušenosti z armády, s létáním s gripenem a na misích v zahraničí. Ale i to, že mám doktorát z letecké raketové techniky a dobrou jazykovou vybavenost i zkušenosti se zahraničními partnery.
Takže klíčový je vysokoškolský titul a zkušenosti. Hrají roli i nalétané hodiny, známosti?
Ano, vysokoškolské vzdělání je základním kritériem, dále alespoň tři roky profesionální praxe, plus dotyčný člověk musí být z jedné z členských zemí Evropské kosmické agentury. Na gripenech mám nalétáno asi 700 hodin.
Jak probíhalo fyzické testování?
Prošel jsem sadou vyšetření, ale tam je potřeba říct, že se nehledá superzdravý jedinec. Důležité je především to, zda jsou fyziologické odezvy organizmu adekvátní. Ani se nehledá špičkový atlet, jde o to, aby člověk byl zdravý natolik, aby zvládl stav bez tíže a dlouhodobý pobyt ve vesmíru.
Aleš Svoboda (36) Do armády vstoupil v roce 2005 a rok později začal létat v aeroklubu v Brně. V armádě pak létal v centru leteckého výcviku, kde byl předurčen pro taktické letectvo. Má doktorát z letecké a raketové techniky na Univerzitě obrany. Po studiu působil na základně v Náměšti nad Oslavou, kde létal na letounech L-39 a dále v Čáslavi na letounech F-39. Později se přeškolil na letouny L-159. V roce 2016 absolvoval tříměsíční přeškolení ve Švédsku na stíhačky JAS-39 Gripen. Na gripenech má nalétáno okolo sedmi set hodin. |
Hrálo Vám do karet, že jste bojový pilot?
Jednou z výhod jsou právě operační zkušenosti. Další výhodou je, že děláme týmovou práci, člověk je zvyklý spolupracovat, vést lidi, komunikovat i ve složitých taktických situacích. Dále to, že žijeme uprostřed Evropy a máme celou řadu zahraničních partnerů i z NATO.
Už jste seděl v nějakém kosmickém modulu?
To jsem neseděl, ale byl jsem v celé řadě muzeí, ať už v Česku, nebo ve Spojených státech. Zato jsem v Kennedyho vesmírném centru na Floridě viděl start rakety Atlas 5, která v roce 2017 vynášela zásoby na mezinárodní kosmickou stanici.
Jak dlouho to trvalo od podání přihlášky po přijetí do nového týmu?
Zhruba tři čtvrtě roku před oficiálním oznámením tohoto současného výběru kolovaly informace, že by mohl být nový výběr spuštěn, oficiální oznámení se zveřejnilo na začátku minulého roku. Takže celý proces trval asi rok a půl.
Co vás čeká v nejbližší době?
V příštím roce není pevně časově dané nic. Reálně se počítá s jedním až dvěma týdny absolvování povinných školení a updatů vývoje programu pilotovaných kosmických průzkumů vesmíru. Pak by připadaly v úvahu další aktivity, to je ještě v procesu příprav. Devadesát procent času mi ale zabere moje současná práce na základně v Čáslavi.
V ESA máte časově limitovaný kontrakt, nebo to je práce na dobu neurčitou?
Časově ohraničené to není. Jedna věc jsou ale příležitosti, jaké to přináší, a druhá věc je finanční stránka, není to samozřejmě zadarmo. Příležitosti v různých projektech v příštích letech určitě budou, když se podíváme na trend rozvoje kosmických programů a zapojení komerčních firem.
Jaká je pravděpodobnost, že budete vybrán na nějakou vesmírnou misi?
Já bych o pravděpodobnostech nespekuloval, protože kosmický program je specifický a vstupuje tam do hry celá řada faktorů, takže dlouhodobě není jisté vůbec nic. Já vám dám takové srovnání. Třída současných astronautů byla vybrána v roce 2009. Ve stejné době probíhal paralelně výběr astronautů pro NASA. Mezi nimi je jich hodně, kteří dosud do vesmíru neletěli.
Jak často se teď létá do vesmíru a v rámci jakých projektů?
Dlouhodobý průměr je jednou za rok. V horizontu deseti let by mohlo jít o americký Orion, což je pilotovaná kosmická loď od roku 2006 vyvíjená pro NASA, ale ESA má na projektu zásadní účast. Co se týče dalšího rozvoje, je tady určitá snaha v Evropě mít vlastní možnost dopravovat lidi na oběžnou dráhu.
Co byste ve vesmírné misi mohl konkrétně dělat? Jaká je vaše specializace?
To vždycky závisí na tom celkovém složení posádky, vždy je třeba mít tam mix zkušeností. Většinou je to předmětem dohody, až když se konkrétní mise připravuje. Každý astronaut nemá jednu konkrétní funkci, ale zastává celou škálu rolí.
Jak byste mohl konkrétně napomoct tomu, abyste byl členem další vesmírné mise?
Těch možností je hned několik. Tou první je, pokud by Česká republika měla zájem uskutečnit českou národní misi. Já bych byl pravděpodobně tím, kdo by se jí účastnil. Druhá možnost je, pokud by ESA sama měla těch letových příležitostí více, než je schopná pokrýt kariérními astronauty, pak by ty „nadbytečné“ lety byly přiděleny někomu ze záložního týmu.
Máte v osobním životě nějaká omezení, která z vaší nové role vyplývají?
Já jsem se zavázal k tomu, že budu dodržovat nějaký „code of conduct“, což je nějaký etický kodex. Ale ten se příliš neliší od toho armádního. Prostě být slušný člověk.
Jak moc se musíte udržovat ve fyzické kondici?
Jako pilot gripenu mám tréninky pravidelně každý týden, je to součástí mojí práce.
Jak daleko teď máte k hranici vesmíru, když letíte s gripenem?
Asi tak 80 kilometrů.
Co bylo tím momentem, kdy jste se rozhodl stát se astronautem?
Já si nemyslím, že by tam byl jeden konkrétní moment. Je to něco, co člověk prostě dlouhodobě chce.
Začala ta touha už v dětství?
Myslím, že to bylo už v době, kdy jsem chodil do školky. Doma jsme měli knížky o vesmíru, kde byly fotky raketoplánu, chodil jsem do planetária, zajímal jsem se o letectví.
Hodně mladých hltalo film Top Gun, kde se kladl důraz na přátelství a týmovou spolupráci. Je to v praxi taková idylka?
Jedinec v týmu není nikdy sám, sám nic nezmůže. I při létání tady v Čáslavi máme spoustu nouzových postupů i standardních situací, ale realita je vždy něco mezi, co musíte operativně řešit jako tým.
A jak to bylo při výběru kandidátů, vládla tam rivalita?
Těch uchazečů tam bylo tolik, že člověk nemůže všechny znát. Ale vůbec smyslem toho testování bylo, aby se odhalili ti jedinci, kteří jsou na týmovou práci vhodní, a eliminovali se ti, kteří staví své individuální cíle nad zájmy ostatních.
Co byste poradil mladým lidem, kteří teprve sní o dráze astronauta?
Nejdůležitější je si uvědomit, že člověk se nemůže stát astronautem hned po střední ani po vysoké. Vždy jsou to lidé, kteří mají za sebou úspěšnou kariérní praxi. A tam je důležité, aby člověk dělal to, co ho baví a zajímá. Nemůže sázet na to, že se jednou stane astronautem a upnout se jen na to. Ty šance jsou poměrně malé a byla by škoda, kdyby člověk pak po zbytek života dělal něco, co ho nebaví. Co dělal jen proto, aby se dostal na vesmírnou misi.
