Ve finálovém kole ankety iDNES.cz a MF DNES se o vítězství utkalo 14 soch. Tato díla vybrali do celorepublikového kola čtenáři, kteří předtím hlasovali o nejkurióznější sochu v jednotlivých krajských anketách.
Na výsledky finálového kola ankety se podívejte ZDE |
Přidělovat hlasy nejbizarnější soše Česka bylo možné v tajném hlasování v uplynulém týdnu. Po sečtení vzešla z tohoto klání vítězně socha svatého Jana Nepomuckého, která reprezentovala Středočeský kraj. Získala 548 hlasů z celkových 3 353.
S tímto skóre předehnala druhé nejkurióznější dílo, kterým je plastika "gepardů" v Trutnově, o více než 150 hlasů. Na třetí místo čtenáři svými hlasy dostrkali sochu Heleny Růžičkové v Hošticích u Volyně - zaostala však jen o necelou dvacítku hlasů.
1. Setkání sv. Jana s andělem na Slapech
Vítězná socha zobrazuje patrona dobré pověsti a vodohospodářů - Jana Nepomuckého. Nad její velikostí a bizarností se však naživo mohou pozastavit pouze dobře vybavení potápěči. Je totiž ponořena ve čtyřicetimetrové hloubce na dně slapské přehrady.
"Mám z toho obrovskou radost. Byl to nádherný kus sochařské práce," reagoval na vítězství svého díla v anketě sochař Petr Váňa. Zároveň připomněl, že není jediným autorem tohoto počinu. "Celé to byl nápad party potápěčů, což je úžasná skupina lidí. A to, jak to celé zorganizovali, bylo fantastický," řekl Váňa.
Sochař Petr Váňa při práci
Dílo se nachází v místech, kde socha stávala od roku 1722 do roku 1954, kdy byla odstěhována před napuštěním přehrady. Při tvorbě autor použil božanovský pískovec z broumovského lomu. Ten se totiž díky své tvrdosti a odolnosti do vodního prostředí nejlépe hodí.
Při tesání zašel autor daleko za hranici možností "suchozemské statiky". Pokud by měla stát na suchu, nevydržela by. "Socha může v této podobě existovat jen ve vodě. Na suchu by se lehce zlomila. Ruce svatého Jana Nepomuckého jsou velmi subtilní, stačilo by do sochy jen píchnout. Pod vodou není žádný vítr a navíc ji voda nadnáší," vysvětlil autor.
Podle samotného tvůrce k přehradě každoročně míří zástupy potápěčů, kteří dílo chtějí spatřit na vlastní oči. Takže ho ani nemrzí, že není běžně na očích.
"Od doby, kdy jsme sochu usadili do čtyřicetimetrové hloubky, navštěvují Slapy zástupy potápěčů, kteří se k ní chtějí ponořit. Loni kvůli tomu návalu museli zavřít náplavku, aby se tam vůbec daly pouštět lodě na vodu. Takže si říkám, že socha má větší návštěvnost než kdekterá v galerii," řekl Pavel Váňa poté, co jeho dílo postoupilo mezi finálovou čtrnáctku.
Socha, která stojí na dně slapské přehrady, je podle něj jakýmsi tajemstvím. "Když umístíte sochu doprostřed haly na vlakovém nádraží, skoro nikdo se na ni nedívá, protože lidé chodí většinou kolem takových děl ve spěchu a často si jich ani nevšimnou. Ale když má nějaký příběh, nějaké to tajemství a ještě ji navíc ukryjete, tak každého láká se na ni podívat, byť by se musel ponořit hluboko pod vodní hladinu," myslí si sochař.
Potopit se k soše nemůže ale zdaleka každý. "To může jen ten, kdo se umí skutečně dobře potápět, protože 40 metrů, to už je opravdu velká hloubka. Já už tuhle sochu na vlastní oči neuvidím, tak hluboko se nepotopím," říká Váňa. Sám pro sebe si proto odlil bronzovou kopii, která teď stojí v jeho ateliéru.
Kopii tohoto jedinečného díla je možné vidět také v Římě. Stojí v Nepomucenu - české koleji, kde sochař vytvořil fontánu, do níž umístil bronzového svatého Jana.
2. "Gepardi" v Trutnově
"Gepardi" před společenským centrem Uffo v Trutnově
Smečka bronzových šelem, která se prochází před trutnovským společenským centrem Uffo, je podle čtenářů iDNES.cz druhým nejkurióznějším sochařským dílem v Česku. Čtenáři této plastice přidělili dohromady 373 hlasů.
Místní obyvatelé považují těchto sedm metr vysokých bronzových zvířat pokrytých skořápkami z vlašských ořechů většinou za gepardy.
Autor Michal Gabriel však původně stvořil jen "zvířata". Jediné, co podle něj mají společného se skutečnými gepardy, je to, že tvoří smečku.
"Je to představa divokých zvířat. Každé z nich je složené z několika kočkovitých šelem, z jaguára, pumy, levharta, aby vznikl pocit zvířete a svobody," vysvětlil Gabriel, který učí na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.
3. Socha Heleny Růžičkové v Hošticích u Volyně
Třetí místo putuje do Jihočeského kraje. Se 359 hlasy jej vybojovala třímetrová socha herečky Heleny Růžičkové ve světle modrých šatech.
Ta stojí od loňského léta v obci Hoštice u Volyně, kterou proslavila známá trilogie Zdeňka Trošky Slunce, seno... Hlavně přes léto do ní míří stovky turistů. Ti si fotografují místa, která znají z televizní obrazovky.
Socha Heleny Růžičkové v Hošticích u Volyně
Sochu stvořil jeden z místních obyvatel Ivan Moravec. Některým lidem se zpočátku nelíbila a netradiční počin kritizovali. Časem si na ni však zvykli.
Hoštičtí recesisté doufali, že jejich Marie Škopková z komediální série v celostátním kole o nejkurióznější sochu vyhraje. "Ale i třetí místo je na bedně a je dobré. Do večera musím vymyslet, jak to v hospodě oslavíme," reagoval autor.
Většina lidí plastiku od počátku považuje za recesi. I nejpopulárnější režisér českých pohádek Zdeněk Troška, který v obci bydlí, ji při odhalení označil za nadsázku.
Socha stojí na podstavci, kde je napsáno, že družstevníci zdvořile, ale důrazně žádají, aby lidé nelezli na Škopkovou.
