Ukončená vládní krize okolo ministerstva kultury přinesla kromě jiného nový pohled na vás. Babiš se před Zemanem roztřásl jako ratlík, Babiš se třese strachy. To jsou jen některé z názorů. Co tomu říkáte? Bojíte se Miloše Zemana?
Tomu se samozřejmě musím smát. Babiš čekal, že za dva týdny prázdnin si to pan Hamáček s panem prezidentem vyřeší. Protože on to s ním začal řešit 31. května na Policistovi roku. Pan prezident se tehdy nějak vyjádřil k nominaci pana Šmardy a pan Hamáček to asi špatně pochopil. Dobře věděl, že má Zeman se jmenováním Šmardy a hlavně s odvoláním pana Staňka velký problém.
Vy jste to jistě věděl také, přesto jste Michala Šmardu navrhl prezidentovi jako oficiálního kandidáta na ministra. Proč tedy?
Nic jsem o těchto rozhovorech nevěděl, dozvěděl jsem se to až postupem času. Pro dobrotu na žebrotu jsem ale postupoval podle koaliční smlouvy. Pana Šmardu jsem viděl asi deset minut, navrhl jsem ho. Ale to bylo v době, kdy nedával každý den rozhovor, kde všemu rozumí. Pak už jen neustále útočil. Na mě, na ministryni financí Schillerovou, na vládu, do které chtěl jít. Stále se ke všemu vyjadřoval. No tak jsem řekl, že tenhle člověk tuhle vládu rozvrátí. Stačí, že máme neustálé souboje rozpočtově odpovědné (ministryně financí Aleny) Schillerové a (ministryně práce a sociálních věcí Jany) Maláčové, která by rozdala všechno. Tak jsem si řekl, že tenhle člověk ve vládě být nemůže.
Nicméně v červenci jste jezdil do Lán s tím, že Šmardu prosadíte. I jindy zdrženlivý Jan Hamáček vaše cesty popsal v pondělním Právu slovy: „Do Lán odjížděl s tím, že to zařídí. Když odjížděl, tak neměl co říct. Jasně ukázal, že má limity v uplatňování ústavních kompetencí a práv.“ Co tomu říkáte?
A jak jsem to teda měl udělat? Pan prezident neporušil ústavu. Ta neříká, dokdy má někoho jmenovat. On odvolal pana Staňka, kterého pan Hamáček a ČSSD podrazili. Protože mu 9. května na grémiu řekli, aby dal do pořádku resort, předložil koncepci a vypsal výběrové řízení na šéfa Národní galerie. Jenže uvnitř ČSSD byl zase souboj, takže mu za čtyři dny pan Hamáček řekl, aby z vlády odešel. I v rozporu s tím, co původně říkal prezidentovi.
Jsme však dál, v červenci. Vy jste Šmardu podle ústavy oficiálně navrhl, a než jste s Hamáčkem společně navštívili Lány, holedbal jste se, že prezidenta přesvědčíte. S tím, že jste dobrý obchodník. Pak jste vyšli od prezidenta ven a vy jste vypadal schlípleji než Hamáček. Neměl jste co říct…
Neřekl jsem, že budu s prezidentem obchodovat, ale že jsem profesí obchodník. Obchodník vyjednává a tohle byla otázka vyjednávání. To jsem ale netušil, že tam jsou nějaké dohody, které byly ze strany předsedy Hamáčka porušeny. Pan Hamáček byl v Lánech kvůli panu Šmardovi vícekrát než já. Neměl jsem tedy co říct, protože to jednání bylo zbytečné. Udělal jsem chybu, že jsem se tam s ním objednal. Pak už jsem tam chodil sám. A on také.
Odmítl či neodmítl jmenovat?
Ministra navrhuje prezidentovi premiér. Nemáte dojem, že jste odmítnutím oficiálně navrženého kandidáta nechal Miloše Zemana dojít příliš daleko, což se může v obdobných situacích vymstít do budoucna všem premiérům, i těm, kteří přijdou po vás?
Neříkejte, že odmítl. On pana Šmardu nikdy neodmítl. Vyzval pana Hamáčka, aby nominoval někoho jiného, protože Šmarda se pro ten resort nehodí. A měl podle mě pravdu.
Všichni jsme chápali, že ho tím odmítl...
Ano, ale formálně ho nikdy neodmítl. Vezměte si, že v minulosti byl vztah mezi prezidentem a premiérem Sobotkou absolutně negativní, přesto šel Sobotka konzultovat jméno kandidáta na resort průmyslu (Tomáše) Prouzy – což nemusel. Následně ho nenominoval, protože mu prezident řekl, že ho nebude jmenovat. U (Miroslava) Pocheho na zahraničí to dopadlo podobně.
Opakuji, že Šmardu jste prezidentovi navrhl vy. Bojíte se tedy Miloše Zemana, jak teď tvrdí vaši oponenti?
Proč bych se ho bál? Co to je za nesmyslnou otázku? Já jsem už po návratu z dovolené nebyl ochoten Šmardovy řeči poslouchat. A všechny ty výhrůžky, že ČSSD odejde z vlády… Tak proč neodešla? Měli možnost. To jsou jen silné řeči, silná ramena. S panem Hamáčkem jsme se v pondělí 19. srpna sešli a myslel jsem si, že jsme za tímhle příběhem udělali tlustou čáru. Když ale čtu jeho poslední vyjádření, tak nevěřím vlastním očím. Některé ty věci považuji za skandální. Nechápu, proč to teď tak hrotí a proč se k tomu zase vrátil.
Co z Hamáčkových slov považujete za skandální?
Všechny ty nesmysly, tady ty titulky: (ukazuje) Babiš má se Zemanem skryté plány. Žádné plány nemám. Že prý bude Okamura rozhodovat o vnitru a že měla krize vyhnat ČSSD z vlády. To jsou všechno nesmysly a nepravdy.
Duo Babiš – Zeman
Postupně se k tomu všemu dostaneme. Nejprve mi ale řekněte, jak byste dnes vůbec popsal váš vztah s Milošem Zemanem? Označil byste vás za přátele, za lidi, kteří si vzájemně „sedli“ a vyhovují si, nebo byste váš vztah připodobnil třeba k byznysovému partnerství?
Jakému byznysovému, o čem to mluvíte? Já jsem s prezidentem nikdy žádný byznys neudělal. Je to člověk, který drží slovo, který mě nikdy nepodrazil – a já ho také nikdy nepodrazím. Je dlouho v politice, má zkušenosti. Na plno věcí máme samozřejmě jiné názory – na ředitele BIS, na velvyslanectví v Jeruzalémě, možná dříve i na euro. Takže to není vztah, že by mi on něco diktoval. Nicméně ho respektuji, je to prezident republiky zvolený přímou volbou, má velký mandát. Mě v minulosti podpořil a já nejsem člověk, který by ho podrazil, jak to udělali jeho kolegové z ČSSD, když se chtěl poprvé stát prezidentem. Přitom je vytáhl do Strakovky. Dnes se to opakuje. Na jejich sjezdu jim dokonce řekl, že je bude v eurovolbách volit – což se mi nelíbilo – a teď prý zvažují, že se připojí k ústavní žalobě na něj. To je neuvěřitelné.
Vzpomenete si, kdy ve vašem vztahu s Milošem Zemanem došlo ke zlomu? On o vás přece dřív tvrdil, že jste nevěrohodný a nedržíte slovo, přičemž poukazoval na vaši dohodu při prodeji Unipetrolu. Vy jste naopak při vstupu do politiky kritizoval opoziční smlouvu a ještě před první prezidentskou volbou v roce 2013 jste veřejně podpořil Karla Schwarzenberga.
Co to má společného? To je minulost, která vycházela z nějakých informací. On tehdy neměl správné informace o privatizaci Unipetrolu, já mu pak napsal dlouhý dopis. Takže je to potřeba rozdělit na dobu, kdy jsem nebyl v politice, a kdy v ní jsem. Od momentu, kdy jsem vstoupil do politiky, jsou naše vztahy korektní a fungují.
V lednu 2013 jste už v politice byl, ale přesto jste v prezidentské volbě podpořil proti Zemanovi Schwarzenberga, ne?
V politice? Hnutí ANO tehdy nikdo nebral vážně, ještě v červenci 2013 nám v průzkumech dávali jedno procento.
Kulturu už vede Zaorálek. Prezident chce, ať dá důraz na obnovu památek |
Vraťme se k ČSSD a případu Šmarda. Proč jste tedy rovnou neřekl, že ho ve vládě nechcete, a přišel s tím až ve chvíli, kdy už byl střet neodvratný?
Protože jsem ho neznal. Tak si přečtěte ty jeho rozhovory, každý den byl v novinách. Kritizoval a kopal do nás.
Vy se nejen ve svých nedělních facebookových příspěvcích kolikrát o sociálních demokratech vyjadřujete…
(skáče do řeči) Pravdivě, pane redaktore. Vždy pravdivě.
Pro vás prý bylo poslední kapkou, když Šmarda nazval Schillerovou „Kalouskem v sukních“. Oproti vašim hláškám, že socialisté mají rozhazování a trafikantství v DNA a podobně, to přece byla „brnkačka“, ne?
No, ale to je pravda, že to mají v DNA. Tak se zeptejte v Lidovém domě, kolik lidí tam odtud přešlo na ministerstva práce, zahraničí a všude. Dávají lidem trafiky, to je jejich DNA, to je pravda. Můžu to i dokázat. Oni – pan Hamáček – mě nařkli, že jsme je chtěli vyhodit z vlády, že se na výběru ministra vnitra měl podílet Tomio Okamura. Co to je za blbosti, za výmysly? Já si myslím, že pan Šmarda může být nakonec po celé aféře taky spokojený, protože z toho vyšel jako kandidát ČSSD na senátora v příštích volbách.
Krátce předtím, než se Michal Šmarda nominace vzdal, jste prohlásil, že si má ČSSD vybrat, zda ve vládě být chce, či ne. To už se spekulovalo, že máte v záloze osm poslanců, kteří by podpořili váš menšinový kabinet. Takže to nemusel být takový nesmysl, ne?
To jsem řekl, protože oni z té vlády odcházejí stále. Nejdřív kvůli panu Semínovi, kterého ani neznám, pak kvůli Šmardovi, pak kvůli rozpočtu. Stále odcházejí z vlády, nerozumím tomu. Proč to říkají, když dobře vědí, že neodejdou? ČSSD to nikdy nemyslela vážně, že by odešla z vlády. Nikdy by neodešli. Kam by šli ti lidé z Lidového domu, co by dělali? Kdo by jim nosil ty tašky, papíry a podobně?
Přál jste si, aby odešli?
Já jsem si nic nepřál. To nebylo o přání či nepřání. Oni měli silné deklarace. A já si teď přeju, aby nebyly konflikty a aby vláda měla klid na práci.
A vy jste si třeba doma v Průhonicích neříkal, že by bylo fajn, kdyby ty deklarace naplnili a z vlády konečně odešli?
Prosím vás, to nebylo nikdy na stole, takže je zbytečné o tom spekulovat.
Potenciální menšinová vláda
Hodně se mluvilo o tom, že byste měl osm hlasů pro vládu i bez nich. Socialisté Jaroslav Foldyna s Antonínem Staňkem řekli veřejně, že by vaši menšinovou vládu podpořili, spekulovalo se i o triu odpadlíků z SPD či Václavu Klausovi se Zuzanou Majerovou Zahradníkovou ze vznikajícího hnutí Trikolóra…
To jsou nesmysly, spekulace vás novinářů, já o tom nikdy s nikým nemluvil. Nikdy to nebylo na stole. Co říká Hamáček, je nepravdivé, protože to tak nikdy nebylo.
Poslanec Foldyna by podporoval rekonstruovanou vládu bez ČSSD |
Foldyna se Staňkem o tom mluvili…
No, tak to je pozitivní. Vědí, že je ta vláda úspěšná, tak by ji podpořili dál.
Na začátku července prezident Zeman MF DNES řekl, že pokud by ČSSD odešla a vy neudržel nervy, například se nedohodl na podpoře s Okamurovou SPD – což vždy vylučujete – mohly by být řešením předčasné volby. Poté jste je za řešení označil i vy…
(skáče do řeči) Není to pravda, neřekl jsem to. Řekl jsem, že kdyby ČSSD odešla z vlády, půjdu do Sněmovny, oslovím všechny a zeptám se, zda by za některých podmínek tolerovali naši menšinovou vládu, nebo ne. Až kdyby se nikdo takový nenašel, přicházely by v úvahu volby. Ale ta situace nikdy nenastala, takže je to úplně zbytečná debata.
V obecné rovině se tedy ptám, zda byste obcházel strany, anebo by vám stačilo těch osm poslanců...
Prosím vás, proč se o tom mám s vámi bavit, když to nikdy nenastalo? Vůbec jsem to celé nepochopil, myslel jsem, že jsme se s panem Hamáčkem dohodli, že za tím uděláme tlustou čáru. On evidentně nechce. Jeho vyjádření mě mrzí, protože nejsou pravdivá. Řekli jsme někdy, že chceme, aby šli z vlády? Ne!
Ve svém životě jste neřekl spoustu věcí, které jste pak udělal, ne?
Ale teď Hamáček hází krizi, kterou si kvůli panu Staňkovi způsobili sami, na mě a na pana prezidenta. Jsou to nehorázné nesmysly.
Vláda s obžalovaným premiérem
Máme konec srpna, do kterého státní zástupci přislíbili rozhodnutí o vaší případné obžalobě v kauze Čapí hnízdo. Co by pro vás znamenalo, kdyby vás obžalovali?
Pane redaktore, o kauze Čapí hnízdo se s vámi vůbec nebudu bavit. Myslím, že o tom účelovém stíhání už zazněla spousta věcí. Žádný podvod nebyl, říkal jsem to stokrát, nevím, proč to opakovat.
Ptám se, co by to pro vás znamenalo z hlediska dalšího vládnutí. Sociální demokraté by také mohli říct, že s obžalovaným premiérem dál ve vládě být nechtějí. To se může stát velice snadno, byť Jan Hamáček v pondělním Právu tvrdil, že by zůstali…
Tak proč se mě na to ptáte, když to Hamáček říká? Je to uměle vytvořená kauza, která mě měla odstranit z politiky. Když něco nastane, tak se mě zeptejte. Možná vám pak odpovím.
Ptám se především proto, že řada komentátorů a politologů hlásá, že je za vaším blízkým vztahem s prezidentem vaše snaha pojistit si případně abolici. Tedy právo hlavy státu formou milosti nepřipustit trestní stíhání. Šel byste za Zemanem, ať právo abolice uplatní?
Na to téma se s vámi skutečně bavit nebudu, nevidím totiž důvod, aby mě někdo obžaloval, protože jsem zkrátka nic nezákonného neudělal. To je všechno.
Neptám se vás přece na samotný případ, ale na to, zda byste případně přijal prezidentovu milost.
Já vám říkám, že pokud máme nezávislou justici, jsem přesvědčen, že musí rozhodnout v můj prospěch. K žádné abolici není důvod, protože jsem nic neudělal. Proč spekulujete o tom, jak něco dopadne? Co o tom víte? Nic! Stejně jako Hamáček, který to komentuje.
Naprosto jednoduše se ptám, zda byste za nějakých okolností přijal milost od prezidenta, anebo byste trval na tom, že jste nic neudělal, a obhájíte se před soudem…
Náš rozhovor ztrácí smysl.
