"Ale co, jsem rád, že jsem venku," nenechal si Patrik pokazit radost z nově nabyté svobody.
Z věznice vyšel už po desáté dopoledne. Na rozdíl od ostatních nemusel čekat na rozhodnutí soudce a obešel se bez několikahodinového postávání a posedávání ve věznici.
Do vězení poslal soud Patrika za krádeže na půl roku. Protože kradl dřív, než mu bylo osmnáct, trávil svůj trest na oddělení pro mladistvé. Na svobodu už ale vyšel jako dospělý.
Hned za branou věznice musel řešit praktický problém - jak se dostat domů. První kroky vedly na autobusovou zastávku ve Všehrdech, kde studoval jízdní řád.
Amnestie pomohla alespoň k cestě do Prahy
"Musím jet odsud do Chomutova, pak do Prahy, odtud do Brna a pak do Ostravy," zjišťoval.
Na zastávce nakonec narazil na muže, který čekal, až jeho syna propustí na amnestii. "Jestli chvíli počkáš, tak tě vezmeme s sebou. Jedeme do Prahy," nabídl Patrikovi, a ten s povděkem přijal.
Neodjeli ale ještě dlouho poté. Ze všehrdské věznice se začalo propouštět až k večeru. Nicméně propuštěné vězně, na které nikdo nečekal, poté dozorci odvezli na nádraží do Chomutova.
