Pane velvyslanče, v Česku se vede emotivní debata o umístění americké radarové základny. Zaznamenal jste něco podobného i v USA, nebo to tam nikoho nezajímá?
Širší veřejnost o tom předtím téměř nevěděla, ale v posledních měsících se toho chopila místní média a je to vidět. Většinou je to vyvoláno proti reakcí na kritiku z Ruska, na slova prezidenta Putina a některých evropských politiků.
U nás se objevují informace, že americký Kongres, který dnes ovládají demokraté, protiraketovou obranu ani nemusí chtít. Jak to je?
Dokud se toto téma neobjevilo i pro širokou veřejnost, tak to bylo úzce vymezené téma dokonce i v Kongresu. Jak u demokratů, tak u republikánů existují politici, kteří o tom moc nevědí…
…podle všeho u nás také ne.
Nebudu nikomu podsouvat hloubku jeho znalostí. Ale v Americe se tomu mnoho politiků nevěnovalo, protože neměli žádný důvod. Ale k té vaší předchozí otázce a Kongresu. Dohoda demokratů a republikánů o protiraketové obraně pochází už z dob prezidenta Billa Clintona. U informovaných lidí, jedno z které strany jsou, proto není rozpor, zda ano, nebo ne. Ale jak a kdy.
Jenže nedávno byly na tento projekt seškrtány peníze. To nic neznamená?
To přesně souvisí s tím, o čem hovořím. Chtějí si vyjasnit jak a kdy.
Američtí zákonodárci říkají, že čekají na naše rozhodnutí a pak ty peníze znovu navýší. Je to tak?
Oficiálním dodatkem schváleného zákona je, že když bude existovat dohoda, tak je možné vrátit seškrtané peníze zpátky.
Není to pouze šprajc demokratů proti Georgi Bushovi?
Nevidím jim do hlavy, ale spíše je to zájem nepouštět se do něčeho, u čeho zatím nevidí světlo na konci tunelu. Skutečně při debatách zaznělo, že nejdříve se má americká vláda s Českem a Polskem domluvit a měla by k tomu existovat i dohoda v NATO.
U nás někteří odpůrci základny tvrdí, že peníze byly seškrtány, a že tedy už není o čem hovořit.
To není pravda. Peníze jsou, bylo škrtnuto jen něco, a navíc méně než bylo navrženo. Protiraketová obrana je zatím jen malou částí celkového obrovského amerického vojenského rozpočtu.
Takže se skutečně čeká na naše rozhodnutí?
Ano, ale já upozorňuji současně Američany, že pro nás je těžko představitelné, že se třeba nakonec dohodneme a pak by to padlo na americké straně.
Taková varianta podle vás existuje?
Nemohu ji stoprocentně vyloučit.
Jestli se vlastně nedržíme vzájemně pod krkem?
Bylo by nepříjemné, kdyby se Česko náhle dostalo do situace, že budeme koukat jako vyplašená myš na to, že ve Spojených státech mají třeba na tuto věc jiný názor. Své rozhodnutí by podle mě měli i oni potvrdit nějakou garancí kontinuity.
Dobře, ale kdyby prezidentské volby v USA příští rok vyhrál demokrat, je možné, že by změnil na protiraketovou obranu zásadně názor? Jiří Paroubek totiž v neděli tvrdil, že se má vyčkat na nově zvoleného prezidenta.
Americká zahraniční politika se nemění tak zásadně výměnou v Bílém domě. Opakuji, že to není projekt Bushovy administrativy. V tom existuje dohoda dávno. Teď máme jednat dál. Vždyť i kdyby ta shoda existovala, tak musí být dohoda ratifikována, musí projít legislativním procesem, a to nebývá tak rychlé. U nás by šla do parlamentu…
To znamená, že nejste pro případné referendum?
V těchto otázkách jsem jednoznačně pro schvalování parlamentem. Jsou to silně emoční věci, a rozhodovat na základě emocí není dobré.
Je až zvláštní, kolik emocí diskuse o radaru u nás vyvolává.
U mě vyvolává emoce spíše nesmyslná argumentace.
Takovou jste v té diskusi zaznamenal?
Samozřejmě. Překvapuje mne krátká historická paměť některých lidí. Například srovnávání s tím, že tady byla ruská vojska a jedna vojska nám už stačila. Dokonce jsem zaslechl něco o nové okupaci. To je absurdní. Američané se nás ptají, zda to chceme a za jakých podmínek. Je na nás, jak si co stanovíme. Nic nám nevnucují. Copak se nás sovětská okupační vojska na něco ptala?
Co je vaším hlavním důvodem, aby stál radar právě v Česku?
Naše bezpečnost a náš strategický zájem je jednoznačně spojený s přítomností Spojených států v Evropě. O tom nepochybuji. USA jsou náš spojenec, který zajišťuje naši bezpečnost. Proto jsem pro radar. Jistě, ať odborníci vysvětlí a změří všechny technické záležitosti a informují o nich veřejnost. To je nutné.
No, vlastně bych se divil, kdyby byl velvyslanec ve Washingtonu proti základně a kritizoval Ameriku.
Proč byste se divil? Bylo by to možné. Já však vycházím z vnitřního přesvědčení. A žádné iluze si nedělám, oni mi tam někdy pěkně lezou na nervy.
Vážně? A v čem?
Nikde na světě nejsou všichni géniové. Když pracujete v zemi, která je jedinou super velmocí světa, tak předpokládáte, že na kompetentních místech jsou kompetentní lidé.
A to ani v USA nejsou.
Ne vždy stoprocentně. To člověka pak zaskočí.
Vraťme se ještě k tomu, proč podporujete myšlenku postavit u nás americkou základnu.
Hájím zájmy naší země a jsem si jist, že zájmem Česka je mít zajištěnou bezpečnost svých občanů a to i před hrozbami, které v tuto chvíli třeba nejsou aktuální. Jak jsme to schopni sami zajistit? Z historie víme, že závislost pouze na našich evropských spojencích se nevyplácí. Potřebujeme mít tady Ameriku, aby byla aktivní a aby měla zájem o Evropu. Evropa se bohužel pokoušela emancipovat v posledních letech tak, že to vůči Americe mělo někdy až charakter napadání.
Nemohou si za to svými postupy Američané sami?
Za něco ano. Také nemají vždy pochopení pro určitý vývoj, který tady je. Nedohlédli do některých detailů. Ale já jako diplomat musím ty bariéry odstraňovat. Mám se snažit, abychom se sbližovali, ne vzdalovali.
Co výtka, že Američané chtějí radar jenom kvůli sobě a na nás přitom nemyslí?
To napadne dost lidí, nejsme přece naivní. Přesto věřím, že jejich nabídka je věrohodná, že protiraketová obrana bude i pro nás a další evropské spojence. Ale i kdyby to skutečně mělo sloužit pouze americkým zájmům, tak z logiky věci vyplývá, že ten, kdo je hlavním garantem naší bezpečnosti, a tím jsou Spojené státy, má být sám zabezpečen. Bude-li destruován tento hlavní garant bezpečnosti, tak nás pak nebude moci chránit.
Někteří znalci USA říkají, že projekt protiraketové obrany už nikdo nezastaví, protože mnoho velkých firem v USA do něj investovalo miliardy dolarů. Myslím to tak, zda ideály o bezpečnosti nejsou zastíracím manévrem a v hloubce nejsou zájmy velkých společností?
V každém velkém projektu se najdou někoho dílčí zájmy. Nenasazujme si v tomto růžové brýle.
Když nemáte ty brýle, jak vnímáte z Washingtonu české odpůrce základny?
Velmi intenzivně a nepodceňuji různé lidské strachy a obavy.
Vypadá to však, že jedna strana u nás neposlouchá druhou.
Je to dialog hluchých. Snažím se hlavně vysledovat, co je na diskusi u nás podstatné a upozorňovat potom na to Američany.
Nepřijedou na základě toho vysvětlit některé věci českým občanům Američané sami?
Jsou v poměrně rozporuplné situaci. Když jsem jim před časem říkal, že by mohla být jejich angažovanost v této věci intenzivnější, tak zpočátku nechtěli na některé věci ani reagovat. Mají obavu, že jejich přímý vstup do české diskuse by mohl být kontraproduktivní.
Vědí alespoň ti kompetentní Američané, že podle průzkumů je většina Čechů proti umístění radaru?
Samozřejmě. Nemohou to ignorovat a nemohou brát radar v Česku jako hotovou věc. Vzniká z toho občas komplikovaná debata, neboť my potřebujeme garance, že to berou vážně, a oni současně chtějí jistotu, že to u nás projde.
To znamená, že se zatím míjíme?
Trochu se míjíme. Já jim nemohu nabídnout jistotu, že to bude.
Přestože u demokratů i republikánů existuje shoda na protiraketové obraně, jsou mezi americkými zákonodárci i odpůrci nových základen ve střední Evropě?
Ano. Někteří senátoři, i když jich není mnoho, si myslí, že to je vyvolávání duchů studené války.
Vy sám byste se nebál obhájit své názory, které tu říkáte, i v obcích v Brdech, kde je většina lidí proti? Kdo tam přišel, se zlou se potázal.
Konfrontace se nebojím. Myslím si, že by se mělo přesněji zjistit, jaké vlastně ti lidé chtějí informace a zda jsou vůbec ochotni některé z nich přijmout. Na Marshallových ostrovech stojí radar, který by měl být u nás, nedaleko školy. Žádné děti ani ostatní lidé tam z toho zdravotní problémy nemají. Umíte si představit, jak by tam ti obyvatelé křičeli, kdyby to nebyla pravda? A co by psala americká média? Rozebrala by politiky na kousky. Nevím, proč tolik lidí u nás nevěří tomu, že nejsou prokázány zdravotní problémy vyvolané činností radaru.
Občas se v Česku také objevují informace, že s rozhodnutím o radaru je spojeno v USA i zrušení vízové povinnosti pro Čechy. Je to tak?
Jde o to, z jakého úhlu pohledu se na to díváte. Legislativně jsou to dva procesy, které spolu nesouvisí. Jenže politicky a psychologicky tomu tak není. Těžko lze vyvrátit, že když má být někdo úzký spojenec, tak se musí tak i cítit, musí být tak vnímán. Pokud jsme dost dobří, abychom tady měli americkou základnu, ale nejsme dost dobří, abychom byli v bezvízovém režimu, tak to je divné.
Otázka víz se ocitla ve velkém balíku schválených zákonů. Prezident Bush je podepsal. Může se na tom ještě něco změnit?
Zákon už v podstatě platí, je však nutné zavést ho do praxe.
Dobře, ale kdy se pro Čechy skutečně změní podmínky vstupu do USA?
Předpokládám, že nejpozději od konce roku 2008. Neumím si představit, že budeme v prvním pololetí předsedat EU, a ještě by to platilo. V tom zákonu je řada nedodělků, které si vyžádají prováděcí předpisy, proto to ještě nějaké měsíce bude trvat.
Nedalo se v případě víz postupovat z české strany razantněji už před lety. Na co se čekalo?
Nechci být v tomto soudcem. Předtím jsme měli jiné priority - mezi nimi například vstup do NATO. Víza jsou posledním reliktem studené války, který mezi Českem a Amerikou zůstal. Je to relikt nesmyslný, nespravedlivý a s prominutím hloupý. Amerika zoufale potřebuje sjednocovat svoje spojence a rozdělovat své nepřátele, nemá dělat opak.
Léta se tvrdilo, že Polsko má v Americe silnou lobby, že Češi toho moc neovlivní. Ale Polákům se víza tak rychle měnit nebudou. Lobby selhala?
Poláci mají v USA silnou diasporu, ale ta není vždy vnímána jako pozitivní příspěvek k fungování země. Znějí k Polákům občas i některé výhrady. I když nejsou vždy férové.
K Čechům nezaznívají? Vždyť tisíce našich lidí tam pracují ilegálně.
Nezaznamenal jsem je. Představte si, že až překvapivě mnoho Američanů ví, že existujeme. Znají třeba dobře Prahu, v rádiích často zní česká klasická hudba.
A mohly by USA změnit svůj vztah k Evropě s příchodem nového prezidenta či prezidentky?
Amerika nepřehodnotí svůj vztah k Evropě, pokud ji my Evropané nevyženeme. Bohužel se o to někteří lidé snaží. Ale měli bychom zaregistrovat, že se to mění. Příkladem je francouzský prezident Sarkozy či německá kancléřka Merkelová, která je v Bílém domě velmi oblíbená.
Hypotetická otázka na závěr. Když radar odmítneme, změní se pohled USA na Česko?
Jasnovidec nejsem. Ale změnila by se naše šance využít po dlouhé době historickou příležitost chovat se skutečně jako zodpovědný spojenec. Američané by odmítnutí zřejmě nepochopili. Už teď při zatažení do problémů naší vnitřní debaty o radaru mnohdy nechápou, o co se přeme. Oni vyhráli studenou válku. Díky tomu vítězství máme demokracii. Proti výhradám některých Evropanů nám Američané pomohli do NATO. Silně podporovali náš vstup do EU. Nerozumějí tomu, že když nabízejí něco, co by upevnilo českou pozici v Evropě, tak my to nechceme.
Petr KolářNarozen 27. září 1962 v Českých Budějovicích |
