Krajina několik kilometrů od zámku v Lánech rozhodně nepatří mezi místa, které by pro zemědělce představovalo jednoduchý způsob obživy. Území ukryté mezi kopci a lesy patří společně s jižní Moravou k vůbec nejsušším oblastem v České republice. Kromě klimatických změn tady komplikuje pěstování plodin také srážkový stín. Pro zemědělce je to noční můra, pro vědce výzva.
Na tomto území leží pětisethektarový pozemek Amálie, který patří České zemědělské univerzitě (ČZU). Vědci z Centra pro vodu, půdu a krajinu (CVPK) se rozhodli v těchto podmínkách vytvořit modelový příklad, jak se suchem bojovat.
Minulý rok v Česku průměrně napršelo 522 milimetrů srážek, to je o zhruba 160 milimetrů méně, než je dlouhodobý průměr. Nad Amálií napršelo 330 milimetrů. Už tak malé množství deště navíc snadno steče po místním kopcovitém terénu. Místní podmínky jsou pro zemědělství extrémní.
Podle vědců jsou ale právě takto suché podmínky budoucností Česka, která navíc není příliš vzdálená. Amálie se proto stala ideálním tréningovou zónou pro nadcházející výzvy.
„Naší chytrou krajinu zde můžeme v současné době realizovat v podmínkách, které u nás s nejvyšší pravděpodobností nastanou mezi roky 2030 a 2040,“ říká rektor ČZU Petr Sklenička.
Pole, mokřady, nádrže
Pilotní projekt vědci naplánovali na čtyři roky. Pomalu se dostávají do jeho druhé půlky a doufají, že jejich poznatky pomohou do budoucna ochránit krajinu i veřejnost před nebezpečnými povodněmi a extrémním suchem. Celý fígl spočívá v pestrosti krajiny a propojení menších částí do sehraného celku. Sklenička ukazuje satelitní mapu chytré krajiny. Některé části projektu jsou už hotové, jiné se teprve připravují.
Na mapě je vidět několik různých obdélníků: připravované mokřady, nivy, vodní a retenční nádrže, infrastruktura pro použití digitálních technologií.
Jak by mapa vypadala, kdyby se o ni staral nepříliš zodpovědný průmyslový zemědělec? „Půdních bloků by bylo mnohem méně, třeba dva, tři, čtyři. Všechny ty bloky by možná byly oseté jednou jedinou plodinou,“ popisuje Sklenička.
Stojíme nedaleko centrálního statku na vyvýšeném místě. Kolem se svažují pole, pro déšť snadná cesta, jak se s cennou spláchnutou ornicí dostat systémem drenáží, kterými jsou pole odvodňována, do řek. Právě na tomto vyvýšením místě má v dohledné době vzniknout vodní nádrž. Systém mokřadů a rybníků pod poli vytvoří zásobník, ze kterého bude moci vodu přečerpat nahoru na kopec a v suchém období už jednou odteklou vláhu na polích znovu použít.
Vodu vyčistí bakterie
„Vody, které odtékají ze zemědělských ploch jsou specifické, protože mají vysokou koncentraci dusičnanů,“ říká Jan Vymazal, prorektor pro vědu a výzkum z ČZU.
Tady přicházejí na řadu právě mokřady chystané pod svahy. Voda která steče dolů z polí, se v nich zachytí. Jednak budou fungovat jako houba, která ji uchová pro pozdější využití, a zároveň se do nežádoucích látek ze zemědělské produkce pustí koktejl bakterií, které si s dusičnany dokáží poradit. Voda, která odteče z mokřadů dál do rybníků, bude mnohem čistější a dusičnany se do řek nedostanou. Podobných nápadů se na Amálii zkoušejí desítky.
Chytrost krajiny nespočívá jenom v cirkulaci vody, ale také v testování řady dalších opatření, která by měla pomoci například lepšímu vsakování vody. Už teď slaví vědci úspěch na polích s čirokem. Čirok je velmi praktická plodina. Dá se použít na výrobu mouky, je vhodný jako krmivo, ale také jako surovina pro výrobu bioplynu.
Zároveň ale špatně kryje půdu a tím pádem při jeho pěstování hrozí, že ji voda rychle spláchne. A půda je velmi cenná surovina. Jeden centimetr vzniká sto až tisíc let, každý gram, který odteče pryč je jen těžko nahraditelnou ztrátou.
Výsledky přišly po prvním dešti
Pedolog Jan Vopravil z ČZU ukazuje tři čiroková pole. Dvě byla zorána běžným způsobem, na třetím použili vědci novou technologii, která na poli nechá mezi řádky neosetou zarostlou půdu. Rozdíl je vidět na první pohled. Třetí pole je nejživější a hlavně z něho podle měření zmizelo po prvních větších deštích jen minimum půdy a vsáklo mnohem více vody, také se ale na stejnou plochu vejde méně rostlin zemědělské plodiny.
„My snížíme o 90 procent ztrátu půdy, dost často má ale nová technologie třeba o deset procent nižší zisk,“ popisuje Vopravil výhody, ale také úskalí nových technologií. Více vody na druhé straně umožní zemědělcům pěstovat více na sucho citlivějších, ale výnosnějších plodin.
Jak se práci výzkumníků podaří zavést do praxe, bude nakonec záviset na zájmu zemědělců a také na přístupu státu, který může nové přístupy zohledňovat při rozdělování dotací. Projekt Amálie bude stát zhruba padesát až sto milionů korun. Vybudování kompletních systému by podle odhadů vědců bylo možné na soukromých polích realizovat během tří let. Na změny je podle odborníků nejvyšší čas. Sucha jako na polích nedaleko lánského zámku nás totiž zřejmě čekají už za deset let.
