Zvoní na přestávku, dívka, která přichází do třídy, za sebou ale zavírá dveře a vrací se do lavice. V dnešním bloku Osobnostní a sociální výchovy se žáci učí o asertivním chování prostřednictvím jejich vlastních zážitků a přestávku si udělají, až budou sami potřebovat.
„Chci, abyste se zamysleli nad chováním ostatních, které vás v poslední době naštvalo nebo naopak potěšilo. Zkuste dané situace pojmenovat a popsat v obecné rovině projevy chování lidí, které v situacích figurují. Pak si řekneme, na co jste přišli,“ vybízí učitelka Olga Daskin žáky.
Ti utvoří skupinky po pěti a baví se o tom, co v uplynulých dnech zažili. Potom situace popisují ostatním ve třídě. „Když vás poslouchám, zjišťuji, že se topíte v jednotlivostech, neumíte na situaci nahlédnout z vyšší roviny, odhlédnout od konkrétností a pojmenovat obecné znaky,“ říká jim pak učitel a zároveň garant vzdělávacího programu ALT Lukáš Šlehofer, protože tematické bloky učí dva pedagogové.
Sedím vzadu a pozoruji dění v alternativní třídě, která byla loni v září otevřena na pražském gymnáziu Na Zatlance. Studenti učiteli soustředěně naslouchají a potom s ním diskutují jako rovný s rovným. A právě o to tady jde. Učitelé nemají být studentům nadřazeni, fungují spíš jako průvodce vzděláváním a berou své žáky jako rovnocenné partnery.
Látka je tu rozdělena do tematických bloků - vyučuje se Kultura a společnost, Tvorba, Přírodní vědy a zmíněná Osobnostní a sociální výchova, kde aktuálně probírají například náboženství a ideologie. Studenti ale mají i samostatné předměty - matematiku, češtinu, tělesnou výchovu nebo cizí jazyky, které je mají připravit na státní maturitu.
Kromě toho, že se tady nehraje na zvonění, mají studenti větší svobodu také v hodinách - mohou svačit, kdy chtějí, nikdo jim neříká, v čem mají chodit do školy. Jedna z dívek proto sedí ve třídě v klobouku, zatímco její spolužák se po třídě prochází bosý.
„Chtěla jsem zkusit něco nového, nebavilo mě jen sedět ve škole a poslouchat učitele. Tady nás učitelé respektují, tykáme si s nimi, toho si cením. Sice to může někoho zarazit, ale respekt k učitelům tady není vynucený. Naopak je respektujeme víc, když s námi komunikují na stejné úrovni a můžeme za nimi s čímkoliv přijít,“ říká mi dívka v klobouku, patnáctiletá Magdalena Kriegerová.
Její spolužák Ioan Karov sem přešel z jiného víceletého gymnázia. „Nelíbilo se mi, že se tam musím drtit spoustu letopočtů a jiných věcí, které si normální člověk dneska vygooglí,“ vysvětlil Karov.
Běžné není ani rozřazení žáků do skupin, které mají na starosti například styk s veřejností, studijní výsledky nebo vztahy mezi studenty. Jiný je také systém hodnocení - místo známek udílejí učitelé žákům procenta nebo jim dávají slovní hodnocení a kladou obecně velký důraz na zpětnou vazbu. Znalosti žáků ověřují na pohovorech, u prezentací nebo pomocí písemných testů.
„Žáci v ALT třídě se čtyři týdny učí a pak mají týden zkouškového období, kdy ověřujeme, co se naučili během tematického období. Kromě toho jsou zařazeny drobné kurzy nebo expedice. Chceme, aby se děti co nejvíc dostaly do kontaktu s reálným světem,“ vysvětlil Šlehofer.
Třída se tak například v lednu vydá na exkurzi do Krkonoš. Tedy pokud ji žáci naplánují a sami zorganizují, jinak nikam nepojedou.
Uchazeče musela škola odmítat
Žáci se mají v ALT třídě učit nejen od učitelů, ale také od sebe navzájem. A škola je pečlivě vybírala. Uchazeči museli nejdřív vyplnit několik otázek a sestavit vlastní portfolio, kde vyplnili svoje zájmy, které pak museli nějak doložit. Například pokud napsali, že trénují fotbal, museli přiložit potvrzení od trenéra. Součástí přijímacích zkoušek byla také standardně státní přijímací zkouška z českého jazyka a matematiky.
Alternativní třída gymnázia Na Zatlance
|
Na školu bylo přijato 32 studentů ze 75 přihlášených uchazečů. I kvůli vysokému zájmu chce škola v projektu pokračovat,. Plánuje, že v každém ročníku budou otevřeny tři normální třídy a jedna alternativní.
Šlehofer zdůrazňuje, že otevření alternativní výuky není vzpourou učitelů, kteří se ze dne na den rozhodli, že budou učit jinak. Radí jim odborníci a nechají si také pravidelně vypracovat výzkumnou zprávu, aby věděli, co mají případně dělat jinak. „Chtěli jsme dát dětem možnost, aby se nemusely drtit a odnesly si ze školy co nejvíc. Uvědomujeme si ale, že tato výuka není pro všechny,“ říká Šlehofer.
Jeho slova potvrzuje student prvního ročníku gymnázia Štěpán. „O ALTu jsem uvažoval, ale nakonec jsem rád, že jsem v normální třídě. Styl výuky v ALTu by mně nevyhovoval. Mám raději klasickou výuku s výkladem učitelů a průběžné testy, než výuku formou prezentací. Asi bych si nezvykl na to, že se několik týdnů jen vyučuje a zkoušky se pak nahromadí v jeden termín,“ řekl.
„Myslíme si, že děti jsou různé a potřebují různé způsoby vzdělávání. Pro některé je vhodný klasický způsob, kdy před nimi stojí někdo, kdo frontálně vysvětluje výuku, jiné potřebují víc interakcí, diskusí. Právě pro tyto děti je náš program,“ uvedl Šlehofer.
Alternativní školy na vzestupu
Alternativní školy jsou v České republice na vzestupu, liší se především přístupem učitele k žákovi. „V současné době hledají v gymnáziích učitelé způsob, jak modernizovat výuku a přizpůsobit ji potřebám žákům i novým podmínkám měnícího se světa. Nejde o alternativní výuku, spíše o modernizaci a inovaci, hledání nových cest a způsobů učení. Obsah zůstává stejný,“ potvrzuje náměstkyně sekce pro všeobecné vzdělávání Národního ústavu pro vzdělávání Helena Marinková.
Ministerstvo školství počet alternativních škol neeviduje, protože školy alternativní způsob výuky nemusí hlásit. Stejně jako běžné školy se totiž musí řídit rámcově vzdělávacím programem, který stanovuje cíle a výstupy, kterých musí žák ve výuce dosáhnout.
„Školy si podle tohoto rámcové vzdělávacího programu vytváří své vlastní školní vzdělávací programy, ve kterých si stanoví metody a postupy, jakými povinných cílů a výstupů dosáhnou. Zde je prostor pro možnosti alternativních způsobů výuky,“ vysvětlila mluvčí ministerstva školství Jarmila Balážová.
Na alternativní střední školy navíc bude mířit čím dál tím víc dětí, které podobnou výuku zakusily již na základních školách.
„Společnost, ve které žijeme, se proměňuje. Potřeby jsou jiné než před padesáti lety a myslíme si, že školství by mělo hledat cesty, jak tomu vyjít vstříc,“ uzavřel Šlehofer.
 |
