Je 11. srpen 1936. Berlínský olympijský amfiteátr bouří. Olympijské hry v Německu mají být triumfální přehlídkou nacistické nadřazenosti a neporazitelnosti árijské rasy. A náhle se objevuje malý pajdavý mužíček, který všem „nadlidem“ vytře zrak. Tím mužem je Alois Hudec. Rodák z Račic na Vyškovsku má přezdívku Padavka. Publikum mu nepřeje. Je to Slovan. A ještě malého vzrůstu. Třebaže se ho zaujatí rozhodčí snaží při gymnastické sestavě na kruzích znevýhodnit, drobný gymnasta zvolí drtivou taktiku.
„Všechny stoje, rozpory a výdrže jsem cvičil přesně, v klidu a držel dvakrát tak dlouho, aby rozhodčí neměli důvod ke srážce bodů,“ vzpomíná později. To už je olympijským vítězem, po jehož triumfální sestavě Adolf Hitler znechuceně odchází. Ostatní sportovci pak „na bedně“ hajlují. Hudec ne. Jako nikdo z československé reprezentace.
Stál celý den u soustruhu ve Zbrojovce, a když pískli konec směny, tak se převlékl a šel do Sokola Brno 1 trénovat.
