Domácnost sdílí se svojí matkou. Nějaký čas pracoval na dohodu o provedení práce, avšak nyní má invalidní důchod a žije z dávek důchodového pojištění. Řeč je o šestatřicetiletém muži, který se nyní po svém otci domáhá placení alimentů u Městského soudu v Brně.
Svůj nárok zdůvodňuje tím, že si kvůli špatnému zdraví není schopen obstarat prostředky na obživu vlastní prací, přiznanou má však invaliditu pouze prvního stupně. „Lze odhadovat, že ve věci bude nařízeno ještě jedno až dvě jednání, na prvním stupni by tedy mohlo být rozhodnuto do půl roku až roku,“ přiblížila mluvčí soudu Petra Hovorková.
Jak soud rozhodne, nelze dopředu předjímat. Ministerstvo spravedlnosti však poukazuje na skutečnost, že zákon nestanovuje přesnou věkovou hranici, kdy vyživovací povinnost končí. „Právně je pouze stanoveno, že trvá do doby, než je dítě schopno se samo živit,“ přiblížil mluvčí resortu Jakub Říman.
Tato právní úprava pak v některých kauzách vede až k situacím, že rodiče skutečně platí i na potomky ve značně pokročilém věku. Redakce iDNES.cz ví například o případu placení alimentů na třiatřicetiletého muže. S verdiktem, kterým soud jeho nárok na výživné uznal jako důvodný, se však otec doposud nedokázal ztotožnit a mluví o zneužívání podpory.
„Matka používá dnes více než třicetiletého syna jako nástroj pro výživné. Má maturitu, studoval vysokou a potom si začal stěžovat, že nedokáže pracovat, matka mu vlastně nedovolí rozvinutí vlastního života, mám soudní spisy za třicet let,“ posteskl si iDNES.cz povinný otec Jan V.
Pokud má dost z dávek, rodič platit nemusí
Soudce Okresního soudu ve Vsetíně Pavel Kotrady připouští, že soudy mohou přiznat výživné i nestudujícím starším 26 let, jde však o specifické případy. Aby totiž justice uznala, že dítě není vůbec schopné pracovat, musí být obvykle plně invalidní, ať už vlivem tělesného či duševního onemocnění.
Mají peníze, ale na své děti neplatí a vymýšlejí kličky, říká právnička |
„V takovém případě rodiče mají vyživovací povinnost po celou dobu potomkova života. Vzat do úvahy však musí být příjem z invalidního důchodu a případné jiné dávky, třeba příspěvek na péči. Pokud tyto příjmy dítě zabezpečí, vyživovací povinnost rodičů obecně dána nebude,“ vysvětlil soudce ustálený způsob rozhodování.
Ve své praxi se vsetínský soudce s podobným případem doposud nesetkal. „Vždy šlo o studující zletilé dítě, u něhož byla dovozena vyživovací povinnost rodičů k němu, nikdy ne o nestudující. Pokud dítě nestuduje, nedovedu si až na odůvodněné výjimky představit, že by ji k němu po nabytí zletilosti rodiče měli,“ podotkl Kotrady.
Dodal také, že někteří zletilí navíc při studiu podnikají či mají pravidelné brigády, které jim mnohdy generují vyšší příjem, než mají jejich rodiče.
I skladník může číst Vergilia v originále
Ministerstvo spravedlnosti odmítá, že by stávající právní úprava byla snadno zneužitelná a nemohoucnost snadno fingovatelná, čímž pádem by vyživovací povinnost někdy třeba dopadala na rodiče i v případě, kdy dítě dostuduje, je dlouhodobě nezaměstnané a nesnaží se získat práci.
Není cílem umožnit dítěti 20 let nicnedělání, odmítl soud vysoké alimenty |
„Soudy by však měly vzít v úvahu případy, kdy zletilý opětovně zahajuje studia na škole, při kterých ale nedochází ke zvyšování kvalifikace, tedy neustále mění obory,“ doplnil Jakub Říman.
K této problematice se před časem v jednom ze svých nálezů vyjádřil Ústavní soud (ÚS). V odůvodnění nálezu mimo jiné použil i rčení z filmu Marečku, podejte mi pero, podle něhož „i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále“.
„Vzdělání může být i hodnotou samo o sobě. Příkladem buď dálkové studium ženy v domácnosti, kterým obohacuje úroveň duchovního bytí, jak svoji, tak svých dětí. Odlišná je však otázka, zda se i na takovéto ‚studium pro studium’ vztahuje zákonná a soudně vymahatelná vyživovací povinnost rodičů. Ústavní soud zastává názor, že nikoliv,“ připomněla mluvčí ÚS Miroslava Sedláčková.
Před Vánocemi přibývá žádostí o pomoc s vymáháním
České soudy každoročně posuzují tři až čtyři tisíce žádostí zletilých o přiznání alimentů, loni soudy přes 230 žádostí zamítly, nejvíc případů skončilo smírem (rodiče se na částce dohodli - pozn. red.). Napříč zemí dostávají rodiče alimenty na půl milionu dětí, skoro 39 procent rodičů je dlouhodobě neplatí.
Že případy vyživovaných třicátníků existují, připouští i Denisa Vopinková z Asociace neúplných rodin, která rodičům ve finanční tísni pomáhá dlužné alimenty vymáhat skrze program Vaše výživné. „Mohou to být například lidé, kteří jsou prokazatelně nezaměstnatelní. Žádný takový klient se na nás sice zatím neobrátil, obecně se však tyto případy vyskytují,“ potvrdila poradkyně.
Měsíčně se na ně s žádostí o pomoc obrátí asi 450 až 500 klientů a v čase blížících se Vánoc podle jejích slov poptávek přibývá. „Z naší databáze 15 tisíc klientek vyplývá, že soudem nařízené hrazení výživného má nadpoloviční většina. Všichni tito dlužníci svoji povinnost ať už částečně nebo úplně neplní. Ve vězení je 1 700 z nich,“ doplnila Vopinková.
Alimenty dostávají rodiče na půl milionu dětí, z toho skoro 39 procent rodičů je dlouhodobě neplatí.
Neplacení výživného je jedním z nejčastějších trestných činů, neplatič může skončit za mřížemi až na dva roky. U pracujících vězňů sice putuje na alimenty skoro třetina platu, ne vždy to však stačí na pokrytí výživného v plné výši.
Ostatním trestancům pak zpravidla jen nabíhá dluh, proto rezort spravedlnosti na jaře v rozsáhlé analýze navrhl částečnou dekriminalizaci neplatičů a upřednostňování jiných trestů. Jako efektivní páka se prozatím osvědčilo například odebírání řidičských průkazů.
