Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvK čemu Česko potřebuje vládního zmocněnce pro AI?
Těch důvodů je celá řada. Všichni cítíme – čteme to v médiích a slyšíme kolem sebe – že umělá inteligence je technologie, která hýbe světem. Nejen ekonomikou a hospodářstvím, ale i společností. A může rozhodnout o tom, jak budou jednotlivé země v budoucnu úspěšné. Proto je důležité, abychom i my – jako Česko – byli na tomto poli silným hráčem. Je dobře, že vláda jmenovala vládního zmocněnce. Navázala tím na funkci, která vznikla už loni. A vidíme, že podobně postupuje spousta zemí: mají speciálně dedikovaného člověka, který se věnuje umělé inteligenci. V tomto ohledu je to podle mě nezbytné.
A co vlastně budete dělat?
Za čtyři roky funkčního období této vlády bych byl rád, kdyby Česko bylo vnímáno jako lídr v oblasti umělé inteligence. Můžeme to konkretizovat: chtěli bychom být jedničkou ve střední Evropě, být mezi lídry v rámci Evropy a být takto vnímáni i globálně. Znamenalo by to výrazný posun v adopci umělé inteligence – abychom se s technologií seznámili a skutečně ji využívali v práci i v soukromí. Ať už ze strany firem a soukromého sektoru, nebo ze strany státu. S tím souvisí kroky: vychovávat talenty, lákat je ze zahraničí, produkovat skvělé startupy a špičkové výzkumné výsledky. Když za čtyři roky budeme vnímáni jako lídr v AI, budu spokojen.
Vicepremiér Karel Havlíček mluví o konkrétních produktech pro občany. Co to tedy má být v praxi? Je reálnější začít ve zdravotnictví, dopravě, komunikaci s úřady?
Je dobré si uvědomit, že umělá inteligence se dotýká všech oborů lidské činnosti – to je mantra, kterou opakuji už několik let. Takže není nutné vybírat si jeden nebo dva obory. Musíme s ní pracovat napříč společností. Pokud jde o stát, prakticky neexistuje ministerstvo, které by si mohlo říct: „Nás se to netýká.“ Současně jsou oblasti, kde nasazení AI může přinést skvělé výsledky a výrazně zefektivnit fungování úřadů. Určitě se budeme bavit o tom, že jednou z priorit bude AI ve zdravotnictví – ale nebude to jediná oblast.
Budete tedy na fungování institucí aplikovat stávající jazykové modely? Co konkrétně budete používat?
Umělá inteligence nejsou jen jazykové modely, i když ty jsou často první viditelný krok. Úředníci mohou začít používat ChatGPT, Gemini a podobné nástroje – v jejich případě spíš interní či bezpečné varianty. To je ale spíš o osobní efektivitě: příprava podkladů, e-mailů, dopisů, rešerší a podobně. Vedle toho se AI bude nasazovat do jednotlivých procesů tak, aby se zefektivnil chod úřadů a zároveň se zkvalitnily služby směrem k občanům. Abych nemluvil abstraktně: už dnes existují projekty, kde se to projevuje třeba tím, že vznikají chatboti, kteří občanům pomáhají orientovat se v dokumentaci, v procesech – zjednoduší porozumění tomu, co úřad říká a dělá, nebo obslouží konkrétní službu.
Příklad: portál Jenda na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Tam už je AI, která službu zpříjemňuje, zkvalitňuje a zefektivňuje. Můj úkol bude udělat revizi, co kde na úřadech běží, začít to koordinovat a tlačit na úřady, které jsou pozadu. A hlavně vytvořit místo, kde se bude koncentrovat know-how: jak projekty nasazovat, jak je řídit, jak sdílet zkušenosti. Pokud nasadíme technologii na jednom úřadě, nemusíme na druhém znovu vymýšlet vše od začátku – mnoho věcí lze převzít.
Zmínil jste MPSV. Kde dál?
Zajímavé věci se dějí i na ministerstvu financí, ve zdravotnictví nebo na ministerstvu pro místní rozvoj. Těch aktivit je celá řada. A ještě bych doplnil jednu věc, která není vždycky všem známá: umělá inteligence je technologie, kterou používáme už řadu let. Je „skrytá“ třeba ve Face ID při odemykání telefonu, v navigaci v autě, ve streamovacích službách typu Netflix nebo ve Spotify. Používáme ji dlouho, jen si to často neuvědomujeme. Podobně je to i ve veřejné správě: AI může být jen část procesu nebo technologie, která podporuje službu – nemusí být vždycky úplně viditelná.
Agenda AI teď spadá přímo pod premiéra. Jak to bude fungovat?
Je to tak. Pan premiér má jako prioritu digitalizaci, proto mu budu reportovat. On bude na jednotlivé projekty dohlížet. Je skvělé, že umělá inteligence má takhle silné zastání. Pro mě bude důležitá i spolupráce s vicepremiérem a ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem. Myslím, že oba – i s panem premiérem – na to téma kladou velký důraz. Beru to jako příslib, že se Česko v téhle oblasti bude rychle posouvat dopředu.
Jak často se setkáváte s panem premiérem?
Byl jsem jmenován minulý týden, takže setkání zatím nebylo tolik.
Takže to bude třeba jednou za čtrnáct dní?
Předpokládám, že budou pravidelné schůzky, kde budeme tyhle věci řešit. Existuje k tomu infrastruktura – Rada vlády pro informační společnost a další mechanismy. Takže spolupráce bude intenzivní.
Sedíte ve Strakovce?
Ne. Moje zázemí bude na ministerstvu průmyslu a obchodu. Ale na Strakovku to není daleko.
Asi víte, proč se ptám na Andreje Babiše. On nepůsobí jako člověk, který by osobně používal všemožné moderní technologie. Ukázal jste mu už, jak AI funguje?
Na tohle nedošlo. A z mého pohledu je vlastně jedno, jak to pan premiér používá, nebo nepoužívá osobně. Důležitý je signál, který vysílá: že umělá inteligence je technologie, na které budeme stavět, a že státní správa nesmí být výjimkou. To je pro mě naprosto dostatečné.
Česko se léta hlásí k ambici dohnat digitální lídry, ale v indexech typu DESI jsme pořád spíš ve středu pole. Kdy poskočíme? A jak si stojíme oproti Německu, Polsku, Maďarsku, Slovensku, Rakousku?
Určitě víme, že máme spoustu práce před sebou. Na druhou stranu se není potřeba pořád jen bičovat. Například v eGovernmentu jsme na tom v porovnání s Německem určitě lépe. Takže bych ani přehnaně nechválil, ani přehnaně nekritizoval. Je jasné, že musíme udělat spoustu věcí, vláda se k tomu zavázala a já budu rád, když k tomu budu moct přispět.
Potřebujeme vlastní české jazykové modely?
Ptáte se velmi dobře, tuhle otázku slýchám často. Dá se to zobecnit: jestli má Česko investovat do vlastního výzkumu v oblasti AI, myslím si, že určitě ano.
Jiní experti říkají, že to není jisté, že se to musí spočítat. Vy rovnou odvážně říkáte, že ano…
Obecně potřebujeme vlastní AI experty a vlastní výzkum. Co asi říkají ostatní, je otázka, jestli máme budovat vlastní „ChatGPT“. A tam bych řekl, že to už asi ani neuděláme – ani nemůžeme. Ale to neznamená, že máme zahodit ambice. Navíc se říká, že budoucnost nemusí být jen ve velkých jazykových modelech, které „znají celý internet“. Cesta může být v menších specializovaných modelech – které budou perfektně znát konkrétní oblast, třeba zdravotnictví, nebo konkrétní podobor. A také ve vývoji modelů, které poběží na vlastním zařízení, tedy na počítači nebo telefonu. To už nemusí být „velké“ modely.
Peking i Musk mohou jazykovými modely manipulovat světonázor, varuje AI vizionář |
Tam bychom tedy měli mít ambici mít český model?
Určitě. Zároveň dnes existují open-source modely, které lze vzít a dotrénovat či upravit pro vlastní potřeby. Je docela známé, že z Česka Jan Hajič z Matematicko-fyzikální fakulty UK koordinuje velký evropský projekt OpenEuroLLM. Cílem je vyvinout pro všechny jazyky EU vlastní jazykový model, který bude open-source: kdokoliv ho pak může vzít jako základ a upravit pro své potřeby – stát, nemocnice, obrana, policie, školství. Takže rozhodně nemůžeme rezignovat na ambici jít v AI nějakou vlastní cestou – ne nutně úplně „od nuly“, ale mít vlastní odborníky a vlastní kapacity.
Pořád zmiňujete zdravotnictví. Proč je to taková priorita?
Když se bavíme o AI, vždycky řeknu, že zasahuje do všech oborů. Ale osobně si myslím, že v nejbližší i vzdálenější budoucnosti bude AI mimořádně důležitá ve zdravotnictví a pak ve školství.
Zkusme to rozebrat podrobněji.
Možností využití AI ve zdravotnictví je obrovské množství. Nevyjmenuji všechny, ale už dnes AI pomáhá v diagnostice – třeba nástroje pro čtení rentgenových snímků. Funguje i v chytrých hodinkách, které sledují zdravotní stav a některé věci dopočítávají. Druhá oblast je prevence, třetí hledání léků. Další je pomoc v kontaktu pacient–lékař: na straně pacienta právě v podobě „rádců“, kteří mohou některé cesty k lékaři či na pohotovost ušetřit. Vznikají aplikace, kdy si vyfotíte kožní problém a nástroj vám ho může identifikovat. Samozřejmě to má podmínky: musí existovat certifikace, přiměřená míra jistoty, musí být jasné, zda jde o indikaci nebo o něco, na co se lze spolehnout – a kdy je nutná konzultace lékaře. A pak je tu back office: provoz nemocnic, administrativa, řízení procesů.
A co AI přímo jako pomyslný „lékař“?
Můžeme si představit situaci, kdy přijdete k lékaři, vy něco říkáte jemu, on vám – a technologie poslouchá, zaznamenává klíčové informace, rovnou je zanáší do dokumentace. Zároveň může nabídnout scénáře, co by to mohlo znamenat, připravit možnosti pro léčbu, předpřipravit recepty. To může zásadně ušetřit čas a umožnit lékařům věnovat se víc pacientům.
Jak bude vypadat smysluplné využití AI ve školách? Plánujete třeba plošné proškolování učitelů?
Je to jedna z věcí. Řada aktivit už běží – máme tu spoustu šikovných neziskových organizací. Velmi známá je například AI dětem, která vyvinula kurikulum pro základní a střední školy v oblasti umělé inteligence. Z hlediska státních orgánů se tomu věnuje například Národní pedagogický institut. Já se chci podívat na to, jaké konkrétní plány má ministerstvo školství, protože dopad je napříč celou vzdělávací soustavou. Děti jsou často napřed a učitelé někdy dohánějí to, že žáci už AI dávno používají. Nemusí mít k ruce metodiky a podklady – podpora učitelů je tedy důležitá a určitě se tomu chci věnovat.
Expert vysvětluje, proč Česko nemůže být velmocí v umělé inteligenci |
Jak se stát připravuje na transformaci pracovního trhu v souvislosti s AI?
Trendů, o kterých se mluví, je celá řada. A ne všechny souvisí jen s AI – ale AI v tom hraje zásadní roli. Už teď vidíme dopad do některých oborů, a to i mezi tzv. „bílými límečky“. Náhrada manuální práce roboty nemusí být vždy rychlá – robot je investičně drahý. Ale koupit si licenci ChatGPT a dělat kancelářskou práci – i sofistikovanější – je jednodušší. Dopad to má třeba na právníky, překladatele, designéry a určitě i programátory: velké jazykové modely dnes dokážou velmi dobře programovat. Modely nahrazují práci juniorních pracovníků – lidí, kteří nastupují po škole. To otevírá otázku: jak pak vychovat seniorního pracovníka, když si neprojde juniorní pozicí. Budeme se na to muset připravit.
Myslíte si, že se za čtyři roky dá díky AI ušetřit třeba několik set, nebo dokonce tisíc pracovních míst? Že AI udělá za úředníky to, co dnes dělá člověk?
Záleží na jednotlivých institucích, jak k tomu chtějí přistoupit. Nemyslím si, že v současné době jsme ve fázi, kdy by AI ve velkém nahrazovala pracovníky – ve veřejném ani soukromém sektoru. Samozřejmě: některé pozice v určitém smyslu nahradit může. Obecně se AI bude rozšiřovat v nahrazování rutinních automatizovatelných činností. Pokud to zahýbe s veřejnou správou, může to být dobře. Na druhou stranu může vznikat nedostatek lidí na jiných pozicích. Já to tedy nevnímám tak, že bychom „přicházeli s AI“, aby masově nahrazovala úředníky. Spíš má zefektivnit a zkvalitnit službu občanům. A víme, jaké jsou demografické trendy: v řadě pozic je nedostatek lidí – i tady si můžeme pomoci.
A třeba daňové přiznání: budeme ho za čtyři roky vyplňovat pomocí AI? Dojde to tak daleko?
Spíše bych to upravil: ne že my budeme „pomocí AI“ vyplňovat daňové přiznání, ale ideálně bychom ani neměli vědět, že tam nějaká AI je. Ten systém by měl fungovat tak, že nahrajete podkladové dokumenty, systém si natáhne údaje z registrů, které má k dispozici, a případně se vás přes chatbota zeptá, kde si není jistý: například „nepronajímáte náhodou nemovitost?“ nebo „tady mám nesrovnalost, můžete to upravit?“ To je směr, kam by to mělo mířit. Ale není to jen o AI. Je to o tom, aby stát dokázal propojit datové registry, aby data byla kvalitní a včas, a aby je občan nemusel znovu zadávat. To je spousta práce, která ani s AI souviset nemusí. AI pak může pomoci s částí procesu.
Babišová vláda zdědila projekt AI Gigafactory, zatím bez plánu návratnosti a bez přehledu rizik. Je to podle vás strategicky nutný projekt, nebo varianta, která může skončit jako neobhajitelná?
Finální rozhodnutí je na vládě. Vnímám, že nová vláda se s projektem potřebuje seznámit a vyhodnotit, jestli investice ze státního rozpočtu dává smysl. Existuje řada argumentů, proč by Gigafactory u nás být měla. V tuhle chvíli vzniká podkladová studie, která to dá „na jeden papír“. Pak se rozhodne na základě argumentů, rizik a toho, zda je investice ze strany státu výhodná.
Bude jednou soudit umělá inteligence? Soudce varuje před etickými otázkami |
Kdy budeme znát výsledek?
Myslím, že v nejbližších týdnech a měsících. Připravuje se soutěž ze strany Evropské komise. Bylo předkolo, do kterého jsme se přihlásili, ale brzy by měla být soutěž vypsána – a tam už bude potřeba dát závazek ze strany státu. Takže to není otázka, která by se měla táhnout dlouho. Věnujeme se tomu intenzivně.
A měli bychom do toho jít s Poláky?
Vazba na Polsko je podle mě naprosto logická. Těchto projektů má být v Evropě pět. Velcí hráči jako Francie a Německo si je budou chtít „uzmout“ pro sebe. Proto se formují silná konsorcia – třeba Skandinávie a další regiony. Můj předchůdce navrhl dobrou strategii spojit se s Poláky a vyslat do Bruselu signál, že AI Gigafactory pro region střední a východní Evropy dává smysl. A signály z Bruselu podle mě naznačují, že právě tohle může naši šanci výrazně zvýšit.
Abychom tomu rozuměli: co to vlastně pro nás bude znamenat? Jaké konkrétní výhody by to přineslo?
Pojem „gigafactory“ se používá v různých kontextech – třeba i pro výrobu baterií. V případě AI Gigafactory si můžeme představit obrovské výpočetní a datové centrum, které umožní trénovat nové modely. Pokud bychom chtěli modely pro potřeby státu, obrany, zdravotnictví, musíte je natrénovat – a k tomu takové centrum slouží. Ale nejen k tomu: slouží i k provozu. Když pošlete dotaz na ChatGPT, někde se musí vygenerovat odpověď – a to stojí výpočetní výkon. Čím víc dotazů, tím větší potřeba výpočetní kapacity. Další důležitá věc: zhruba 65 % investice dává soukromý investor, stát investuje asi 17,5 % a dalších 17,5 % EU. Debata se tedy vede o tom, jestli je investice státu výhodná a zda si stát dokáže zajistit správné využití – například pro výzkum.
Jakou pozici bude Česko zastávat při aplikaci evropského AI Actu?
Mám radost, že se vláda ve svém programovém prohlášení přihlásila k aktivní roli při utváření evropské digitální legislativy. Je na co navázat: loni byla úspěšná česká snaha AI Act zjednodušit, případně odložit některé části, dokud nebude jasné, jak přesně se budou aplikovat. Myslím, že ten směr bychom měli držet. Pomáhá to i budování značky Česka jako země, která se o AI stará, AI rozvíjí a dokáže věci prosadit i na evropské úrovni.
Kde jste na škále: volnost, nebo větší regulace? Jakým směrem by měla jít EU?
Někde uprostřed. Nemyslím si, že by měla panovat anarchie. Vidíme to na sociálních sítích: řada hlasů dnes říká, že kdybychom tušili, co způsobí, regulovali bychom je od začátku. Takže debata, že AI není potřeba regulovat, je podle mě už za námi. Zároveň jde o to, aby regulace byla co nejrozumnější a umožňovala rozvoj technologie, ale upozorňovala i na rizika.
Podívejme se na deepfakes: máme problém rozeznat, co je pravda a co je vymyšlené…
V tomhle nám bohužel žádná regulace sama o sobě nepomůže. Berte to jako jakoukoliv jinou technologii, která je zneužitelná. Když si koupíte nůž, někdo vás s ním může pořezat nebo zabít – ale to neznamená, že přestaneme vyrábět nože. A není odpovědností výrobců nožů, když je někdo zneužije. Pokud někdo AI zneužije ke špatným účelům, nemusíme nutně vymýšlet úplně speciální legislativu jen kvůli tomu. Potřebujeme ale pravidla pro oblasti, kde AI chceme využívat pro dobré cíle – aby fungovala správně, transparentně a bezpečně.
