Dlouhodobě se zabýváte extrémními poruchami lidského chování, napsal jste mimo jiné i poutavé knihy Psychologie sériových vrahů a Psychologie masových vrahů. Z krátkého výčtu mi přijde, že nejčastějším motivem v těchto případech je sexuální pud. Mýlím se?
Když hovoříme o těch sériových, pak se nemýlíte. V odborných publikacích se uvádí, že celosvětově zhruba šedesát procent pachatelů podobných skutků je motivováno sexuálně. Další motivací bývá zisk. U nás typicky například případ manželů Stodolových (sérioví vrazi, kteří v letech 2001 a 2002 zavraždili a oloupili osm seniorů, celkem se dopustili 17 závažných trestných činů, za něž byli oba odsouzeni na doživotí – pozn. red.).
U těch masových vrahů (vraždy spáchané na více lidech najednou a na jednom místě – pozn. red.) bývá motivace značně rozdílná. Poměrně často mají pocit, že jsou společností či někým konkrétním šikanováni, přehlíženi a podobně. Jde u nich o jinou vývojovou linii ke spáchání podobného skutku, o jinou diagnózu a poruchy osobnosti. Navíc je komplikované také to, že svoje zaběhnuté chování změní třeba i jen několik měsíců před činem. Prostě u nich nemusí blikat nějaký alarm.
Dost možná vraždil proto, že se chtěl dostat zpátky do vězení. Když ještě přišel o práci, těch stresujících stimulů mohlo být příliš mnoho a mohly ho dovést k závěru, že ve vězení je mu vlastně lépe.