"Člověk z BIS, tedy ze služby pracující v režimu utajení, by se neměl takto veřejně profilovat," vyčetl mu šéf parlamentní komise pro kontrolu BIS Jan Klas.
Hučín veřejně hovořil o spiknutí postkomunistických levicových sil, o propojení krajní levice a státní správy, útočil i na své nadřízené v civilní kontrarozvědce.
Když ho policie minulý týden po čtrnácti hodinách domovní prohlídky odváděla z jeho domu v Přerově, zvedl ruce v poutech nad hlavu na znamení, že boj proti komunismu pro něj neskončil.
V roce 1971 si tehdy devatenáctiletý Hučín šel do přerovské restaurace Komuna koupit kofolu. Měl dlouhé vlasy a tričko s anglickým nápisem. Vhospodě oslavovali komunisté a milicionáři a byla tuhá normalizace.
"Vrhli se na mě a nutili mě, abych jim poklonkoval. Zatáhli mě na toaletu a rozbili mi hlavu o záchod," vzpomínal. Soud ho potrestal, protože prý narušil schůzi. "Tehdy jsem si uvědomil, že jde o to, jestli skloním hlavu, nebo se režimu postavím," řekl.
Odmítl vstoupit do SSM, musel odejít ze školy, pracoval v pohřebnictví či ve slévárně. Nejprve slovy a poté i pomocí letáků, dýmovnic a výbušných směsí začal proti komunismu bojovat. "Likvidovali jsme komunistické symboly, hesla a transparenty."
V sedmdesátých letech Hučína a jeho spolubojovníka Vlastimila Švédu poslal soud za nedovolené ozbrojování na devět měsíců za mříže. V roce 1983 před Vánocemi byl zatčen znovu. U domku agenta StB Antonína Mikeše totiž zorganizoval výbuch. Vyfasoval dva a půl roku kriminálu, které si odseděl v Minkovicích.
"V den, kdy mi zemřel otec, mi StB přidala ještě dva roky ochranného dohledu," hořce dodával. Zatímco těsně po listopadu 1989 ostatní oslavovali vítězství, Hučín sbíral informace. "Věděl jsem, že komunisté ničí archivy a milicionáři ukrývají zbraně. Muselo se jednat rychle," svěřil se jednou.
Přiznal dokonce, že v podstatě přepadl auto, které převáželo dokumenty z okresního výboru KSČ v Přerově, a část archivu zabavil. Stal se šéfem Občanské komise v Přerově a dostal se k dalším materiálům. KPV ho doporučila ke kontrarozvědce, kde se zabýval monitorováním levicového extremismu.
"Informace, které dokázal získat, byly skutečně dobré," řekl o Hučínovi jeden z jeho nadřízených z poloviny devadesátých let. Soudy však Hučína odmítly rehabilitovat a jeho pozice v BIS byla ohrožena. A přišla série přerovských výbuchů. Hučínovu minulost navíc využívali jeho odpůrci a krajní levice.
List Nové Bruntálsko, za kterým stojí bývalý agent StB Ludvík Zifčák, často psal, že teroristé nemají v BIS co dělat. Domovní prohlídka z minulého týdne nakonec Hučína přivedla do vazby. Na seznamu zabavených věcí jsou zbraně, munice, výbušniny a tajné dokumenty civilní kontrarozvědky.
"Vypověděl, že část nalezených věcí patří jemu, část rodinným příslušníkům," potvrdila soudkyně Emilie Richterová. Tím však ohrozil své blízké, neboť mohou být stíháni s ním.
Přišlo navíc svědectví kolegy z disentu Vlastimila Švédy. Ten do policejních protokolů potvrdil, že i v devadesátých letech vyráběl pro Hučína výbušniny. "Hučín mě chce zlikvidovat. Poradil mé manželce, aby na mě podala oznámení. Jsme teď bohužel nepřátelé," řekl Lidovým novinám.
"S výbuchy po listopadu nemám nic společného," tvrdí Hučín. Detektivové z Útvaru pro boj s organizovaným zločinem, kteří ho několik měsíců sledovali, však mluví o Hučínově vypjaté zaujatosti. "Je chorobně ctižádostivý. Doma měl stohy nejrůznějších výstřižků o sobě," uvedl jeden z nich.
Hučínovi ještě nedávno důvěřovala BIS a před rokem a půl i policie, když pracoval v týmu Výbuch, který přerovské exploze vyšetřoval. Nikdo tehdy nevěřil, že by mohl dělat něco protizákonného.
"Řekl nám, vydržte, zažili jsme horší věci," hájí Hučína jeho rodina. V televizi jednou řekl, že se za totality rozhodl chovat papouška: "Může se dožít až sta let, takže počká, i když mě zavřou nadlouho." Dnes Hučínovi hrozí maximálně tři roky.
 Policie zatkla 7. března bývalého příslušníka BIS Vladimíra Hučína (na archivním snímku ze 4. prosince 2000), který byl před dvěma týdny propuštěn ze služby kvůli tomu, že odmítl odkrýt síť svých spolupracovníků. |
