Osmadvacetiletý Džavád utekl se svými rodiči z Kábulu ve svých sedmnácti letech. Jeho rodina nyní žije v Německu. Džavád před třemi dny vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého.
Se svými krajany bojoval proti fanatickému režimu ve své rodné zemi po svém. V České republice založil před dvěma lety nezávislou asociaci Ariana a internetovou stránku, která měla upozornit na afghánské problémy a na hrůzu Talibanu. Ke sdružení se postupně přidávali Afghánci z České republiky i zahraničí. Tehdy si student posteskl, že o jeho rodnou zemi a problémy tamních lidí nemá nikdo zájem.
Způsob boje proti Talibanu se změnil po teroristickém útoku na USA. Studenti z Afghánistánu už nejsou se svými problémy sami. Přesto nyní paradoxně mnozí lidé nečiní rozdíl mezi Afghánci.
"Ve škole, v nemocnici, všichni se mě ptají jen na Taliban. Všichni si myslí, že tam bydlí samí teroristé a bojovníci. Žádný rozumný Afghánec přitom činy Talibanu neschvaluje. Náboženství nemá s tímhle nic společného," vypráví plynulou češtinou Džavád Parvíz.
Podle něho přitom mnoho lidí v jeho rodné zemi o útoku na USA, který rozhodně odsuzuje, ani netuší. "V naší zemi jsou zakázána rádia, televize. Lidé vědí, že jim hrozí ze strany USA útok, ale netuší proč," míní.
Ve vzpomínkách na svou zemi, kde se skrývá terorista Usáma bin Ládin, si vybavuje pouze válkou zbídačený stát. Krajinu protkanou nesčetnými horami, bunkry a podzemními chodbami. "Vypráví se, že lidé v nich zmizí a mohou se v podzemí pohybovat i několik desítek kilometrů. Vždyť větší část Afghánistánu je pokryta horami. Právě v nich jsou vybudovány nesčetné bunkry."
Náhlá pozornost světa o jednu z nejchudších zemí přinesla Parvízovi ještě jednu věc. Ačkoliv svou zemi, jejímž je stále občanem, již 11 let na vlastní oči neviděl, může ji alespoň konečně spatřit v médiích.
Bedlivě například sledoval nedávný dokument o Afghánistánu v České televizi. Měl z toho husí kůži. "Kábul, kde jsem žil 17 let, jsem na záběrech nepoznal. Totálně se změnil. K horšímu," dodává.
