Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch ve středu večer uvedl, že přítomnost otců u porodu bude od čtvrtka opět povolena. „Shodli jsme se s odborníky, že je to za stávající situace a při dodržení určitých opatření možné. Otec musí mít roušku, teplotu nižší než 37 °C a porod proběhne v samostatném pokoji. Jsem za všechny rodiče moc rád,“ napsal na Twitteru.
Rozhovor vznikal v době, kdy zákaz přítomnosti blízkých osob u porodu ještě platil.
Ombudsman Stanislav Křeček nedávno pronesl, že přítomnost otce u porodu není základní lidské právo, ale je to jen možnost. Co na jeho výrok jako právnička říkáte?
S veškerou úctou, které jsem vůči panu Křečkovi schopna, musím souhlasit s jeho postojem prezentovaným již během kandidatury, tedy že k lidským právům nemá co říci. Svými výroky se jen zařadil do dlouhé fronty mužů, kteří poučují ženy o tom, jak mají rodit a co mají u porodu prožívat.
Ombudsman vzal své zástupkyni agendu otců u porodu. Šetřit to nebudu, řekl |
Je podle vás přítomnost blízké osoby u porodu základním lidským právem?
Je výrazem základního lidského práva na ochranu rodinného a soukromého života a práva na život a zdraví, neboť přítomnost blízké osoby má zásadní vliv na průběh a výsledek porodu. Je třeba poukázat na to, že jde o právo ženy na doprovod. Právo otce být u porodu má jinou povahu i intenzitu, ačkoli se obsahově prolínají. Zásah do práva ženy na volbu okolností porodu může vést i k projevům nelidského a ponižujícího zacházení. V porodnickém systému jsme nyní svědky toho, jak je lidskoprávní ochrana křehká, pokud není dostatečně v lidech zvnitřněná, a jak právo může rychle padnout a nastoupí destrukce, libovůle a násilí.
Takže ani vzhledem k současné situaci nepovažujete zákaz blízké osoby na porodním sále za přiměřený?
Z mého pohledu se jedná o nepřiměřený, neproporcionální a krutý zásah, který je v rozporu i se všemi současnými odbornými doporučeními v souvislosti s pandemickou situací. Jak WHO (Světová zdravotnická organizace, pozn.red.), tak mezinárodní organizace porodních asistentek a porodníků zdůrazňují, že ženy mají mít u sebe osobu blízkou a že je to jednoznačným přínosem, benefity výrazně převažují minimální rizika. Současně také apelují na vlády, aby zajistily v této době ženám maximální bezpečí, respekt a dodržování jejich práv při porodu. Česká republika se vydala opačnou cestou a je třeba ještě poukázat na to, že restrikce není ani nijak odůvodněná, což je také postup v rozporu s ústavními pravidly.
Zákaz otců u porodu
|
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch zákaz zdůvodnil tak, že vyšel vstříc žádostem některých porodnic.
Nehledal jiné, mírnější cesty, jak zajistit bezpečí všech, potřeby rodících žen a dětí pak pominul zcela. Nepoměřoval všechna práva, která jsou ve hře, ani se neřídil odbornými doporučeními. Nátlak navíc učinily porodnice, které přítomnosti doprovodu kladou překážky i v nepandemických dobách. Sama mám několik klientek, které se s porodnicí soudí, neboť jim byla přítomnost partnera u porodu znemožněna.
Někteří odborníci ale argumentují tím, že se snaží chránit nemocniční personál. Chápete i jejich důvody?
Všichni jsme nyní konfrontováni s vlastními obavami o zdraví a život a jeho kvalitu, nás i našich blízkých, často i s obavami ze smrti. Zdravotníci a všechny profese, které poskytují služby lidem a dotýkají se jejich osudů, mají tyto obavy znásobeny ještě jejich strachem. Nesou tak skutečně velkou zátěž, pro kterou mám úplné pochopení. Porodnické násilí ovšem není možné legitimizovat strachem zdravotníka, s tím empatii projevit nemohu.
Jsou ale i porodnice, které se rodičkám snaží i v této době vyjít co nejvíce vstříc.
Ano, jsou i cenné příklady dobré praxe. Je řada jednotlivců uvnitř systému, kteří se snaží zaběhnuté pořádky aktivně měnit. Je jím například přednosta Fakultní nemocnice v Ostravě Ondřej Šimetka, který byl jedním z prvních, kdo u nás odmítl separaci dětí a podpořil nepřetržitý kontakt ženy se svým dítětem po porodu. A i v této nevšední situaci od počátku zohledňuje potřeby a bezpečí rodících žen, poukazuje na význam a smysluplnost blízké osoby u porodu a kvalifikovaně informuje o míře rizik různých možností. Současně nabízí řešení, jak zajistit bezpečí všech přítomných osob.
Porodnice porušují práva žen
Hovořila jste o násilí na ženách v porodnicích. Jak ho definujete?
Je to termín, který v sobě zahrnuje poměrně širokou škálu špatného zacházení se ženami během poskytování porodnických služeb. Jde o zacházení, které ženám způsobuje fyzickou i psychickou bolest, často s dlouhodobými či trvalými následky. Psychologové o porodních zraněních hovoří i jako o transgeneračních traumatech, tedy se přenášejí dál. Takové jednání má různou intenzitu. Může jít o manipulaci zdravotníků k jimi preferované volbě. Například ženě říkají: „Maminko, teď miminko odneseme, abyste si odpočinula.“ Nebo nerespektují volby ženy a neposkytnou informace, což ženu připraví o kontrolu. Může jít dokonce o podoby hrubého násilí, jako je mrzačení pohlavních orgánů – o nedobrovolnou sterilizaci či nástřih.
Opravdu k němu i v dnešní době dochází?
Poslední dny se prakticky nezabývám ničím jiným než stížnostmi žen na to, jak je s nimi v porodnicích zacházeno, jak masivně jsou porušována jejich práva. Dochází například k násilnému držení na zádech, přivazování nohou, nástřihům proti vůli žen nebo systémové separaci dětí. Některé porodnice si současnou situaci vyložily jako bianko šek pro svévoli a zneužívají své moci nad tím, že rodící žena je prakticky bezbranná a bez blízké osoby, které důvěřuje. Největším problémem je stále separace dětí, někde i mnohahodinová. Vzít ženě, která právě porodila, její dítě, je násilí v čisté podobě. Nemá jediný zdravotní benefit a představuje zásadní riziko pro psychické i fyzické zdraví obou. Navíc v aktuální epidemiologické situaci je dítě ještě vystaveno riziku nákazy od personálu.
Adéla Hořejší
|
Na vás jako advokátku se obrací hlavně ty ženy, které byly u porodu s něčím nespokojené. Je tedy podle vás násilí na ženách v porodnicích běžným jevem?
Praktiky, které spadají pod definici porodnického násilí, jsou často rutinní normalizovanou součástí porodnické péče, zdravotníci se jich tedy mohou dopouštět i neúmyslně, prostě proto, že se to tak dělá. Zažité zvyklosti je obtížné měnit, ale není to nemožné. Česká republika je pro tuto praxi již mnoho let kritizovaná mezinárodními organizacemi. Zejména na ni soustavně poukazují zprávy OSN, které opakovaně vyzývají stát k nápravě a reformaci celého systému porodnické péče. Rovněž Evropský soud pro lidská práva vyzval stát k úpravě systému tak, aby odpovídal poznatkům vědy a ochraně lidských práv. Ministerstvo zdravotnictví bohužel ponechává tyto apely bez povšimnutí.
V diskuzích jsem četla úvahy některých žen, že než aby rodily v nemocnici bez partnera, zvolí i třeba na poslední chvíli domácí porod. Dokážete popsat, v jaké situaci jsou dnes ženy před porodem?
Těhotné ženy, kterých je u nás téměř sto tisíc, jsou v této chvíli ve skutečně obtížné situaci. Jde o zranitelnou skupinu, která potřebuje ochranu. Navzdory důrazným výzvám mezinárodních odborných i lidskoprávních organizací vůči státům, aby se zaměřily na rodící ženy a dodržování jejich práv v době krize, zůstávají jejich potřeby spíše bagatelizovány a marginalizovány. I náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula řekl, že nerozumí tomu, proč právě příslušné opatření vzbudilo takový rozruch. Nevím, kolik žen je v krizovém štábu vlády, ale zjevně tam výše uvedená optika chybí. Ženy se tak dnes mohou rozhodnout pro porod doma, kde je jejich autonomie zachovaná. Nicméně mnoho žen se doma necítí bezpečně a chtějí mít během porodu přítomného lékaře. Současně tu jsou ženy, které doma rodit nemohou pro zdravotní kontraindikaci. Jsou tedy odkázány na to rodit v porodnici, kde zůstanou samy a v nejistotě.
Porodníci zneužívají svého mocenského postavení
Jakou roli má otec u porodu kromě toho, že působí jako podpora rodičky?
Otec u porodu či osoba blízká má zásadní význam, její role je i sociální a kontrolní. Odpírání přítomnosti osoby blízké rodící ženě je jedním z typických projevů porodnického násilí, jak o něm mluví i zpráva OSN. Rodící žena je již z podstaty svého postavení ve velmi zranitelné pozici. A pokud přijde o ochranu a jistotu bezpečí, tak to nejen komplikuje porod, ale zdravotníci mohou zneužít svého mocenského postavení, k čemuž ihned po vyhlášení příslušného omezení také došlo. Systém, který ani ve standardní situaci není nastaven tak, aby respektoval práva a potřeby rodících žen a dětí, ve chvílích krize agresi spíše prohloubí.
Otec u porodu není lidské právo, říká ombudsman. Ale je, oponují právníci |
Víte o tom, že by byl v nějaké další vyspělé zemi plošný zákaz blízkých osob u porodu?
Nevím o jiné evropské zemi, nejen v tomto držíme smutný unikát. Ono to také odporuje aktuálním vědeckým doporučením pro porodnictví v souvislosti s pandemií. Naopak se rodící ženy často v důsledku nepřítomnosti jejich partnera u porodu potkají s více zdravotníky než běžně, a to ohrožuje na zdraví je. Rolí státu je podle mého chránit zdraví žen a dětí při zachování respektu k jejich právům, nikoli naplňovat potřeby jedné zájmové skupiny, která má snadný přístup na ministerstvo zdravotnictví. V současné situaci také naplno vyhřezl systémový problém českého porodnictví, který je také předmětem mezinárodní kritiky.
Jaký?
Stát brání samostatným porodním asistentkám ve výkonu povolání. Státy s funkčním porodním systémem, jako třeba Dánsko, Německo nebo Švédsko, se mohly opřít o porodní asistentky jako primární poskytovatelky péče, která má navíc individuální a kontinuální charakter. Ženy tedy rodí v porodnici, doma nebo v porodním domě se svou porodní asistentkou a další lidé nejsou potenciální nákaze vystaveni, epidemiologická rizika jsou snížena na minimum. Porodní asistentka pak o ženu a dítě pečuje i během šestinedělí.
