Od roku 2000 našlo domov v zahraničí celkem 585 původně českých dětí, o něž se biologičtí rodiče nechtěli či nemohli postarat, a zároveň se pro ně v Česku nepodařilo nalézt vhodné náhradní rodiče. Statistiky týkající se etnicity dětí neexistují, nicméně podle ředitele Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (UMPOD) Zdeňka Kapitána se v drtivé většině případů jednalo o malé Romy.
Adoptivní rodiče ze zahraničíLetos bylo z Česka do zahraničí adoptováno zatím 13 dětí. Z toho pět do Švédska, po dvou dětech do Dánska, Itálie a Rakouska, jedno dítě do Slovinska a jedno do Španělska. Celkem bylo od roku 2000 adoptováno zahraničními rodinami 585 dětí: 169 do Dánska, 104 do Německa, 101 do Švédska, 85 do Itálie, 44 do Rakouska, 36 do Španělska 28 na Island a další do Francie, Kanady, Slovinska, USA, Švýcarska, USA a na Kypr. |
„Základní zásadou mezinárodní adopce je, že do ní jdou děti, které v České republice nikdo nechce, nenajde se pro ně vhodná rodina. Povětšinou se jedná o tří až čtyřleté romské chlapce. Když to řeknu s nadsázkou a respektem k tomu, že situace je mnohem složitější, tak lidé v Česku obvykle chtějí podle mé statistické zkušenosti adoptovat blonďatou modrookou holčičku, ideálně do tři čtvrtě roku,“ domnívá se Kapitán.
Do evidence UMPOD se tak dostávají děti až poté, co se krajským úřadům minimálně šest měsíců nedaří najít náhradní rodinu v Česku. Následuje důkladný výběr z desítek zahraničních zájemců o adopci.
Čísla zahraničních adopcí se výrazně liší podle pohlaví dítěte. Celkem bylo v uplynulých patnácti letech do ciziny adoptováno 389 chlapců a pouze 196 dívek. Z nejnovějších statistik, které má iDNES.cz k dispozici, vyplývá, že jen během letošního roku zahraniční rodiny přijaly zatím deset chlapců a tři dívky.
Nevěřím na volání krve, říká Kapitán
Nejvíce dětí, celkem 169, v České republice v uplynulých patnácti letech adoptovali Dánové. V posledních pěti letech však převažují náhradní rodiny ze Švédska. Ve statistikách se také frekventovaně objevují adoptivní rodiče z Německa, Itálie či Španělska.
Výběr rodinyZprostředkovat osvojení dítěte z České republiky do ciziny je oprávněn pouze Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (UMPOD). Na základě dokumentace dítěte a žadatelů provede Úřad tzv. matching, čili výběr konkrétních žadatelů pro konkrétní dítě. V případě, že má vybraný žadatel zájem o seznámení se s dítětem, sjedná Úřad termín interakce žadatelů s dítětem. Minimální doba, kterou je žadatel povinen strávit s dítětem při kontaktu, je 7 až 10 dnů. O návštěvě vypracují odborníci zprávu, kterou předají Úřadu. Návrh na předání dítěte do péče osvojitelů před osvojením podávají žadatelé k Městskému soudu v Brně. Po uplynutí šesti měsíců od umístění dítěte v nové rodině v zahraničí a po předložení tří zpráv o situaci dítěte v rodině může rodina podat Úřadu žádost o rozhodnutí o udělení souhlasu s osvojením dítěte do ciziny. |
„V mnoha zemích děti vhodné k osvojení prakticky nejsou. Proto se rodiny z těchto zemí obracejí na státy, kde adopce možná je, včetně nás,“ vysvětluje Kapitán.
Důvody, proč se tyto rodiny rozhodly, pro osvojení dítěte, jsou podle Kapitána většinou podobné jako u zájemců v České republice - jedná se zejména o neplodné páry. Mezi zahraničními žadateli je ovšem i řada těch, které již děti mají. „Jejich motivace je často primárně taková, že dítěti chtějí pomoci. Tento postoj u nás zatím není tak hluboce zažitý. U zahraničních žadatelů je mnohem častější,“ říká Kapitán.
Pravděpodobně i to je důvodem, proč jsou tito žadatelé méně vybíraví ohledně etnicity či zdravotního stavu dítěte.
„Zcela běžně pracujeme s diverzitou. Máme romské děti, které bez problémů žijí v rodině blonďatých seveřanů, kde by se jen těžko dalo uvěřit, že dítě je biologickým dítětem osvojitelů. Na základě zkušeností s mezinárodními adopcemi nevěřím na volání krve. Náhradní rodina je sociální záležitost, s genetikou vůbec nesouvisí,“ říká Kapitán. Náhradní rodiny nicméně UMPOD podporuje v tom, aby dětem umožnily dozvědět se o jejich kořenech i o dalších kulturních a sociálních okolnostech původu.
Na nové prostředí se dítě rychle adaptuje
Do zahraniční adopce jdou ve velké většině případů děti ve věku od jednoho roku do pěti let, úplnou výjimkou však nejsou ani kojenci či starší děti ve školním věku.
Podle Kapitána adaptaci na novou zem i cizí řeč děti zvládají. „To je ten nejmenší problém i u sedmi nebo osmiletých dětí. Těší mě, že i dítě, které bychom v našem vzdělávacím systému běžně dávno odepsali, když se dostane do pečující rodiny, prospívá. V cizím prostředí se velmi rychle adaptuje. Máme zkušenost, že i během několikatýdenní interakce s novou rodinou, která přijíždí do České republiky, už probíhá elementární komunikace v cizím jazyce,“ říká Kapitán. Na druhou stranu starší děti s těžším mentálním handicapem, u nichž by nový jazyk problémem být mohl, k zahraničním adopcím většinou nesměřují.
Z téměř šesti set zahraničních adopcí v uplynulých patnácti letech byly podle Kapitána neúspěšné tři. Jednou z nich byl tragický případ z roku 2006. Čtyřletý chlapec tehdy ve švédské adoptivní rodině zemřel na zápal plic a otravu krve (o případu jsme psali zde).
Vysoká míra úspěšnosti zahraničních adopcí je podle Kapitána dána také možností většího výběru - pro jedno dítě UMPOD vybírá náhradní rodinu běžně z desítek zahraničních žadatelů o adopci.
Češi si mohou osvojit dítě z Filipín, Albánie či Bulharska
Případů, kdy naopak Češi adoptují dítě ze zahraničí, je zatím minimum. „Důvodem je zejména složitost navazování spolupráce a malá ochota ostatních států. Následkem toho je skutečnost, že počet států, z nichž je možné osvojovat, je minimální,“ uvádí UMPOD na svém webu.
Proces adopce ze zahraničí je navíc finančně náročný, což často potencionální žadatele odradí.
V současné době je však již možné žádat o osvojení dítěte z Filipín, Albánie a Bulharska, kde již byli zařazeni první čeští žadatelé o adopci. Co se týče Filipín, došlo již také k jednomu úspěšnému zprostředkování osvojení dítěte do České republiky. Z afrických zemí je možné uvažovat o adopci dítěte z Burkiny Faso či Burundi, které jsou připraveny přijímat žádosti českých žadatelů.
