Čtvrtek 9. dubna 2020, svátek má Dušan
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 9. dubna 2020 Dušan

Český nebojsa brázdil svět na kole, Afričany cvičil na boj proti fašistům

  10:00aktualizováno  10:00
Díky odvaze a bezelstnosti se Adolf Parlesák dokázal při toulkách po světě vymotat z lecjaké šlamastyky. Za první republiky sjezdil na bicyklu desítky zemí, přilnul ale zejména k africké Habeši, kde po boku místního císaře bojoval proti rozpínající se fašistické síle. Jeden z nejvýznamnějších českých cestovatelů by se v sobotu dožil 110 let.

Adolf Parlesák mladší se snímkem svého otce. Stejnojmenný cestovatel stojí s rukama v bok. | foto:  Dan Materna, MAFRA

Touha po dobrodružstvích v exotických krajích se u brněnského rodáka projevila už v mládí. Na podnikání dlouhých výprav ale neměl peníze, vydal se proto na kole nejprve do sousedních zemí. Jednoduchému dopravnímu prostředku zůstal věrný i při dalších cestách.

První delší cestu podnikl s kamarádem Aloisem Polákem v osmnácti, kdy projeli Balkán. Habeš (dnešní Etiopii) navštívili na bicyklu Stadion o dva roky později. Do východoafrické země se Parlesák vrátil v roce 1935, kdy ji pod vedením Benita Mussoliniho napadla Itálie. Mladý Čech se spřátelil s císařem Hailem Selassiem a radil vojákům při výcviku na boj proti fašistickému agresorovi.

„Trvalo dlouhé hodiny, než se mi podařilo do všeobecného zmatku na cvičišti vnést aspoň jakýstakýs pořádek a etiopské vojáky, zvyklé až dosud chodit, kudy se jim zachce, navyknout na pochodování v sevřených útvarech. Ale hned po prvních krocích mi velitel třetí čety utekl ze svého místa a uraženě odchází,“ postěžoval si v knize Habešská odysea, jediné publikaci, kterou – kromě stovek novinových článků – dokončil.

Primitivně vybavená habešská armáda neměla proti obrovské přesile šanci. Po vítězství kolonistů musel Parlesák, stejně jako Haile Selassie, ze země uprchnout.

Císaře si naklonil natolik, že mu údajně odkázal solné doly a nemalé peníze, které měl Parlesák posléze uložené na francouzské ambasádě v Addis Abebě. K ničemu z toho se ale později za komunismu neměl šanci dostat. Do Etiopie vyjet nesměl, a když se po roce 1989 jeho rodina ke jmění přihlásila, nárok už byl promlčený.

Povečeřet s kanibaly

Podle Adolfa Parlesáka mladšího otci při cestách pomáhalo charisma, díky kterému se pohyboval „ve všech možných prostředích, jako by tam „patřil“. Když například věrný souputník Polák v Habeši onemocněl neznámou oční chorobou, nasedl Parlesák na koně a vydal se na radu místních pro lék do Danakilské prolákliny za obávanými lovci lebek. Padl do zajetí, ale podařilo se mu z něj dostat. 

„Běžný člověk by v takové situaci vzal nohy na ramena, ale on se mezi ty lidojedy posadil a začal si s nimi povídat o tom, co bude k večeři,“ líčí pro iDNES.cz Adolf Parlesák mladší. Nakonec se jeho otec za churavějícím druhem vrátil s lékem i plným břichem. Co tenkrát jedl, zůstává záhadou, avšak byl prý schopný sníst naprosto cokoliv. „Pozřel by i velbloudí lejno, proto se mu moc nezamlouvalo, když jsem se nad nějakým jídlem ošklíbal,“ dodává.

Fotogalerie

Setkání s kanibaly nebyla jediná nebezpečná situace, ze které Parlesák vyvázl. Při putování Núbijskou pouští ho překvapila smečka hyen. Nebezpečí se opět postavil čelem a začal pumpičkou mlátit do svého kola a křičet na mrchožrouty české nadávky, načež zvířata utekla.

Ne vždy si ale dokázal pomoct sám. Jedné noci v poušti mu jakýsi brouk prokousal měch z gazelí kůže, ve kterém nosil zásobu vody, takže zůstal bez tekutin. Když omdléval z dehydratace, zachránila ho projíždějící karavana, která mu dala napít. Dostal horký čaj, aby nápor vody přežil, a mohl putovat dál.

„Cestovatel pro něj byt ten, kdo jel na neznámé místo a nějakým způsobem tam přežíval,“ vzpomíná syn Adolf. „Celé odpoledne jedeme územím francouzského Somálska, pustou, místy kamenitou, místy písečnatou rovinou, zakončenou na severním obzoru fialovými obrysy skalnatých hor. Nikde ani nejmenší stopy po vodě nebo vegetaci. Bohem zapomenutá a opuštěná země… Pekelné vedro… A přece tady žijí lidé! Somálci, Dankalci, Issa, Asajmara a příslušníci celé řady jiných polodivokých a necivilizovaných domorodých kmenů,“ píše Parlesák v Habešské odyseji.

Jsem uprchlý trestanec

Neúnavný cestovatel se nezaměřoval jen na Afriku. Například v letech 1933 až 1934 podnikl výpravu do jihovýchodní Asie, během které navštívil Čínu, Cejlon, Singapur či Tchaj-wan. Svou výřečností zmátl i čínské piráty a přesvědčil je o tom, že je uprchlý evropský trestanec. Nejvíc mu zde učarovalo japonské souostroví Rjúkjú.

Adolf Parlesák

Narodil se v roce 1908 do železničářské rodiny, měl šest sourozenců. Vystudoval strojní inženýrství a elektrotechniku. Na první cestu vyrazil ve čtrnácti letech, články z pozdějších dobrodružství publikoval především v deníku České slovo. Během občanské války ve Španělsku působil jako dopisovatel. Zemřel v roce 1981.

Pro Adolfa Parlesáka spočívala krása cestování především v dobrodružstvích, která zažíval během cest do zcela neznámých končin. Když mu na Rjúkjú jednoho dne zkřížil trasu nebezpečný varan, odháněl ho kamenem v domnění, že je býložravec. Podsaditý ještěr, zaskočený Parlesákovým počínáním, se raději dobrovolně klidil z cesty.

Z Indonésie si Parlesák přivezl domů opici Maymun. Prý byla natolik inteligentní, že se naučila pár triků. Když například spatřila někoho v uniformě, utíkala se schovat do pytle, aby ji její pán mohl propašovat.

Když v roce 1938 Československo vyhlásilo mobilizaci, pobýval Parlesák ve Finsku, protože plánoval výpravu za polární kruh. Jako vlastenec neváhal a vydal se okamžitě domů, kde ho podle jeho přesvědčení bylo tehdy nejvíce zapotřebí. K toulkám po světě se pak už nevrátil.

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi nepřítelem

Získat přízeň habešského císaře i jemenského krále Parlesákovi pomohla znalost řady jazyků. Některé zdroje uvádějí, že jich uměl dvanáct, jiné tvrdí deset, jeho syn navrhuje zůstat u „pouhých“ osmi (byla mezi nimi třeba i severohabešská amharština). „Otec byl skromný člověk. A ovládat nějaký jazyk perfektně pro něj znamenalo být schopen v něm popsat i operaci slepého střeva,“ uvádí.

S Parlesákovou bohatou jazykovou znalostí se pojí i jedna úsměvná historka z pražských ulic. „Pamatuju si, že jsme s otcem jednou šli po Václaváku a potkali Araba, který se nás ptal lámanou angličtinou na cestu. Otec mu odpověděl arabsky. Když se muž divil, jak je možné, že mluví arabsky, táta mu řekl: ‚V Praze mluví arabsky každý‘,“ vzpomíná Parlesák mladší.

V Československu po roce 1948 ale podle něj platilo pozměněné přísloví „kolik jazyků umíš, tolikrát jsi nepřítelem“. Přesto se Parlesák po převratu živil převážně jako překladatel. A protože odmítl vstoupit do strany, jazyky se staly nitkou, která ho pojila se světem za hranicemi, jenž už pro něj nebyl až na výjimky přístupný.

Jednou se s rodinou vydal na plavbu lodí z Itálie do Španělska, což mu umožnila společnost Lloyd Triestino, u které kdysi krátce pracoval jako námořník. Před nástupem na palubu však vznikl kolem Parlesáka podivný rozruch. Až později se dozvěděl, že se za italsko-etiopské války dostal do hledáčku římských úřadů, které ho vedly jako nepřítele Itálie. Na seznamu válečných zločinců zůstal i po dvaceti letech.

Parlesák také odmítl zařazení do stálé československé mise při OSN, protože podmínkou účasti byl vstup do partaje. Podle slov svého syna však nikdy nezahořkl a nikomu nic nevyčítal: „Táta žil pro přítomnost.“ Do milované Habeše se Parlesák už nikdy nepodíval.


  • Nejčtenější

Míříme ke katastrofě. Mrtvých ve Švédsku přibývá, klid dostává trhliny

Copak se celý svět zbláznil? Nebo snad jenom my děláme něco špatně? Tuto otázku si uprostřed pandemie koronaviru kladou...

Promoření odložme. Máme jiný recept a Prymula není proti, říká expert

Zdravotnický expert Pavel Hroboň míní, že řízené promoření zdravých obyvatel Česka by mohlo mít dalekosáhlé následky....

Právníci podali trestní oznámení na Babiše, Vojtěcha, Hamáčka i Prymulu

Brněnští právníci David a Vendula Zahumenští podali trestní oznámení na premiéra Andreje Babiše, ministra zdravotnictví...

Otevřou hobbymarkety, cyklisté mohou jet bez roušky. „Promořování“ nebude

Lidé si budou moci jít od čtvrtka nakoupit do hobbymarketů, stavebnin, železářství a do prodejen jízdních kol. Všechny...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Poslanci prodloužili nouzový stav v Česku, ale jen do konce dubna

Poslanci prodloužili nouzový stav v České republice do konce dubna. Vláda usilovala o to, aby byl nouzový stav...

Premium

Klienti versus cestovní kanceláře: jak nepřijít o peníze za zájezd

Cestovní kanceláře jsou zahlceny žádostmi klientů o zrušení zájezdů. Sociální sítě se plní příspěvky nespokojených...

Premium

Ufňukaná generace. Mladí v pandemické panice možná konečně dospějí

Vše zlé může být k něčemu dobré. Dokonce i koronavirus. Magazín Víkend DNES se domnívá, že mladí lidé v pandemické...

Premium

KOMENTÁŘ: Po dvou měsících přijde rozvrat. Nečekejme na pomoc, konejme!

Karanténní prázdniny může ekonomika státu vydržet měsíc. Po dvouměsíčním výpadku už hrozí naprostý rozvrat výroby,...

  • Další z rubriky

Policie bude moci dát za chybějící roušku na místě pokutu až 10 tisíc

Poslanci kývli na to, že budou moci policisté a strážníci na místě ukládat pokuty do 10 tisíc korun za porušení...

Česko má přes sto obětí s koronavirem, nakažených je 5335 lidí

Nákaza onemocnění covid-19 se v Česku prokázala už u 5 335 lidí, ve středu přibylo 295 pozitivních případů. Počet obětí...

Vláda potvrdí prodloužení nouzového stavu, projednat má i pomoc kultuře

Ministři by měli rozhodnout o prodloužení nouzového stavu, který platí v České republice od 12. března. Sněmovna už...

Do konce roku nelze dát nájemníkovi výpověď, schválili poslanci

Ochrana nájemníků proti možnosti výpovědi, když budou mít problém s placením nájmů, rozdělila Sněmovnu. Poslanci...

Najdete na iDNES.cz