MF DNES získala přepisy Zelenkových výpovědí a další materiály, ze kterých je patrné, že on sám přiznává více, než za co byl uznán vinným. Především řekl, že zabil víc lidí. A na bezmocných pacientech ležících na ARO zkoušel zprvu jiné léky než heparin.
„Pak jsem podal heparin celkem asi dvaceti lidem, z toho devět umřelo. První úmrtí bylo někdy v březnu 2006,“ vypověděl vrah při jednom výslechu.
Zmínka o březnu je důležitá, protože dosud se za první Zelenkovu zemřelou oběť považoval František Škvařil, který vykrvácel 11. června 2006.
Policie prokázala zdravotníkovi sedm vražd a deset pokusů. Některé vraždy přiznal, jiné ne. Sám však hovořil o devíti obětech, takže je možné, že jeho rukou skutečně zemřelo mnohem víc lidí.
Státní zástupkyně Lenka Faltusová z Hradce Králové potvrdila, že o dalších podezřeních ví. „Zelenku dál prověřujeme. Nemyslete si, že jsme jeho další možné skutky nechali jen tak být,“ sdělila Faltusová.
Zkoušel i sůl a inzulin
V další pasáži ze Zelenkových výpovědí se dozvídáme o jiných lécích. „Nejdřív sem začal dormicem a inzulinem. Jedna mě tam tak točila, že sem nestíhal svoji práci, tak sem jí dal dormicum, aby spala. Začal sem v červnu nebo červenci 2005.“
Uvedená věta ukazuje, že Zelenka ordinoval svévolně různé medikamenty. Zmínil se také, že pacientům píchal i roztok kuchyňské soli. Jeho právník Jan Herout neoprávněné podávání jiných léků označil za „okrajové“.
Podle praktického lékaře Jana Jelínka však může i předávkování dormicem (uspávadlem) nebo inzulinem způsobit smrt. I komise lékařů, která případ posuzovala, připustila, že Zelenka mohl zabít víc lidí. Doktoři se však zpočátku soustředili jen na nejvíce zřejmé skutky. I to bohatě stačilo na doživotní trest. Některé jiné případy, u kterých byly pochybnosti, z posuzování vyřadili.
O tom, že Zelenka zkusil dát heparin více lidem, spekulovala média už loni. Mluvilo se třeba o podivném úmrtí muže v roce 2005.
„Konal se dokonce výslech zaměřený na další úmrtí už v květnu 2007. Padla i konkrétní jména, ale pan Zelenka to popřel a tím to haslo,“ uvádí Herout.
Vrahův „syndrom vyhoření“
Z kauzy Petra Zelenky se mají čeští zdravotníci stále co učit. V jedné výpovědi vrah potvrzuje, že trpěl syndromem vyhoření, tedy těžkou únavou po mnoha letech hektické a psychicky náročné práce.
„Na jaře 2006 mne práce přestala bavit, cítil jsem jakýsi syndrom vyhoření, ale nebyl jsem schopen si představit, že bych pracoval jinde,“ uvedl Zelenka. Jako ošetřovatel pracoval Zelenka na ARO už od roku 1999, tedy dlouhých sedm let. Navíc dělal asi nejtěžší práci, jakou může zdravotník v nemocnici dostat.
V některých jiných zemích zdravotníci rotují mezi odděleními, aby si rozšířili vzdělání a praxi, ale také aby si odpočinuli. I v Česku plánuje asociace zdravotních sester změny v tomto směru. „Rádi bychom, aby v týmu zdravotníků v nemocnicích byl i psycholog, třeba na částečný úvazek, který se bude věnovat personálu,“ plánuje prezidentka České asociace sester Dana Jurásková.
Ředitelé nemocnic by také měli v budoucnu podrobovat uchazeče a uchazečky o práci sester psychologickým testům, které vypracuje asociace. Dnes si šéfové testují budoucí zdravotníky jen velmi zřídka.
Zelenka by měl důvod se psychotestů obávat. Z materiálů k jeho kauze plyne, že už dříve měl problémy s agresivitou. Jeho otec Bohumil Zelenka na policii vypověděl, že „Petr s nějakými kumpány na podzim 2005 kdesi rozkopl dveře a přijela na něj policie“.
Od otce pak Zelenka junior dostal peníze na nové dveře a pokyn, ať si urovná život. Vrah měl zřejmě hned několik motivů. Ale jeho osobnost mohl nežádoucím způsobem ovlivnit i syndrom vyhoření. Psycholog Slavomil Hubálek, který Petra Zelenku také zkoumal, se domnívá, že hlavním motivem byla zákeřná škodolibost.
„Pro mě je pravým hrdinou tohoto smutného případu primář Pavel Longin, který vraha odhalil,“ dodal Hubálek. Doživotí pro Zelenku potvrdil i odvolací soud a zbývá mu jediná naděje – dovolání k Nejvyššímu soudu. Advokát Herout už ho promýšlí. Požádal Zelenku, zda smí dovolání podat, odpověď dosud nemá.
