Vrchní komisaři východočeské kriminálky Milan Jušta a Michal Hynek upřesňují, že podání heparinu z 12. května 2006 je první, kterým se v kauze vraha Zelenky zabýval soud. Přestože oběť tehdy přežila, jedná se o první případ, za který byl Zelenka odsouzen. Policie však odhalila i starší případy.
„V rámci našeho vyšetřování jsme odhalili ještě čtyři případy, které se staly už před květnem 2006. Vesměs se tak stalo v lednu a únoru. Vzhledem k tomu, že dostal nejvyšší možný trest, tak nemělo cenu, aby se konal další soud. Proto jsme v případě jednoho pokusu a tří dokonaných vražd věc pro neúčelnost zastavili,“ vysvětlil Michal Hynek. Policie tak Zelenkovi přičítá celkem deset vražd a jedenáct pokusů o vraždu.
Oběti potřeboval mít bezmocné
V roce 2008 byl Petr Zelenka odsouzen k doživotí. Vzhledem k závažnosti činu byla ztížena i možnost jeho podmíněného propuštění na svobodu. Nejdříve se tak může dostat na svobodu za třicet let od chvíle, kdy se ocitl za mřížemi (více o verdiktu zde).
Přitěžující okolností bylo mimo jiné to, že se vražd dopouštěl jako zdravotní bratr na oddělení ARO havlíčkobrodské nemocnice na bezbranných pacientech, lidech v ohrožení života, po operaci často připoutaných na lůžko. „Nebyl klasický zločinec toho typu, že by se někde popral v hospodě, že by někomu bodl kudlu do zad. On potřeboval mít ty oběti takzvaně bezmocné,“ vzpomínal policista Hynek.
Během vyšetřování se objevila tvrzení odborníků, že Zelenka heparinem smrt pacientů nezpůsobil. „Někteří tvrdili, že do sebe nalijí kýbl heparinu a nic se jim nestane. Znalci, se kterými jsme konzultovali, a podle kterých to bylo odsouzeno, říkali, že se u takových názorů zapomíná na jednu věc. Ti pacienti byli po operacích, to je úplně jiný stav, než má zdravý člověk. Toho si samozřejmě pan Zelenka byl vědom, že jsou to lidi v bezprostředním ohrožení života,“ řekl Hynek.
Vrah testoval i jiné léky
Zelenka se k heparinu dopracoval postupně. Nejprve zkoušel dormicum (lék který se používá při nespavosti a někdy pro zklidnění pacienta pozn. red) a inzulin, nakonec ale přešel na heparin. „Ta myšlenka přišla sama, opakovala se. Nevím, proč jsem vybral heparin. Snad právě proto, že se často používal,“ řekl Zelenka u soudu.
Motiv Zelenkova činu nebude zřejmě nikdy úplně vysvětlen. V přípravném řízení vyšetřovatelům říkal, že chtěl zmást lékaře, chtěl jim ukázat, že je lepší než oni. U soudu však tvrdil, že chtěl akci. „Věděl jsem, že když podám heparin, přijde lékař a bude se něco dít, vypověděl (více o jeho výpovědi zde).
„To nekoresponduje s tím, že léky podával vesměs před koncem své pracovní doby nebo pacientům, kteří nebyli jeho. Tam o akci, o to, že by někoho zachraňoval, vůbec nešlo,“ řekl Hynek. Podle vyšetřovatelů Zelenka u následných zásahů lékařů vůbec nebyl, nebo je pozoroval z povzdálí.
Před znalci se rozpovídal
Milan Jušta vzpomíná, že byl Zelenka při komunikaci s vyšetřovateli spíše bázlivější. Rozpovídal se především ve chvílích, když mluvil se znalci. „Ti znalci používali stejné výrazy, stejné termíny. Tehdy jsme měli pocit, že to chce ze sebe dostat, chce se vypovídat. My jsme pro něj nebyli dostateční odborníci,“ uvedl Jušta.
S doživotím podle policie počítal Zelenka od počátku. Policistům se přiznával a vzpomínal si i na detaily ohledně poškozených. Samotné zadržení ho však velmi překvapilo. Podle vyšetřovatelů nepočítal s tím, že primář ARO Pavel Longin kontaktuje policii. Když totiž odhalil vysoký počet krvácivých stavů na oddělení, tak se se Zelenkou nemocnice rozloučila dohodou.
Nemocnice poté poslala policii trestní oznámení na neznámého pachatele. Znovu na policii přišel o měsíc a půl později primář Longin, když zjistil, že Zelenka nastoupil do nemocnice v Jihlavě. Policie si pro Zelenku přišla 1. prosince 2006.
