O případu se tehdy psalo i mluvilo v celém Československu. Kriminalisté během vyšetřování vraždy prověřili desítky podezřelých. Rozporům ve výpovědích jedné dvojice ale policie podle Galaše nevěnovala dostatečnou pozornost.
„Tito dva si navzájem dosvědčovali alibi. Jeden z nich zcela úmyslně a evidentně lhal, ale policie jeho výpověď zpětně neověřila. Následující den po svém prvním výslechu, kdy se s druhou osobou zřejmě domluvili, co kdo vypovídal, se tento člověk na policii vrátil a svou původní výpověď změnil tak, aby odpovídala výpovědi druhé osoby,“ upřesňuje historik.
Selhání přičítá tomu, že jeden z detektivů, který tyto výslechy prováděl, byl ještě nezkušeným policistou. „Na tom 4. pražském oddělení sloužil, tuším, rok a půl,“ dodává Galaš.
Nutno říci, že historik během rozhovoru pro iDNES.cz ani jednoho ze zmíněné dvojice podezřelých z vraždy dvaadvacetileté Otýlie Vranské přímo nejmenoval. Každému, kdo zná detaily případu, ale musí být zřejmé, že má na mysli rotmistra Josefa Pěkného a jeho tehdejší milenku Antonii Koklesovou. Oba se s Vranskou znali a oba s ní strávili krátce před vraždou několik hodin v restauraci v pražské Štěpánské ulici.
Na policii později Pěkný i Koklesová prohlašovali, že se s Vranskou toho večera rozešli v dobrém. Oni prý jeli do Nuslí, Otýlie pokračovala na další tah do centra města.
Rekonstrukce posledního dne života Otýlie Vranské:
Rotmistr Otýlii sliboval manželství, tvrdila její sestra
Zajímavá je v této souvislosti výpověď sestry Vranské - Marie Němečkové. Ta kriminalistům řekla, že jí Otýlie vyprávěla o starším rotmistrovi a jeho nabídce k sňatku. Vdavekchtivá Vranská s ním měla mít schůzku večer před vraždou v pasáži Koruna na Václavském náměstí.
Tímto mužem byl právě devětatřicetiletý účetní rotmistr u 5. pěšího pluku ve Štefánikových kasárnách Pěkný. Na setkání s Vranskou ale přišel v doprovodu zmíněné Koklesové, ve které Otýlie poznala svou dřívější známou ze Žiliny. Vranskou to podle další svědkyně, její kamarádky Boženy Velingerové, velmi rozčílilo.
„Není pravdou, že jsem Vranské sliboval manželství... není pravdou, že by mně Vranská vyčítala, že chodím s Koklesovou, a že by mně to předhazovala,“ cituje část tehdejší výpovědi Pěkného ve své knize Panoptikum sexuálních vražd publicista Viktorín Šulc.
Po stopách vrahůPřečtěte si příběhy největších novodobých zločinů |
Zmiňuje zde i názor bývalého brněnského kriminalisty Miloslava Jedličky, autora internetového Muzea zločinu. Ten je přesvědčen, že vraždil Pěkný. „Proč? Vranská se v průběhu noci opila, její vztek na ‚nevěrného ženicha‘ stoupal, až se vydala do Nuslí udělat šamstrovi a Koklesové rotyku. Pěkný nepotřeboval problémy, nechtěl mít v bydlišti ostudu, snažil se Otýlii umlčet. Jenže to v rozrušení přehnal a dívku usmrtil,“ spekuluje v knize o možném motivu spisovatel Šulc.
Na druhou stranu uvádí, že není jasné, jak by se Vranská z centra města do Nuslí dostala. Na taxík zřejmě neměla peníze a pěšky je to tak daleko, že by ji asi vztek přešel dřív, než by k Pěknému došla.
S likvidací jejího těla by však rotmistr nejspíš velký problém neměl. Některé zdroje uvádějí, že Pěkný v mládí absolvoval praxi pitevního laboranta. V jeho bytě se také údajně nacházela vana větších rozměrů, ve které mohl nechat tělo zavražděné Vranské bez problémů vykrvácet. Vrah totiž do kufrů umístil rozřezané části ženského těla až poté, co je zbavil krve. Koklesová strávila v bytě s Pěkným celou noc, mohla mu tak s likvidací oběti pomáhat.
„Vzhledem k tomu, že tehdy nebyli pro policii ani podezřelí, tak nebylo provedeno prohledání jejich bytů, zejména u toho jednoho podezřelého. Podle mého názoru by se tam našlo místo činu,“ zdůrazňuje policejní historik Galaš.
Jeden z kufrů, v němž byly nalezeny ostatky Otýlie Vranské, na snímku z expozice Muzea policie ČR v Praze na Karlově
Jméno vraha má potvrdit DNA z nalezených vlasů
Za nehty Vranské objevili policisté cizí vlasy. Až nedávno se z nich mělo podařit v genetické laboratoři získat DNA. Badatelé pátrali po potomcích obou hlavních podezřelých a u každého z nich našli jednu žijící ženu. Ty teď chtějí požádat o poskytnutí DNA. Vzorky následně porovnají s genetickou informací získanou z nalezených vlasů. Shoda s jedním nebo druhým poskytnutým vzorkem by měla ukázat na vraha.
„Všichni si zaslouží znát pravdu. Jsme ale schopni, a to bude jedna z podmínek, zachovat absolutní anonymitu obou pozůstalých. Není nejmenší důvod zveřejnit jejich jména“, říká Galaš. Pokud budou ženy souhlasit, výsledky testů by podle něj měly být hotové do konce září.
Historik se domnívá, že už teď je řetězec nepřímých důkazů, který směřuje proti oběma podezřelým, neprůstřelný. „Jsem přesvědčen o tom, že i v tehdejší době by byli na základě těchto důkazů odsouzeni,“ uzavírá Galaš.
Policejní historik hovořil o případu letos v březnu v pořadu Rozstřel:
