Roubal oblečený do černého mundúru s bílým pruhem na zádech přišel do soudní síně s úsměvem a s úsměvem rovněž odcházel. Nejprve jej soudce upozornil, že v soudní síni nemůže mít na hlavě čepici. "Já si na ni ale nedosáhnu," odvětil spoutaný vězeň, a kulicha mu z hlavy musel sundat jeden z dozorců.
Soudce pak Roubala poučil, že jako svědek musí mluvit pravdu, jinak by mohl být potrestán. "To by mě, když mám to doživotí, moc mrzelo," odtušil trestanec a začal si klást podmínky, že vypovídat bude jen za přítomnosti generální ředitelky Vězeňské služby Kamily Meclové.
Nakonec přeci jen prohlásil, že Kajínek měl útěk předem domluvený se dvěma vysokými důstojníky Vězeňské služby. "Jeden mu prodal pilku a druhý ho nechal přeložit na celu, odkud šlo utéct. Já při tom nebyl, když se to domlouvalo a platilo, ale vím o tom od spoluvězňů a mohu to dosvědčit," prohlásil Roubal.
Všechny přítomné pak poučil, že tuzemský trestní řád uznává i svědectví z doslechu. "Jmenovat tyto spoluvězně ale nebudu, protože nejsem práskač," vysmíval se pak Roubal.
Roubal také dodal, že Vězeňská služba tyranizuje doživotně odsouzené vězně a že mu na Pankráci poškodili sluch. Nakonec ještě stačil prohlásit, že přesně ví, jak a kdy Kajínek přepiloval mříž. "Vím to, ale dál vám to objasnit nemohu, abych si nezpůsobil případné trestní stíhání," smál se již zcela otevřeně doživotně odsouzený vězeň Roubal.
To už ho ale eskorta odváděla pryč z improvizované soudní síně v mírovském žaláři.
Šéf valdické věznice Karel Kocourek, kde nyní Roubal sedí, řekl, že u vězňů s doživotním trestem mohou být přesuny k soudům solidním zpestřením. "Eskorta samozřejmě něco stála, ale týká se to spíš pohonných hmot," řekl minulý týden ČTK ředitel.
 Poslední záběry Ivana Roubala na svobodě. |
